Stay Strong |n.h. CZ|

2. Chapter

Po několika hodinách únavné jízdy Louis konečně zastavuje své auto před obrovskou vilou v neznámé čtvrti Londýna.

     „Tak slečno, jsme tady." Odhodí své černé brýle na palubní desku.

     „To patří tobě?" civím s otevřenou pusou z okénka ven. Přede mnou stojí ten nejluxusnější dům světa.

     „Naše - moje a kluků." Usměje se a hledí na něco ve svém iPhonu. „Pojď, hodíme ti tašky do pokoje a pak půjdeme za Eleanor." Telefon nechá v ruce. Odpoutá se a vyleze ven. Okamžitě zamíří k zadní části černého auta. Z kufru vytáhne všechna zavazadla a vyčká, až konečně vytáhnu paty z auta, aby jej mohl zamknout. Otevřu dveře na své straně a opatrně položím nohy na zem. Vše dělám velmi pomalu, protože nevěřím tomu, co se tu právě děje. Louise znám od narození a nikdy by mě nenapadlo, že v tomhle jednou bude žít.

     Mladík stojí opřený o zadní dveře svého auta a se zájmem mě sleduje. Neodpustí si zachichotání.

     „Ta zem tě neukousne." Zasměje se a skloní se pro tu nejlehčí tašku.

     „Nechci vám to tu nějak zničit," uculím se. Zahledím se na vrchol budovy, kde se cosi zalesklo. Nejspíš jen odraz slunečního paprsku.

     Louis mi podá Vans batoh a jednu cestovní tašku. On sám vezme své věci. Za pochodu po štěrkové cestičce ke dveřím hledí do telefonu a druhou rukou vytahuje klíče z kapes. Odemkne hlavní dveře a ustoupí. Rukou naznačí, abych šla první, ale pozornost mi nevěnuje. Jelikož už ne-řeším jeho věčné hledění do telefonu, vstoupím do obrovské haly, která vypadá na obývací pokoj. Po pravé straně ode dveří je ve velké schodiště do patra.

     Rozhlížím se okolo sebe a připadám si jako v pohádce. „Kde jsou vůbec kluci?" zeptám se, když se rozplývám nad vším tím luxusem. Všechno je tu tak obrovské. Velká šedá rohová sedačka, obrovská tele-vize na zdi a pod ní je jen malá skříňka do černého lesku. Před gaučem je menší stolek černé barvy a pod ním černý koberec s dlouhými chlupy. Stěny jsou vymalované do šedé barvy. Není těžké uhodnout, že tu nezasahuje ženská ruka.

     „Niall v Irsku, Liam ve Wolverhamptonu, Zayn v Bradfordu a Harry v Holmes Chapelu. Měli by přijet za tři dny. Jelikož bude mít Liam narozeniny, tak zítra přijede Demi Lovato, Selena Gomez, Olly Murs, Taylor Swift a Ed Sheeran," odpovídá, když stoupá po schodech do patra. „Pojď!" houkne.

     Bez řečí jej následuji.

     Pravou stranu patra lemují dveře do něčích pokojů a levou stranu menší balkonek s výhledem na celý obývací pokoj pod námi.

     „Tady bydlí Zayn, Harry a Liam." Ukazuje na dveře, vedle kterých procházíme. Najednou se zastaví před čtvrtými dveřmi skoro na konci chodby. „A tohle bude teď tvoje království." Usměje se a otevře je půlku velkých dvojdveří.

     Přede mnou se rozprostírá obrovský pokoj s výhledem na Tower Bridge. Postel se dotýká tenké zdi, jež rozděluje pokoj od šatny. Kousek dál je velká koupelna.

     „Emily, nech tady věci a pojď, pak si vybalíš. Eleanor na nás bude čekat u Starbucks," vyruší mě ze snění. Takový pokoj nemám ani v našem skromném domečku na kraji Londýna, kde žiji s rodiči.

     Odložím tašky na postel a nechtěně se vrátím ke dveřím, kde už na mě Louis vyčkává. „A kde máš ty pokoj?" optám se a projdu okolo něho na chodbu. Do nosu mě praští jeho dokonalá vůně.

     „Všechno ukážu, neboj se." Zavře dveře a stoupne si vedle mě. „Tady vedle má pokoj Niall a já jsem tady naproti." Opět ukazuje. Přijdu si jako na zámku, když jsem na soukromé prohlídce. Dalo by se říct, že tohle je něco jako zámek.