Stay Strong |n.h. CZ|

14. Chapter

Zastavíme v parku. Niall říkal, že Loki je dobře vycvičený pes. Skloním se a odepnu mu vodítko.

„Tak utíkej, kamaráde,“ pohladím ho po zádech a on se jak střela vyřítí k jezírku naproti nám.

Slunce už pomalu zapadá a v parku je pár lidí, co relaxují po náročném dni. Na to, že ráno bylo atazaženo je teď opravdu krásně. Posadíme se na lavičku a zaposloucháme se do ptačího zpěvu, když v tom: „Niall Horan, támhle je Niall,“ zavýská někdo hodně blízko nás.

Niall si rychle hodí přes hlavu kapucu, na oči si dá brýle a sjede zadkem po lavičce dolů. „Nejsem tady, nejsem tady!“ šeptá a já jen střídám pohled na skupinku a Nialla.

Je to skupina tří holek, které právě jančí, jak malé. Jedna z nich, vysoká blondýna s modrýma očima, opatrně přistoupí k Niallovi.

On se jen stále kouká před sebe.

Vypadá to, že Niall je její oblíbenec, protože má na sobě bílé tričko s nápisem I love Niall a černo-bílé 1D legíny.

„Ehmm,“ odkašle si a vražedně se na mě koukne.

Zvednu nechápavě obočí.

Niall uhne pohled a vzlédne k ní.

„Vyfotíš se se mnou a holkama,“ promluví nervózně.

Zhluboka nadechne, věnuji mi krátký pohled a usměje se. „Jo jasně, proč ne,“ vstane a svlékne si kapucu. Lehce si prohrábne vlasy, zatímco ostatní dvě holky příjdou za námi. Jedna z nich má modré vlasy a druhá je velmi podobná Lise.

A sakra, doufám, že to není ona. - Skloním hlavu a otočím se, aby mě neviděla.

„Může nás vyfotit ta holka,“ navrhne jedna z nich, zatímco já se koukám všude možně, hlavně ne na ně.

„Dobrý nápad. Emily, mohla bys?“ Niall souhlasí s dívkou.

„Ehmm, jo,“ Opatrně se otočím.

Okamžitě mi všichni věnují své pohledy. Právě si přeju se rozpustit. Blondýna mi vrazí do ruky foťák a postaví se vedle Nialla. Rozklepanýma rukama zmáčknu spoušť. Podívám se na fotku a foťák vrátím blondýně.

„Děkujeme moc!“ obejmou ho všichni naráz.

Chudák. Když vidím, jak se na mě dívá pohledem Help-Me, musím se smát. Všechny tři mu dají pusu na tvář a odejdou.

Niall se oklepe a sedne si. „Nemám chvilku klidu,“ řekne smutně.

„Jsi super hvězda, měla bych být stejná.“

„Ale nejsi.“

„Neberu vás jako hvězdy a Louise už vůbec ne. Pro mě jste jeho nejlepší kámoši a on je stále můj milovaný bráška,“ usměju se a nad bráškou udělám uvozovky.

Za sebou uslyším takový ten namyšlený hlas, který patří té blbce Grenade. Tu bych poznala i na míle daleko -  rosím, že je to zlý sen.

„Co se děje?“ chytne mě za ruku Niall, když si nejspíš všimne mého vyděšeného výrazu.

„Ale nic,“ pokusím se o úsměv a nemůžu odtrhnout zrak od ní a partičky jejich ocásků. Jedna z nich něco pošeptá Grenade a ta se podívá mým směrem - do háje.

Rychle uhnu pohledem před sebe.

„Emily, jsi pohodě?“

„Ehmm, jo,“ odpovím zmateně.

„Kdopak tu je?“ ten jedovatý hlas se objeví vedle mě.

Ve svém periferním zraku vidím holé nohy na vysokém podpatku. Zvednu své oči do výšky na blondýnu a dvě brunety. Grenade má na sobě pásovou sukni s volánky a zastrčené bílé tílko, kolem pasu má hnědě kožený pásek a přes ramena džínovku. Na nohou má vysoké klínové sandály. Obě brunety mají za ní to samé. Bílé kraťásky, černé tílko a bílé žabky.

