Osudový kluk

7. Kapitola

„Jsme tady," ukážu na dům, ze kterého se ozývá hudba.
„Na to, že je půl sedmé,... je tu už dost lidí!" dojdeme k domu. Dveře jsou otevřené a několik lidí popíjí alkohol nebo kouří cigaretu před domem. Even mě nechá vstoupit jako prvního. Podívám se po lidech, co tady už jsou. Většina je ze školy a některé z nich ani neznám. Najde se tu, ale i plno lidí, které jsem v životě neviděl. „Co teď?" zeptá se Even a přistoupí ke mně blíž. „Zkusím najít Hermana a Lisu. Můžeš se bavit, nebo pojď se mnou," navrhnu a podívám se na něj.
„Ta druhá možnost se mi líbí víc," pousměji se a vydáme se najít Hermana a Lisu. Začneme se tedy spolu prodírat davem. Lidé tu buď tancují, pijí mně zatím neznámou tekutinu, anebo jsou na sebe přilepení na můj vkus více, než je pro přihlížející potřeba. Výjimečně potkáme i někoho, kdo si s druhými jen povídá. Ovšem jen výjimečně. Prošli jsme chodbou do obývacího pokoje, přes něj do jídelny a nakonec do kuchyně
„Tady dole nejsou! Vrátíme se ke schodům!" křiknu na Evena. Není tu už slyšet vlastního slova. Even přikývl a společně jsme se vydali, zpět přes kuchyň do chodby, kde se nacházejí schody. Jen co k nim dojdeme, do domu otevřenými dveřmi vstoupí Lisa. Chytnu Evena za rameno, opět se dostaví zvláštní elektrizující pocit, a ukážu na Lisu. Ona si nás všimla okamžitě. „Isaku! Tak jsi Evena přivedl!!" byla nadšená. Většinou jsme ji na večírky museli přemlouvat. Vždycky se ovšem dobře bavila. Dneska však přišla bez přemlouvání. Tipuju, že je to kvůli Evenovi.
„Jo, přišli jsme sem!" musíme na sebe křičet i přes fakt, že vzdálenost, která nás dělí, není ani půl metru. „Evene, pojď si dát něco k pití!" nečekala, jestli odpoví, vzala ho za ruku a táhla do kuchyně. Zná to tu. Odhaduji, že to tady zná většina lidí. Elias pořádá večírky minimálně jednou za měsíc. Lisa s Evenem odešli a já se vydal po schodech do druhého patra hledat Hermana. „Co si myslíš, že děláš!!!??" uslyšel jsem jen, co jsem vyšel schody.
„Já!? Já se tady jen bavím!!" jdu k hádce, abych zjistil, kdo ji vyvolal. Elias. Hádá se tam s... Hermanem. Moc mě to nepřekvapovalo. Nikdy si nebyli ruku v ruce s přátelstvím ohledně toho druhého. Přišel jsem k nim ve chvíli, kdy Elias vrazil Hermanovi pěstí do obličeje. Z nosu se mu spustila krev. Herman mu ji chtěl vrátit, ale já jsem se už dávno rozešel a zastavil Hermanovu paži. „Hermane! Nech toho!! On ti za to nestojí!!" zakřičím na něj a odtáhnu ho stranou. „Jen si ho kroť, Isaku! Příště může dostat víc!" zařve Elias a chce odejít s dívkou se, kterou dříve chodil. Ta se mu však vysmekla a odešla sama. Hádám, že hádka vypukla kvůli ní.
„Drž hubu a jdi si po svým, Eliasi!" otočím se na něj, ale on už odcházel. Otočím se zpět na Hermana, který si rukávem mikiny utírá krev, která mu teče z nosu. Chci mu zaklonit hlavu a podívat se na jeho zraněný nos, ale on mou ruku odstrčí.
„Nech mě být, Isaku!" prosmekne se kolem mě a jde ke schodům. Vydám se za ním, ale jen co dojdu ke schodům, vidím, že Herman opustil večírek a nejspíše šel domů. Seběhnu schody opět dolů a vydám se za Evenem a Lisou do kuchyně. „Isaku! Ahoj!" pozdraví mě blonďatá dívka s vlasy po ramena.
