Osudový kluk

34. Kapitola

Po třech dnech od Evenovi návštěvy má nevolnost přestala. Jsem rád. Budu znít bláznivě, ale do školy se těším. Doma jsem se nudil. Teď ležím v posteli a snažím se usnout. Cinkne mi telefon. Ještě se na něj podívám. Liv.

Ahojky! Even říkal, že by si měl zítra přijít? Promiň, že jsem se nestavila :( vždy mi do toho máma přimotala nějakou schůzku, anebo jsem hlídala Lisu.

Potěšilo mě, že píše. Ale nemusí psát v deset. Ach jo.

Ahoj Sandro. Jo zítra dorazím. A nevadí, že jsi nepřišla. Přežil jsem. A za Lisu děkuju.

Je skvělé, že se snaží, aby Lisa nic nezjistila. Ale jednou to zjistí. A já chci, aby to bylo od nás. Odložím telefon opět na noční stolek. Ještě si ho připojím na nabíječku a poté s klidem usínám.

∞∞∞

Ráno mě probudí budík. Já se převleču, jdu do koupelny a potom do kuchyně. Zatím tam je jen máma.
„Ahoj" pozdraví mě. Já jen zamručím a sednu si ke stolu.
„Áá... pán si zvykl, že nemusí vstávat..." máma se uchechtne a podá mi snídani. Naštěstí už žádná kaše. Nevšímám si jejích poznámek a začnu jíst. Mezitím jako každé ráno přijde Erik a Nora.
„Ahoj" pozdraví sborově. Rychle dojím snídani a chci vyrazit. Ve dveřích se, ale potkám s Kristoferem.
„A- ahoj" vypadne ze mě nejistě. Kristofer je o necelou hlavu vyšší a tak mé oči směřují vzhůru.
„Chceš odvést do školy?" zeptá se trochu napjatě. Od doby co se pohádal s mámou, je tady napjatá atmosféra.
„Ne. Pojedu tramvají. Chci mluvit s Jonasem." Čekám, jestli mi uvolní cestu. On, ale jen kývne. Já do něj tedy mírně strčím ramenem a projdu k vchodovým dveřím. Na zastávku dojdu během pěti minut. Už tam vidím i Jonase.
„Jonasi!" vykřiknu na něj, když k němu přicházím. On se na mě ohlédne a uchechtne.
„Isaku! Ahoj." Jonas ke mně přejde a k mému velkému úžasu mě obejme.
„Tak konečně zase zdravý?" byla to řečnická otázka, ale i tak jsem odpověděl.
„Jo, jsem opět zdravý." usměju se na něj.
„Jede tramvaj," ukáže Jonas na přijíždějící tramvaj. Oba jsme nastoupili a jeli do školy.
S Jonasem během jízdy mlčíme. Nevím, o čem bychom se mohli bavit. Tramvaj zastavila a dovnitř vešlo mnoho lidí. Já se věnoval však jen jedné osobě. Klukovi, který už to měl namířeno k nám.
„Ahoj" obejme mě. Nasaji jeho vůni. Vanilka a máta. Chtěl bych ho políbit. Je tady, ale mnoho lidí.
„Ahoj" zašeptám mu do ucha. Even se poté odtáhne a oba se chytneme stejné kovové tyče jako Jonas. Tramvaj se pomalu rozjede. V tramvaji k nám přišla nějaká dívka. Pár metrů za ní stály nejspíše její kamarádky, protože jí pozorovaly.
„Ahoj. Ty jsi Even, že?" nižší blondýnka mi z neznámého důvodu připomínala veverku. Možná to bylo těmi zuby.
„Ehm... ahoj. Jo, proč?" Even se snaží být milý. Je však trochu nejistý. Mě se celá tahle situace nelíbí. Jonas to naopak pozoruje s pozdviženým obočím.
„Chtěla jsem se zeptat, jestli bys zítra někam nezašel?" dívka se mile usměje. Ten úsměv už teď nemám rád.
„Poslyš..." zasekne se Even.
„Sarah" představí se dívka s kývnutím hlavy.
„Sarah" začne Even znovu. „Jsi moc hezká holka, ale musím odmítnout. Promiň" usměje se na ni, co nejvlídněji to dovede.
„Jo chápu." Sarah se otočí a odejde ke svým kamarádkám.
„Co to bylo?" zeptám se a akorát zastaví tramvaj. Já, Jonas a Even jdeme ven.
„Snad nežárlíš..." rýpne si Jonas. Praštím ho do ramene a Even se zasměje.
„Vždyť jsem ti to ve čtvrtek říkal." zastavíme se za školními vraty.
„Isaku!!" někdo mě zezadu obejme. Otočím se a uvidím Liv s Lisou.
„Ahoj" pozdravíme je. Trochu znejistím. Lisa mě obejme a všichni se vydáme do školy na první hodinu. Máme fyziku a zrovna tady sedím s Jonasem. Když si odložím věci na lavici, někdo mě jednou rukou obejme kolem ramen.
„Čau Isaku" pozdraví mě. Poznám podle hlasu Hermana.
„Čau" obejmu ho nazpět. Nejdříve jsem si myslel, že je to Even, ale tuto myšlenku jsem okamžitě zapudil. Zazvonilo a šli jsme si sednout do lavic.

