Stay Strong |n.h. CZ|

25. Chapter

Už jen kousíček. Jen tady kolem školy a jsem tam. Nahodím vítězný úsměv, ale hned ho zase shodím, protože vidím Liama vedle sebe.

Je vysmátý, jak měsíček na hnoji. Posledních asi padesát metrů a oba zrychlíme na maximum. Za hlasitého smíchu se řítíme ke kavárně. Lidé nám uhýbají z cesty a podivně se na nás dívají. Už jen kousíček. Natáhnu ruku ke klice. Dotknu se jí úplně stejně jako Liam. - a teď kdo bude mýt nádobí? - Culíme se na sebe a u toho držíme dveře.

„Tak a kdo bude mejt nádobí?" zvedne obočí Liam a šibalsky se zasměje.

„Myčka," pošlu mu vzdušnou pusu a zajdu dovnitř.

„Taky možnost," řekne si pro sebe a následuje mě.

Postavím se k pultu a uhned si mě všimne mladá dívka s hnědými vlasy svázanými do culíku.

„Dobrý den, co to bude?" mile se usměje.

„Dobrý den, jedno střední karamelový latté sebou," opětuju jí úsměv.

Pokyne hlavou a začne klapat do kasy. „Ještě něco?" zeptá se, aniž by se na mě podívala.

„Ehmm," rozhlížím se po vitríně s dobrotama, „čtyři jahodový, čtyři čokoládový a čtyři banánový donuty," olíznu si rty - mám na ně hroznou chuť.

Dívka přikývne.

„A ještě mi k tomu dejte velký čokoládový cappucino se šlehačkou a polité čokoládovým krémem," přidá se Liam.

Dívka se zarazí a upřeně na něho hledí. Pak zaklepe hlavou a připíše to k mojí obejdnávce - pracháč a mám mu kupovat kafé, né?

„Na co ti bude tolik koblih?"zasměje se.

„Abych se s váma mohla rozdělit, protože každý bude mít dvě?" odpovím s úculkem.

Nakloní se k mému uchu. „Děkuju!" broukne tiše.

Zalapu do dechu - Bože, kolena se mi málem zlomila.

„Je to vše?" promluví k nám nervózně dívka.

„A-ano," odpovím při pohledu na usměvavýho Liama.

„Dělá to dvacet liber."

„Já to zaplatím," vytáhne peněženku dřív, než něco stihnu udělat.

„Děkuju," brouknu stejně.

Mrkne na mě bližším okem a zaplatí. Druhá dívka, co jí nejspíš asistuje, nám podá náš nákup.

„Děkuju," převezmu si to a i hned si vytáhnu jahodový donut. S chutí se do něho zakousnu. Vycházím ven před Liamem a krmím se tou dobrotou.

„Ale, ale," uslyším mile-ironický hlas mě velmi, velmi povědomí.

Okamžitě zvednu zrak a kdo přede mnou nestojí - Robin. Vylekám se a ztuhnu.

„Copak ty tady?" přistoupí blíže a pohladí mě po tváři. Na svém ksichtě má opět nevinný úsměv.

„Problém brácho?" houkne Liam.

Ustoupím a postavím se za něho.

„Ne a ty? Buzno?" vysměje se mu a celá ta jeho partička.

„Tak bacha, abych tě nezmlátil svojí kabelkou od Gucci," odsekne mu.

Robin se hnusně uchechtne a projde kolem nás. Hodí na mě pohled Jen-Počkej-Děvěnko a zajde dovnitř.

„Kretén vyjebanej," sykne si pro sebe a otočí se na mě, „v pohodě?" zeptá se starostlivě.