„Ahoj Sonjo!" odpovím jí s úsměvem. „Ty jsi tu sám?!" překvapený výraz ve tváři mě překvapí natolik, že si ani neuvědomím, co říkám. „Ehm.. ne, ne jsem tu s Evenem. S tím novým ze školy!" plácnu první věc, co mě napadne. „A taky s Lisou!" dodám spěšně. Její výraz se změní ve smutný. „A kde máš Silji?!" zeptám se na oplátku na její dvojče. „Někde tady je!" zasměje se, myslím, že už se trochu napila. Chci jí odpovědět, ale nestihnu to. Políbí mě. Začne mě líbat a přitáhne si mě za zátylek. Oplatím jí polibek a chytnu kolem pasu. Nemá to na mě však žádný sexuální pocit. Z tohoto důvodu od sebe Sonju odtáhnu. „Sonjo promiň, nemůžu," řeknu tišeji, než jsem chtěl a raději odejdu, dříve než začne odpovídat. Přijdu do kuchyně, ale Even a Lisa jsou v nedohlednu. Projdu tedy přes kuchyň a jídelnu do obývacího pokoje, kde najdu Lisu. Jdu tedy za ní. „Liso!" stoupnu si co nejblíže k ní. Opírá se o zeď. „Isaku, našel jsi Hermana?!" podívá se na mě načervenalýma očima. Dost lidí kouří už i vevnitř. „Jo, jo našel jsem ho, ale už odešel!" křivě se pousměju a Lisa přikývne hlavou s veselým úsměvem. „Myslím, že by, jsi taky měla jít. Vypadáš příšerně!" varuju jí jako dobrý kamarád.
„To je dobrý. Čekám na Evena, šel pro pití!" znovu se usměje, když vysloví jeho jméno. „Liso, myslím to vážně! Nevypadáš vůbec dobře!" zkusím to znovu. Mám o ni starost. „Povím Evenovi, že ti nebylo dobře!" ujistím ji. „Řeknu mu to sama, třeba mě doprovodí!" vyjde směrem do kuchyně. Cestou se lehce zamotá, ale stabilitu udrží. Ze všeho kolem, mě rozbolela hlava. Vydal jsem se na jediné místo, kde by mohl být klid. Záchody. Otevřu dveře a můj pohled padne na kluka se špinavě blond vlasy, které má lehce vlnité. Even. Sedí na okraji vany s kelímkem v ruce.
„Co tu děláš?" zeptám se a jdu k němu. „Schovávám se," uchechtne se a já si přisednu vedle něj. „Před kým?" podá mi kelímek ve, kterém je pivo, jak už jsem stačil zjistit u Lisy, ze které to táhlo.„Před Lisou," napiju se z jeho kelímku a pak mu ho vrátím. „Pořád se mnou chtěla o něčem mluvit. Musel jsem utéct!" pousměju se nad jeho historkou. Napije se ze svého kelímku a opět mi ho podá. „Řekl jsem jí, ať jde domů. Vypadala příšerně. Řekla, že půjde za tebou, abys ji doprovodil. Měl jsi jít prý pro pití," zašklebím se Evenovu otrávenému obličeji. Poté se znovu napije z kelímku.„Jak dlouho tady vůbec jsi?" napiju se ještě jednou a pak mu kelímek opět vrátím. „Asi čtvrt hodiny," pokrčí rameny. Dopije tekutinu a začne si hrát s prázdným kelímkem.„Myslíš, že odejde sama, když mě nenajde?" obrátí na mě hlavu se zděšeným výrazem. „Nevím. Podle toho, jak moc jsi ji okouzlil!" na poslední slovo dodám ironický podtón. Rozesměji se, když uvidím Evena, jak beznadějně skládá obličej do dlaní. „Když tu budu sedět ještě hodinu nebo i déle, tak už tu snad nebude!" promluví skrz prsty. „To už tu možná nebude většina lidí," obeznámím ho, jak to bývá, když večírek pořádá Elias. Je to vždy jen na pár hodin. Možná proto, jsou ty večírky tak často. „A ty?" podívá se opět na mě. Naše oči se střetnou. „Co já?" nepochopím otázku a ze všech sil se snažím zůstat klidný. „Ty tady ještě budeš?" Lise se Even evidentně líbí vzhledově. Mně se však začal líbit jinak. Jeho chování. Charakter. Znám ho velmi krátce, vlastně jsem ho poznal dnes, ale i tak se mi jistým způsobem dostal pod kůži.„Nevím. Většinou tady moc dlouho nejsem. S Jonasem jsme se zdrželi, vždy tak na dvě hodiny. Na takové akce moc nejsme, ale snažíme se socializovat," pokrčím rameny a zadívám se na dvě spojená umyvadla, nad kterými je zrcadlo. „A přetrpěl bys to se mnou? Kdyby Lisa nechtěla odejít," tradičně nadzvedne obočí a čeká na moji reakci.„Ehm..hmm... možná jo," uznám nakonec. „Možná?!" zasměje se a chystá se mi vrazit pohlavek. Jeho ruku však stihnu se smíchem zachytit. Opět cítím ten zvláštní elektrizující dotek. Cítí to Even taky? „Ano, možná!" pronesu a Even se smíchem ruku stáhne. "Dobře," uklidníme se a já vstanu. „Půjdu pro něco k pití a podívám se, jestli tam tvoje nápadnice ještě je!" nečekám na jeho odpověď a opustím záchod.

