Stay Strong |n.h. CZ|

28. Chapter

Emily:

Na to, jak byl Liam odhodlaný je teď nějak nervózní. Nikdo z nás nemluví. Nesnáším tohle. Ať přemýšlím nad čímkoli, jak s ním navázat konverzaci, nic mě nenapadá.

Příjdeme ke stáji. Harolda si zastavím a čekám až příjdou ti dva. Někde se mi ztratili. - Aaa, už je vidím. - Liamovy očka jen září l. Stále se s úsměvem kouká na Kitty a ona zase se zájmem pozoruje jeho - hmm, že by něco mezi nima bylo?

Jakmile dojdou k nám. Liam se na mě krásně usměje. Podám mu vodítko a uvážu Kitty u boxu. Z čistícího boxu vytáhnu gumové hřblíko a kartáč s jemnými štětinkami.

„Tímhle budeš kroužky, takhle," ukážu přesné pohyby gumovým hřbílkem, „a pak to takhle uhladíš," přejedu po krku kartáčem.

Liam přikývne.

Obě věci mu předám a sama se pustím do práce na Haroldovi. Jde nám to pěkně od ruky, takže máme zachviličku hotovo. Liam si povídá s Kitty a já jdu mezitím pro věci. Postavím se v sedlovně naproti všem těm postrojům.

„Pro Kitty sedlo s uzdečkou a já si Harolda vezmu na volno," řeknu si pro sebe.

„Zase zaučuješ nějakýho nováčka?" promluví hluboký mužský hlas.

Vylekám se a upustím všechno na zem.

„Ale copak, bojíš se mě?"

Seberu odvahu. „Ne, nebojím!" řeknu odvážně a otočím se na něho.

Robin stojí ve dveřích, se svým obvyklým úšklebkem. Má na sobě černé volné kalhoty, bílé tričko, červenou košili a na hlavě snapback. Pomalým krokem jde ke mně.

Automaticky couvám.

Přistoupí nebezpečně blízko. Cítím jeho vůni, jeho teplý dech, jak se rozlývá na mých tvářích.

Zavřu oči.

Jeho ústa se opět přisají na ty má. Nemohu nic dělat. Jeho ruka mě opět podepře za zádech a pomalu sjíždí na zadek. Chci ho odtrhnout, ale jsem jako z kamene.

„Ehmm!" odkašle si někdo.

Robin se ode mě odlepí a pohlédne do dvěří.

„Liame!" vyjeknu.

„Takže?" zkřiví obočí Liam.

„Já za nic nemůžu!"

„Ty jsi tu s tou buznou?" zvedne obočí Robin a přejede pohledem z Liama na mě.

„Jo, je tu s tou buznou, vadí ti to?" skočí do toho Liam, aniž bych se stihla nadechnout. „Jenže tu dlouho nebude!" Otočí se a dá se na odchod.

Okamžitě za ním vystartuju. „Stůj, prosim tě!"

Ignoruje mě.

„Liame!" křiknu s brekem.

Niall:

Jeden z důvodů, proč teď sedím v letadle, které míří do Irska je ten, abych nachvíli zapomněl na Emily. Ale zároveň, letím tam protože se neskutečně těším na rodinu a Thea - mého synovce.

Prosím, připoutejte se - září červená kontrolka nad vstupem do pilotní kabiny. I přes dobře zaujatou polohu musím poslechout. Se sluchátky v uších koukám ven z kulatého okýnka. Letadlo se snáší dolů s lehkostí. Proletěli jsme přes mraky a já už pomalu vidím dublinské letiště. Hmm, nevypadá to na klidný výstup. V dalekém rohu postává skupinka dívek s transparenty VÍTEJ DOMA NIALLE. Directionerky jsou úžasné princezny. Udělal bych pro ně úplně všechno, ale někdy mi sláva leze krkem. Pomalu nemůžu být osamotě s rodinou. Nemohu si vyjít na procházku s Theem, aniž by mě někde nesledovaly. Nevadí mi se s nima vyfotit, ale moje nadšení z nich kazí jejich vřískot pokaždé, když mě zahlédnou.