„Ahoj Grenade,“ pozdravím ji s falešným úsměvem.

„Copak tu děláš?“

„Venčím Lokiho,“ kývnu hlavou k jezírku, kde šťastně probíhá našedlý Husky.

„Koukám, že máš společnost, kohopak?“ mrkne na Nialla, který má přes oči brýle a na hlavě kapucu.

„Ehm, to je-,“ koukám na Nialla a přemýšlím, co říct.

„Jsem její kluk,“ sundá si kapucu Niall a chytne mě za ruku.

Zmateně se pousměju.

„Ještě něco holky? Rádi bychom měli soukromý, nepotřebujeme společnost. Jestli je to vše můžete jít, rád jsem vás poznal,“ řekne milo/přísným tónem.

Právě jsem mu moc vděčná.

„Ty-ty chodíš s Niallem Horanem?“ udiví se jedna z brunetek za Grenade.

„Ehh, jo, chodím. Vadí to?“ odpovím nejistě.

„Ne, já jenže Niall nikoho nemá, jak říká.“

„Mám a jsem šťastný,“ políbí mě - nečekaně a vášnivě, - „Nechtěl jsem to říkat veřejně, ale jak je vidět, s pravdou se musí ven. Ještě nějaké otázky?“ mrkne na holky a naznačí, aby odešli.

„Kamil, Megz, jdeme!“ pohodí vlasama Grenade a společně za doprovodu svých ocásků odejde.

„Děkuju, ale neměl si říkat, že si můj kluk. Robina to zlomí,“ smutně skloním zrak. Páni, ještě teď jsem z toho polibku mimo. Nebyl jako s Robinem. Tehle s Niallem jsem prožívala víc. V mém bříšku jsem pocítila tisíce motýlků a svět kolem mě se z ničeho nic zastavil.

„A co jsem měl říct? Kdybych řekl, že jsem kámoš nenechali by tě, kdybych řekl, že jsem bratr nevěřili by tomu. Bylo to jediný, co mě právě napadlo,“ zvedne mi prstem bradu a zadívá se mi do očí.

„Asi máš pravdu, ale oni to teď rozhlásí všude. Robina to zničí.“

„Tak mu to zavolej. Vysvětli mu to a ve škole se nic dít nebude.“

„Tak jo,“ vytáhnu mobil z kapsy, který se hned rozzezní - proč mi volá Louis?

Zvednu hovor. „Ano?“

„Emily, promiň, že tě právě ruším, ale tohle bys vědět měla,“ řekne vážným tónem, který se místy chvěje.

„Louisi, co se děje?“

„Tvoji rodiče,“ řekne potichu.

„Co je s nima?“ leknu se a doufám, že řekne, že právě přistávájí.

„Víš, spadlo z nima letadlo, nikdo nepřežil.“

Okamžitě ztuhnu. „Louisi, prosím řekni, že si utahuješ! Že je to další tvůj pitomý vtípek.“

„Lili, moc rád bych si teď dělal srandu, ale nedělám!“

Z oči mi vytryskne milion slz, které stékají po tváři. Ukončím hovor a skloním hlavu. Niall stojí hned vedle mě a mlčky na mě hledí.

„Není to pravda! Není to pravda! Oni nespadli! Nic se nestalo! Máma s tatou žijou a my budem dál žít krásný život,“ opakuju si pro sebe slova, kterým bych moc ráda uvěřila. Nemůžu tomu uvěřit. Už nemám nikoho. Vůbec nikoho.

Niall mě chytne za ruku a přitáhne k sobě. Hledím na něho a čekám, co udělá. Pevně si mě přimáčkne na svou hrud. Zabořím do ní hlavu, pevně jej obejmu rukama a rozbrečím se.

„Ššš, to nic!“ promlouvá klidně a rukou mě hladí po zádech.

Proč já?! Proč se ty hnusárny ději jen mě?! Bylo mi divný, že máma tak dlouho nevolá. Loki se nám motá kolem nohou a dožaduje naší pozornost.