Stay Strong |n.h. CZ|

27. Chapter

„Liame, honém!" netrpělivě pochoduju u hlavních dveřích. Abych zabila to úmorné čekání, prohlížím se v zrcadle. Moje pleť je stále pobledlá, ale už to není tak strašné. Vlasy mám zplihlé a v očích není žádná jiskra - proč v nich nic není? Vždyť jsem se z toho snad dostala. Nebo je to jen moje bujná fantazie? - Pozorně sleduju každičký kousíček svého těla. V rohu zrcadla je zapíchnutá fotka mě a kluků. Vezmu ji do ruky a usměju se. Jsme na ní všichni šťastni. Pohlédnu na sebe ve fotce a zpátky do zrcadla. Uvidím ten neskutečný rozdíl. Jsem celá pohublá, kůže na mě jen visí. Je pravda, že každé jídlo, co jsem snědla jsem potom vyzvracela, ale nemyslela jsem si, že by to mělo takové následky. Zvracelo moje tělo, né má mysl.

„Co se tak zkoumáš?" příjde Liam oblečen do džín a modré kostkované košile.

„Ehm, já jen... To je jedno," mávnu nad tím rukou. Znova se shlédnu v zrcadle. Černé kalhoty na mě visí, bílé tílko nemá co skrývat a černo-červená kostičkovaná košile zakrývá holá ramena.

Liam se postaví za mě a hledí na můj odraz. „Můžem?" optá se.

„Jo," souhlasím. Fotku, co svírám v ruce, vrátím zpátky na místo. Prohrábnu si rozpuštěné vlasy a vyjdu ven.

Liam pečlivě uzamkne dveře a zamává klíčemi, abych viděla, že je opravdu bere. Z kapsy u košile vytáhne další štos klíčů, se kterými odemkne auto. Posadím se na místo spolujezdce a připoutám se. Liam udělá to samé. Nastartuje svou Audinu a já se natáhnu, abych zapla nějakou muziku. Projíždím jeho playlist - tisíce písniček, ale žádná, která by se mi líbila. Nakonec vyberu 'Do It All Over Again'.

„Hmm, to tam mám?" podiví se s úšklebkem.

Přikývnu a sleduju cestu před námi.

„Let's do it all over again," zpíváme společně.

Cesta rychle uběhla. Písnička skončila a my byli před stájí. Liam nechal auto parkovišti, kde mají auta všichni zaměstnanci.

Opatrně vylezu ven a zabouchnu dveře. Čekám na Liama až příjde. Klíče od auta si zastrčí do zadní kapsy u kalhot a usměje se. Bok po boku vcházíme na statek. Zastavím se u tabule s novinkama. Visí tam plakát na Hubertovu jízdu v Bradfordu. Smutně si nad tím pozvdechnu. Tak moc bych tam chtěla, ale nemám jak se tam dostat. S Robinem ani náhodou!

„Děje se něco?" optá se starostlivě.

„Chtěla jsem jet na huberta, ale jak to vypadá, tak nikam nejedu."

„Proč?"

„Není jak se tam dostat."

„Vůz se dá vždycky zařídit, mohl bych jet s tebou."

„Jsi hodný," usměju se a vydám se směrem do budovy stáje. Dojdu na konec uličky, kde obvykle bývá Harold, jenže dnes je jeho box prázdný.

„Gretchen?" zavolám na hlavního stájníka. Dnes má na sobě černé rajtky a zelené tílko. Nejspíš se chystá ven, „Gretchen?" opět volám, jenže marně.

Liam:

Emily mi někam zmizela, jen doufám, že nepotkala Robina. Procházím si stáj a pozoruju klidné koníky uvnitř boxů.

„Ehm, promiňte, sem mají přístup jen majitelé koní," příjde za mnou dívka s červenými vlasy a oblečena do jezdeckého.

„Omlouvám se, jsem tu s Emily Newmanovou, někam mi zmizela."

„Emily jsem viděla vzadu," celého si mě prohlédne.

„Gretchen!" přiběhne moje malá Emily.

„Emily, tento muž říká, že je tu s tebou," ukáže na mě.

„Liam, ano je. Hele, Harold je ve výběhu?"

„S Kitty na připouštění."

„Kitty bude mít hříbátko?" rozzáří se.

„Jojo, všichni se moc těší. Hele, nebudu rušit, jdu se projet se Starkem, tak zatím," mávne a vejde do boxu k velkému černému vraníkovi.

Emily přikývne a ukáže na mě, abych ji následoval. Sice nechápu, ale udělám, co se po mě žádá. Procházíme kolem jízdáren. Někde se právě cvičí drezúra, na dalším skoky atd. Na každém rohu Emily někdo zdraví.

Dojdeme k vysokému výběhu. Emily se postaví na ohradu a hledí dovnitř. Vylezu za ní a vidím dva šťastné koníky. Ten hnědák bude nejspíš Harold a ta bělka Kitty. Emily zamlaská a skočí k nim. Harold radostně přicválá. Začne pohazovat hlavou, hrabat do země, hlasitě řehtat. Je na něho komický pohled.

„Liame," houkne Emily a zamává.

No, když je tam ona, tak se mi snad nemůže nic stát. - Opatrně přelezu ohradu a dojdu k ní s rukama zabořenýma v kapsách.

„Harolda už znáš, ale ještě ne Kitty," usměje se a kouká na Kitty, která zase hledí na nás.

„Jo, dobře," řeknu poměrně nervózně. Vyčkám až Kitty ke mně příjde. Drží si odstup stejně jako já. Už se pomalinku k sobě přibližujeme, jenže Emily ji odchytí a podá mi do ruky.

„Na, odveď si ji," kývne hlavou.

Sebejistě příjdu ke Kitty a pohladím ji po nose. Má nádherně sametové nozdy. Nejradši bych je opusinkoval.

„Pojď za námi," stoupne si vedle Harolda, který je na volno. Má docela odvahu s ním takhle jít. Otevře bránu a dá se s Haroldem na před. Chvíli váhám, jak vlastně mám rozejít Kitty, aby se nenaštvala. Netrvá dlouho a Kitty jde za Haroldem jako ocásek.