Osudový kluk

42. Kapitola

„Kluci? Kluci? Isaku! Eriku!" uslyším mámin hlas. Otevřu oči a zamžourám na ni.
„Musíte do školy," vstanu z postele a Erik zamručí. Uchechtnu se a pomůžu mu vstát. Poté odejdu k sobě se převléct do čistého oblečení. S Erikem se potkáme v koupelně a poté jdeme společně dolů. V kuchyni sedí u stolu Nora společně s mámou.
„Kde je táta?" promluví první Erik.
„Ještě spí. Vrátil se pozdě." máma se podívá na mě. Usměje se.
„Nepůjde do práce?" Erik má další otázky.
„Má dnes odpolední" usměje se máma i na něj. My už si konečně sedneme a začneme jíst.
„Můžeme jet dnes s Isakem tramvají?" řekne znenadání Nora.
„Naposledy než se odstěhuje" pokračuje v prosbě. Vhrkly mi do očí slzy.
„Jo, proč ne" přikývnu. Usměju se na Noru a všichni kromě mámy vstaneme od stolu.

∞∞∞

U tramvaje čeká Jonas. Jeho tmavé až černé, vlnité vlasy poznám na dálku. Společně se sourozenci dojdeme k tramvajové zastávce.
„Ahoj" pozdravíme Jonase sborově.
„Čau, děláš dnes chůvu?" pobaveně se podívá na Erika a Noru.
„Nepotřebujeme chůvu" ozve se hned Erik. S Jonasem se rozesmějeme a já k sobě Erika přitisknu.
„Chtěli se mnou jet tramvají, tak šli dřív. Pak je musím ještě po dlouhé době vyzvednout." pokrčím rameny a přijede tramvaj. Otočím se na sourozence.
„Fajn, počkejte tady na tu druhou tramvaj, která pojede zhruba za pět minut, jo? Po škole vás vyzvednu." usměju se na ně a Erik mě obejme. Nora se přidá. Obejmu je nazpět a pak pustím.
„Zatím" rozloučím se s nimi a s Jonasem nastoupíme do tramvaje.
„Mám se ptát?" zeptá se s pozdviženým obočím.
„Vysvětlím to, až u toho budou všichni" odpovím mu. „Radši" dodám nakonec, aby se neopakovalo to co s Lisou.
„Takže se neptám" usměje se a postavíme se vedle sebe v tramvaji.

∞∞∞

Když nastoupil Even a přišel k nám, měl jsem nutkání ho políbit. Ale ovládl jsem se. Po tom co jsme vystoupili z tramvaje, jsme došli ke zbytku party. Herman, Liv a Lisa.
„Ahoj," pozdraví nás jeden po druhém.
„Čau," mávne jim Jonas rukou na pozdrav.
„Ahoj," pozdravíme je i my s Evenem. Herman si nás začne prohlížet.
„Jdeme?" promluvím. Herman by na nás mohl oči nechat a ti tři ho nechápou. Bravo!
„Jo" Liv se s odpovědí otočí a všichni se vydáme dovnitř.
„Mám nápad" zašeptá mi Even do ucha. Cestou mě chytne za ruku a proplete si se mnou prsty. Jen se na něj usměju a ruku mu stisknu. Čekám na reakci ostatních. Zatím nic.
„To vážně?" zeptá se mě Jonas. Nevypadá překvapeně, ale zhnuseně. Proč? Že by byl opravdu homofob?
„Při něčem horším jsem je potkal včera v parku..." všiml si už i Herman. Začalo se dívat víc a víc lidí. Kupodivu mi to bylo jedno. A Evenovy jak se zdálo taky.
„Žijete naplno?" zeptala se Lisa a rukou se opřela o moje rameno.
„Jo" usmál jsem se na ni. Dost lidí okolo nás si šeptalo.
„Hele Liso, ruce pryč" okřikl jí Even a přitáhl si mě za pas k sobě. Lisa se zasmála, ale ruku nechala na mém rameni. Nevadilo mi to. Uviděl jsem k nám někoho přicházet. Raději bych si vyslechl od učitelů, že se od sebe máme držet na sto metrů daleko, než tohle. Šla k nám Sonja a Silje. Zastavily se přímo před námi. Všichni se nejdříve podívali na ně a potom na mě s Evenem. Jaké to drama. Lisa sundala svoji ruku z mého ramene.
„Takže je pravda, co se o tobě tenkrát říkalo," řekne Sonja opovrženě. Kde je ta doba, kdy za mnou běhala? „To, co jsi popíral..." dodá Sonja sklesle. Snaží se tvářit znechuceně, ale v očích jí vidím bolest. Chápu, že jsem jí asi ublížil. Zamilovala se do gaye.
„Před kým jsi to vůbec hrál? Před námi? Nebo před sebou?" rozhodí rukama a po tváři jí steče slza.
„A Even? Je tu pár týdnů a už se s ním kurvíš? Nenapadlo by mě, že jste gayové oba." Silje jí pohladí po ruce. Mnou, ale projede vztek. Nechal jsem ji mluvit. Chtěl jsem ji vyslechnout. Ale ona se do Evena navážet nebude.
„Mlč už!" okřiknu ji hlasitěji, než jsem zamýšlel. Všichni nás pozorují tak či tak. Víc pozornosti už upoutat nemůžu. Přistoupil jsem k Sonje blíž.
„Chtěl jsem si tě vyslechnout, ale pokud se budeš dál navážet do Evena tak za sebe neručím!" naštvala mě takovým způsobem, že to není snad ani možný.
„Ano je pravda, že jsem gay. Řeknu vám, to všem!" obrátím se na celou školu. „A chodím s Evenem Larsenem," dodám stejně hlasitě. Přistoupim znovu k Evenovy a chytnu ho kolem pasu. Poté se celá naše parta sebere a pokračuje dál do třídy.

