Stay Strong |n.h. CZ|

24. Chapter

Emily:

Čaj položím na stolek, lehnu si do postele a do uši strčím sluchátka. Zapnu si 'Team' od Lorde. Hledím do stropu a přemýšlím: Louis mě nemůže mít pořád na krku. Má svůj vlastní, hvězdný život, do kterého mu nemůžu zasahovat. Kdybych tohle řekla nahlas, asi by mě ukamenoval. A k čemu je být hodná, milá holčička? Emily Newmanová, ta holčička bez poskvrny. Jenže tý je konec! Seru na holčičku, kterou ostatní akorát využívají. Bude ze mě někdo úplně jiný! Ze začátku asi změnit šatník. Emily? Proč teď řešíš šatník?! Mysli na to, jak se ubránit sama a nepotřebovat k tomu chůvu. Je mi šestnáct, asi dva měsíce, dokážu se o sebe postarat sama. Chce to se naučit nějaké hmaty. Liam umí box, třeba by mě něco naučil. Ale.. vždycky mě ještě přitahovalo Judo. Tady v Londýně je nějaka škola.

Přitáhnu si notebook na klín. Zadám do vyhledávače: Judo v Londýně a hned mi vyjede mi několik odkazů. Ten první je na judistickou školu. Hned zítra tam zajdu, ale musím na tajno. To zvládnu, budu muset. Takže, tréninky by byly obden od dvou hodin do čtyř. Není to daleko od školy, budu tam hned a do stáje můžu skočit potom.

Pročítám si další stránky o tomhle bojovým, pro mě fascinujícím, umění. Zaklapnu notebook a iPod zapojím do bedínek, kde mi momentálně hraje 'Demons' od Imagine Dragons. Postavím se do šatny a začnu se v ní prohrabovat. Oblečení, co je mi malé na jednu hromadu a co zůstává druhá hromada.

Po několika hodinách mám hotovo - Fuu, konečně! - Kručí mi v břiše, půjdu se najíst. Vypnu muziku a sejdu dolů do kuchyně. Všichni tam opět vysedávají. Když vejdu utichnou a podívají se na mě. Sednu si vedle Liama na barovku.

„Co je?" pokrčím rameny.

„Nic," řeknou sborově a každý si hledí svého. Louis mi podá talíř s omeletou.

„Dobrou chuť," usměje se Liam a napije se piva.

„Děkuju," oplatím mu úsměv a pustím se do jídla.

„Emily, mrzí nás co se stalo. Až nám ten hajzl přijde pod ruku, tak ať si nepřeje," řekne přísně Harry.

Počkat, a to ví jak? Klid, neřekl jmeno, může to být kdokoli.

„Byl mi nesympatický už od začátku na zavodech," zabručí Zayn, sedne si na linku a v ruce prohodí červené jablko.

No skvělý! Oni jim to řekli! Fakt děkuju. I když! Proč se vlastně zlobím? Jsou to brachové a podle toho, jak se ke mně chovali celé ty týdny si zasloužili vědět pravdu. Emily, opět si ta hodná dívenka, něco sis řekla. Bud zlá, protivná. Ok fajn, tohle budu dodržovat jen ve škole a jinde, ale doma ne. Tohle si nezaslouží.

„Liame? Ty umíš box, že?"

„Ehm, jo, proč?" nechápavě se podívá.

„Učil by si mě?"

Ztuhne stejně jako všichni kluci. Podívá se na Louise a zpátky na mě. „Emily, je to namáhavý," snaží se mi to rozmluvit.

„Já vím, zvládnu to, prosím," udělám psí očka.

Liam chvíli mlčí a pak odpoví: „Tak dobře, ale nejdříve začneme fyzičkou a pak teprve se budem učit hmaty, jasný?" řekne, ne moc nadšeným hlasem. Ani se mu nedivím, holka v boxu není moc obvyklé.

„A začnem už dnes?" zeptám se nedočkavě.

„Hmm, ale tak můžem. Půjdem běhat a pak tě vezmu dolů do naší malé posilovny," vstane s talířem v ruce, odnese ho do dřezu a odejde, „za pět minut u dveří," slyším jeho křik z povzdálí.