∞∞∞

Po hodině se od násoddělila Lisa, že si musí s někým promluvit. Došli jsme do další třídy. SEvenem jsme šli na opačnou stranu místnosti
„Proč tu vůbec sedíš jinde? Jakože... tak daleko" zeptá se, když si vyndávámevěci.
„Ani nevím..." pokrčím rameny. Even se uchechtne a zavrtí hlavou.
„Hva?" podívám se na něj trošku... překvapeně? Sám nevím. Ale usmívám se.
„Ingenting" dojdeme k našim přátelům. Jonas s Hermanem sedí na lavici aLiv stojí vedle lavice. Even se opře o zeď a mě si přitáhne k sobě. Spojí rucepřes můj pas.
„Dělo se něco u vás doma?" začne se Liv vyptávat.
„Máma s Kristoferem se hodně pohádali. Kvůli mému tátovi a čím je." Even mě pevněji obejme.
„Tvá máma se ho zastala? Vždyť je homofob..." vloží se do hovoru Herman.
„Kristofer jí řekl, že má dítě se zrůdou a, že to pravděpodobně bude stejná zrůda." přitisknu se blíž k Evenovi, když ta slova, která vyřkl Kristofer musím opakovat.
„Aha..." odmlčí se všichni.
„Je to u nás teď docela tichý." vzpomenu si na dnešní ráno.
„Jak přesně reagovala tvoje máma?" podívám se na Jonase, který vyslovil tuto otázku.
„Dala mu pořádnou facku." usměju se. Ostatní se zasmějí.
„Au" řekne Herman z legrace. Zakloním hlavu na Evena, který je celou dobu potichu a jen mě objímá. Políbí mě.
„To jako vážně!?" uslyším hlas od dveří. Rychle se od Evena odvrátím a přátelé přede mnou se otočí. Stojí tam Lisa.
„Liso?" chci k ní jít a Even mě i pustí. Ona však ustoupí.
„Seriously?" zeptá se znovu. „Když zavřeš dveře, vše ti vysvětlíme" promluví za mnou Even.
„Já to asi vědět nechci! Prostě jste mi všichni lhali! A já myslela, že si věříme!" Lisa nás všechny se slzami v očích přejede pohledem a potom couvne ke dveřím.
„Když jsem měla tehdy ráda tebe... byl jsi...?" nedořekla to za což jsem jí byl vděčný, protože dost křičela.
„A ty?" kývne hlavou na Evena. „Když jsi řekl i ty ne bylo to kvůli" pohodila hlavou ke mně.
„Liso" promluvil znovu Even.
„Mlč!" Lise stékaly slzy proudem. „Příště si najděte někoho, komu věříte!" otočila se a chtěla odejít ze třídy.
„Liso! Počkej!" křikla na ni Liv.
„Nech mě být! Vždyť v tom jedeš s nimi!" potom odešla ze třídy.
„Fy faen" rozběhl jsem se ze třídy za Lisou. Šla na dívčí záchody. Doběhl jsem ji jen tak tak.
„Co chceš!?" podívala se na mě ubrečenýma očima.
„Jen... prosím. Nikomu to neříkej." řeknu šeptem a podívám se na ni prosebným pohledem.
„Neboj" zašeptala a odešla na záchody. Já se vrátil do třídy.
„Tak?" zeptal se jako první Jonas, když jsem vešel.
„Je naštvaná... ale nic neřekne" dojdu až k nim. Evena obejmu a hlavou se opřu o jeho rameno. Rukama se vzájemně chytneme kolem pasu. Do teď bylo vše dokonalé, když nepočítám to, že mě Kristofer občas zbije. Zazvoní a já s Evenem odejdeme k naší lavici. Do třídy se všichni vracejí, včetně Lisy. Ta si, ale své věci nepoloží k Liv. Nýbrž k tmavovlasé dívce. Myslím, že je to Eva. Dívka, která seděla s ní, odešla k Liv. Jonas, Herman a Liv se na nás zmateně otočí. My jim zmatené pohledy oplatíme. „Je to moje chyba" řekne znenadání Even.
„Hva? Hvorfor?" podívám se na něj. On si mě důkladně prohlíží.
„Bylo mi jasné, že půjde do třídy. A tak jsem tě políbil. Měla by to vědět. Raději od přátel než od cizích." Even mluví tak tiše, že ho sotva slyším.
„Evene" podívám se na něj zklamaně.
„Nenapadlo mě, že bude reagovat takhle. Promiň, strašně mě to mrzí." Even ode mě odvrátí pohled. Do třídy přijde učitel a začne něco vykládat. Já ho však nevnímám.
„Proč jsi mi nic neřekl?" zašeptám tišeji než doposud.
„Byl by jsi proti. Nechtěl jsi jí to říct." Even se na mě znovu podívá. Ano. Předtím v ten moment jsem se tak rozhodl, ale až by přišel čas tak bych jí vše řekl.
„Já bych jí to později řekl. Prostě příště mi něco řekni, dobře? Vždyť jsi to byl ty, kdo přišel s nápadem vše dělat společně. A tohle rozhodnutí tam asi patřilo..." ukončím to a odvrátím od něj pohled.
„Já vím. Omlouvám se." váhavě se usměje. Já se na něj znovu podívám a úsměv mu oplatím. Dlouhou dobu mlčíme a posloucháme učitele. Dokud mi něco nenapadne.
„Víš, že to právě sedíme na místě, kde jsme se seznámili?" načnu téma a Even se na mě s úsměvem podívá.
„Chtěl by si to nějak oslavit?" zeptá se s milým úsměvem.
„Máš čas?" podepřu si hlavu.
„Táta má odpolední, takže můžeme zajít k nám" ušklíbne se na mě.
„Dobře" dám pryč ruku, abych mohl kývnout hlavou.

Tak tady je nová kapitola :) omlouvám se, ale budou muset vycházet takhle omezeně :( mám to časově náročné...