∞∞∞

Načepuji dva velké kelímky pivem a vydám se zpět. Lisu jsem tady za celou dobu neviděl. Místo toho jsem ovšem narazil na Sonju.
„Isaku! Počkej!" zněla už opile a já s ní nechtěl mluvit.
„Prosím Isaku!" zastavil jsem se a kelímky odložil na komodu, která byla příhodně vedle mě. Sonja ke mně přišla a neváhala ani minutu. Prostě mě políbila. Zahlédl jsem přes její rameno Evena, který se odvážil opustit svůj úkryt, a pozoroval nás. Pozvednuté obočí mě vrátilo k pozornosti k Sonje. Přestal jsem oplácet polibky a stejně jako předtím jsem se odtáhl.
„Sonjo, řekl jsem ti to už předtím. Já nemůžu a ani nechci!" držel jsem si klidný hlas. „Al..," začala znovu, ale já jí skočil do řeči. „Nic k tobě necítím! Nic takového!" vzal jsem oba kelímky s pivem z komody a šel za Evenem.
Podal jsem mu kelímek a on se z něj hned napil. „Mohl jsi s ní zůstat!" načne nové téma. „Našel bych si společnost!" z jeho tváře tentokrát nic nedokážu vyčíst. „Nechtěl jsem!" povím otráveně. Nemůžu si pomoct, ale Sonja mě zklamala. „Kdo to vlastně byl?" pokyne hlavou a jdeme si opět sednout na zem k záchodu. „Sonja Aallová. Je taky od nás," napiju se z kelímku a postavím ho vedle sebe na zem. „Hmm" zabrblá. „Co spolu máte?" stočí ke mně pohled. Vytrvává, dokud neodpovím.
„Nic. Teda, já s ní nic mít nechci," podívám se na něj. Přímo mě propaluje pohledem. „Co máš rád?" zeptá se znenadání. „Cože?" lehce se zasměji a napiju piva. „Ptám se, co máš rád!" zeptá se znovu. Kluky. Odpoví moje myšlenky. „Upřesni otázku," pokrčím si nohy a ruce si opřu o kolena. „Nevím. Třeba... oblíbená barva?" vypadne z něj první věc. „Šedá," poukážu na svou světle šedou mikinu. „Tvoje?" zeptám se. „Taky, ale spíš tmavší odstíny," pousměje se. Mám se ptát?
„Předtím v tramvaji," načnu téma, které jsme nedořešili, „jsem se tě zeptal, jestli jsi měl holku. Odpověz," vyjeveně se na mě podívá. Jako kdyby to byla absurdní otázka.
„Ne. Na minulé škole jsem se s nikým moc nebavil. Tady jste mě překvapili. V dobrém slova smyslu, samozřejmě!" usměje se a napije piva. „A ti co máš na Facebooku jsou ale ze staré školy, ne?" zeptám se, ale vyděsí mě, jeho výraz ve tváři. Překvapení smíchané s pobavením.
„Projížděl jsi mi Facebook?" zeptá se pobaveně. „Můžeš mi, prosím odpovědět?" rozesměji se.
„Projížděl jsi mi Facebook!" začne se smát i on.
„Díval jsem se na tvůj profil, jestli jsi to skutečně ty!" obhajuji se, ale Evena tím akorát rozesměji více.
„Du kan ikke slutte å le?!" zakřičím na něj se smíchem a praštím ho do ramene. „Kolik znáš Evenů Larsenů?" snaží se uklidnit, ale můj ironicky naštvaný výraz tomu nepomáhá.
„Divil by ses.. ale tak, promiň že jsem se ptal," povím uraženě a napiju se z kelímku. Even se přestane smát a odpoví na moji otázku. „Ehm...," odkašle si, „jo, jsou ze staré školy, ale psali jsme si jen, když něco potřebovali," k mému překvapení se nezačal opět smát. Najednou se rozrazí dveře a nějaký kluk vběhne rovnou k záchodu. Jediné co už jen slyšíme, jsou dávivé zvuky. Já ani Even neváháme a jdeme pryč. Poloprázdné kelímky si vezmeme s sebou.