Letadlo lehce dopadne na přitávací plošinu. Odpoutám se a v klidu si vytahuji zavadla, stejně jako ostatní lidé se mnou na palubě. Postavím se do uličky a vyčkávám, protože přede mnou stojí mladá žena s hnědými vlasy do půl zad a před ní nádherná malá princezna. Zkontroluju ještě své místo, jestli jsem nic nezapomněl a očima zašmejdím na sedadlo za mnou. Na jednom z míst leží malá panenka. Nejspíš té dívenky.Na-táhnu se pro ni. Panenka vypadá jako barbie verze Perrie. Dlouhé blond vlasy a krásný úsměv. Porozhlédnu se po palubě. Už jsem tu sám. Rychle se vypakuji ven. Jen co vykouknu, skupinka dívek přiletí mým směrem. Opět se rozhlédnu a v dáli uvidím tu ženu s dívenkou.

„Promiňte holky," řeknu rychle dívkám a rozběhnu se k letištní hale, kde mi zmizely.

Šrum a hlava na hlavě, dalo by se to takhle popsat. Kde je mám tady asi najít? Usmálo se na mě štěstí. Ta dívenka sedí na odbavení a nejspíš čeká na svou maminkou, která odešla na kontrolu.

„Ahoj," pozdravím s usměvem.

Zvedne ke mně své smaragdové oči. „Dobrý den."

„Něco jsem našel, je to tvoje?" ukážu panenku.

Dívce se rozzáří oči a skočí mi po krku. „Děkuju, děkuju, děkuju!"

„Rosaline, neobtěžuj pána!" houkne její maminka. Žena s dlouhými hnědými vlasy i oči. Připomíná mi Emily za několik let.

„Ale mami, ten pán mi přinesl Perrie," teprve teď si všimnu, že má na sobě tričko dívčí skupiny Little Mix.

„Ty máš ráda Little Mix?"

„Ano, a nejvíce Perrie, tu blondýnku," uculí se.

„Tak chvilinku počkej," vytáhnu z kapsy telefon a vytočím číslo na Perrie.

„Co se děje Leprikone?" řekne vysmátá, ostatně jako vždycky.

„Zdravím Blondie, právě stojím na letišti s tvojí fanynkou."

„Fáákt? Jůů, dej mi ji," zavýská radostí až musím ucuknout od ucha.

„Někdo by s tebou rád mluvil," předám dívence s úsměvem telefon.

Chvíli váhá a opatrně ho přebírá. „Prosím?" řekne vystrašeně.

Žena pozoruje dívenku s úsměvem na lících. „Děkuju vám," usměje se na mě.

Jako gentleman pokynu hlavou. „Já rád."

„Tak dobře, ahooj," podá mi rozzářená dívka telefon, „děkuji Vám!" zčervená.

„To nic nebylo. No, rád bych si s vámi ještě povídal, ale musím letět. Tak se mějte," brknu dívce po nose. Vezmu si svá zavazadla a odcházím k odbavení a kontrole.

Liam:

„Co bych si měl nechat vysvětlit? To že nejdříve jsi v šoku a pak se s ním v klidu cucáš? Tobě to vážně nedochází?" vytočeně křičím z jednoho rohu stáje na druhý, kde stojí Emily.

Z očí jí tečou slzy neskutečnou rychlostí. „Liame, já za to vážně nemůžu. Nemohla jsem nic dělat! Zdřevěněly mi nohy a celé tělo."

„Vymyslela sis to!"

„A co?"

„To že tě znásilnil, všechno! Skončili jsme spolu!" mávnu rukou a odcházím pryč.

Utopen se svým myšlenkách nic nevnímám. „Má to potvrzené od doktora." Louis přinese do kuchyně list s razítkem gynekologa. „Byla znásilněna," povzdechne si...

Bože! Do hajzlu! Liame, ty blbe! Zastavím se a prohrábnu si vlasy. Ze stáje se ozve střelná rána, hlasité řehtání a dívčí křik.

„Emily," vykřiknu bolestivě a běžím zpátky. Zastavím se v obrovských vratech a to, co vidím, mě strhne.