∞∞∞

Kdybych řekl, že nás ve škole nikdo neřeší, lhal bych. Kdykoliv jsme s Evenem někde procházeli, většina pohledů spočívala na nás. Bylo to unavující.
„Lidi?" promluvil jsem na svoji partu z Evenova klína, který seděl na židli. Seděli jsme v učebně matematiky.
„No?" pozvedl jedno obočí Jonas. Seděl s Liv na lavici. Lisa s Hermanem stáli vedle.
„Měl bych vám něco říct" ucítil jsem Evenovy ruce jak mě ochranitelsky sevřeli kolem pasu
„A jéjej!" povzdechla si Lisa. „Zas něco co nevíme." omluvně jsem se na ně podíval.
„Před pár týdny se, se mnou spojil můj táta. Ten, který od nás odešel, protože je bisexuál. Chtěl se, se mnou sejít." na chvíli jsem se odmlčel, abych něco vyčetl z jejich výrazů. Nic.
„Moje máma schůzky zakázala, ale já i tak šel. Povídali jsme si o různých věcech. A on mi nabídl, že bych se mohl přestěhovat. K němu. Několik dní jsem to zvažoval, až jsem uskutečnil tajné shledání mých rodičů a tam se domluvilo, že se budu stěhovat." dokončil jsem svůj proslov a čekal reakce.
„Páni... začínáš úplně nový život" usmála se Liv.
„Jsem ráda, že jsi nám to řekl, než jsi se přestěhoval" okomentovala to Lisa. Na obě jsem se usmál. Herman zadumaně mlčel, ale tvář mu zdobil jemný úsměv.
„Proč jsi nám to neřekl dřív?" otočím se za hlasem od, kterého vzešla otázka. Jonas.
„Nechtěl jsem dělat ukvapené závěry, kdyby to nevyšlo." řeknu popravdě. A také jsem nechtěl, aby to vědělo mnoho lidí. Ozve se hlásek.
„Even to věděl?" vysloví jeho jméno a ani se na něj nepodívá. Dělá jako by tu nebyl. Zvednu se z Evenova klínu.
„Ano..." řeknu tiše. Jonas seskočí ze stolu a Even si za mnou stoupne.
„Proč mám pocit, že už nám nevěříš? Jako by ses staral jen o něj... Změnil jsi se. Kde je ten starý Isak?" Jonas se na mě dívá se ztrátou.
„Jsem pořád ten samý člověk Jonasi" řeknu nechápavě. On ode mě odstoupí.
„Nejsi. Až budeš jako dřív ozvy se. Ozvy se mi až budeš vědět, jestli já nebo on." Jonas se otočil a odešel ze třídy. Myslím, že právě teď se přetrhalo naše dlouholeté přátelství.