Stay Strong |n.h. CZ|

61. Chapter

Dokonalý oběd je za námi a my jsme opět na cestě. Osamělou cestu lemují mohutné topoly. Na rozhlehlých polích zemědělci zasévají ozimové obilí, nebo jen připravují půdu na další sezónu. Co mě ale nejvíce zajímá, je přímo vedle mě. Jsem schopna hledět na jeho dokonalou tvářičku celé dny, ba i roky, a vím, že by mě to jen tak neomrzelo. Je zajímavé jej sledovat, když se plně soustředí. Levou ruku má nedbale hozenou přes volant a pravou si jej jemně přidržuje. Vrásky na čele se mu zlehka krčí, když semkne oči kvůli ostrému sluníčku. Myslí i duchem je tam, kde má být. Za občasných chvílí mě zkontroluje a vždy se u toho nádherně usměje.

Autem vyhrává má oblíbená muzika - Bastille. Nyní konkrétně písnička 'The Draw'. Opřu si hlavu o studené sklo a zamyšleně hledím všude možně.

Než se naději, vjíždíme do nějaké vesnice. Odlepím hlavu a zmateně se rozhlížím okolo sebe. Vypadá to, jakoby se tu zastavil čas. Staré kamenné domy z pískovce se zahrádkou a jako plot tu opět slouží kamenné rozpoložení. Okna zdobí zelené květiny s již odrostlými květy. Ženy se sklání nad svými zahrádkami a muži orají pole s nádhernými Shirskými koňmi. Je úžasné vidět toto plemeno na živo. Patří mezi jedno z největších. Může měřit až dva metry.

Projíždíme okolo dalšího domu, jenž vypadá jako ostatní. Na jeho zahrádce stojí přenádherný Shirský kůň hnědého zbarvení bez žádných zbytečných postrojů, bez ohlávky, prostě jen tak. Okolo něho pobíhají malé děti. Může jim být tři až pět. Hlasitě se smějí a pobíhají koni pod nohami. Jinný kůň by se nejspíš lekl a něco jim udělal, ale tento ne. Stojí klidně na místě a nechává je si hrát. Dokonce nad nimi drží stráž. Shirský kůň je známý svou ochotou pracovat, ale i jeho dobrosrdečností. To jsem četla a nyní to vidím na živo -neuvěřitelné.

Auto zaparkuje před nějakým obchodem. Nade dveřmi je napsáno Sedlářství.

„Co tady děláme?" optám se a odpoutám se stejně jako Niall.

Usměje se a vystoupí z auta. Udělám to samé. Postavím se vedle Nialla, který mě okamžitě obejme za pas.

„Mám pro tebe dárek," šeptne mi do ucha a odvádí mě ke vchodu. Stiskne kliku a otevře dveře. Zvoneček nade dveřmi cinkne na znamení nově příchozích zákazníků. „Až po tobě," naznačí rukou, abych vstoupila první. To též učiním. Do nosu mě praští vůně opracované kůže. Obchod vypadá, jako by tu stál několikset let. Na zdech po obvodu jsou vystavená různá sedla. Od skokových přes universální až končí u takových, jenž můžeme vidět v pohádkách. V menší místnůstce na druhé straně obchodu jsou zase vystaveny uzdy i uzdečky a postroje pro práci v zápřahu.

„Pan Horan," pozdraví rozklepaným hlasem nějaký muž. Otočím se za hlasem a spatřím menšího pána se šedými vlasy, jenž stojí u dlouhého pultu. Za ním na poličkách jsou vystaveny různé prostředky na kůži. Poličky vedou pouze k malému vchodu uprostřed stěny. Na druhé straně jsou zase pověseny různé bičíky. Pod nimi jsou postaveny vysoké jezdecké boty. Je toho tady moc a vše té nejlepší kvality.

„Zdravím Vás," usměje se Niall a podá si s mužem ruku. Mužova kárově zelená košile dává vyniknout jeho zapadlým modrým očím. Na hlavě má tmavě zelený mlynářský baret. Krémově zbarvené kalhoty s občasnými skvrnami má chycené koženým páskem.

„Slečno," pokyne mi hlavou a jako správný, slušný člověk svlékne svou pokrývku hlavy. Obratí se k nám zády a zajde vchodem někam pryč. Během několika málo minut je zpátky a na své ruce má nasazené dokonalé černé sedlo. Pověsí jej sedlové držadlo a zase zajde zpátky.

Přistoupím k té kráse a pozorně sleduji každičký kousek toho díla. Mé oči se zastaví na jednom místě. Na bočnici je vyryté starodávným psacím písmem E&H.

Muž se vrátí zpátky a v rukou svírá dvě uzdečky. Položí je na pult a opět zajde dozadu. Hned se ale vrátí zpátky s dalším sedlem. Pověsí jej na druhé držadlo a pousměje se.

„Líbí se Vám to?" v jeho hlase je cítit nejistota.

„Ano, je to dokonalá práce," usměju se a pohled vrhnu na Nialla za ním.

„Děkuji. Teď, když mě omluvíte mám další zakázku."

„Samozřejmě, děkuji Vám moc," Niall se usměje a znova si s mužem potřese.

Muž mě i Niallovi pokyne hlavou a odejde.

„Líbí?" Niall přistoupí ke mně a pohladí mě po rameni, „je to pro tebe a ještě k tomu je uzdečka."

„Je to dokonalý, nemám slov. Děkuju Ti moc," skočím mu do náruče. Cítím, jak mi po tváři stékají slzy štěstí. „Můžu se podívat na tvoje sedlo?" odlepím se od něho a utřu si oči.

„Co když není moje." Jeho obličej se změní na kamennou.

Ztuhnu - tak pro koho jinyho  by ještě nechával dělat sedlo?

„Dělám si legraci. Je moje," zasměje se, „samozřejmě, že se můžeš podívat. Pamatuj, co je moje, je i tvoje."

Docela si oddychnu.

Niallovo sedlo vypadá přesně jako to moje. Až na to, že je malinko větší. Na bočnici jsou krásné iniciály N&M.

„Chceš ještě vidět uzdečky, když jsi v tom rozplývání?" zamává uzdečkami v ruce a zasměje se.

„To není vtipný. A ano, chci!"

Niall mi podá „mou" uzdečku. Je dokonale propracovaná a opět na ní jsou ty inciály E&H.

„Už jsem ti dneska dala pusu?" vzhlédnu k němu se širokým úsměvem na tváři. Vím, že jedna pusa mu nevrátí to co udělal, ale já mu nemám co dát.

Zakroutí hlavou. Bez váhání mu skočím do náruče a vlepím pořádný polibek.