Osudový kluk

37. Kapitola

Lisa se od nás odpojila hned u kavárny. Já s Evenem jsme ruku v ruce pokračovali domů. Potkávali jsme lidi a k našemu údivu, neměli žádné kecy nebo zhnusené pohledy.
„Je to příjemný, viď?" naruší naše ticho Even. Jsme téměř u jeho domu. Už se začíná stmívat.
„Huh? Co?" řeknu nechápavě a zastavím se. Even se zastaví společně se mnou a chytne mě kolem pasu.
„To, že spolu jdeme normálně po ulici a nikdo nás neřeší." usměje se. Má pravdu. To je příjemné.
„Ani nevíš jak" políbím ho. V tenhle hezký moment mi začne vyzvánět telefon. Odtáhnu se od Evena a přijmu hovor od Kristofera.
„Kde se couráš!? Erik a Nora budou ve škole asi spát, že!?" jeho slova na mě uhodí a jako jedny z mála je vezmu vážně.
„Fy faen" promnu si oči a odstoupím od Evena. Ten se na mě nechápavě podívá.
„Okamžitě přijeď domů!" Kristofer ukončí hovor a já si sklidím telefon.
„Co se stalo? Něco vážného?" Even ke mně přistoupí a obejme mě.
„Jak se to vezme. Zapomněl jsem své sourozence ve škole." schovám mu hlavu do bundy.
„Ale bude to v pohodě. Slibuju." chytnu Evena za ruku a společně se rozejdeme dál.

∞∞∞

Doma na mě čeká Kristofer hned v chodbě.
„Děláš si legraci!? Zapomeneš na sourozence a sám se vrátíš za tmy!? A co vím, tak se to nestalo poprvé, že!?" Kristofer je téměř rudý vzteky. Dolů do chodby přijde máma. Podívám se na ní a zpětně na Kristofera.
„Já se strašně omlouvám." začnu mírně, ale Kristofer mě nenechá domluvit. Začíná ve mně bublat vztek.
„Mě tvé omluvy nezajímají! Jsou to tvoji sourozenci! Máš se o ně starat!!"
„Já se o ně starám!! Když za ně, ale pořád budu vše dělat já, kdo je naučí samostatnosti!?" vykřiknu na něj a máma už se chystá mezi nás postavit.
„Oni!" ukážu rukou nahoru ke schodům, odkud přišla máma. „Neví jaké to je vyrůstat samostatně! Já se vše učil sám! Protože ty jsi mě nebral ani jako syna!! A doteď nebereš!" rozejdu se a odstrčím Kristofera. Tímhle jsem ho umlčel.

∞∞∞

Ráno vstanu a mám špatnou náladu. Nejspíše kvůli včerejšku. Jdu dolů a mám v plánu se hned vypařit. Snídaně ne-snídaně. Jen co dole projdu chodbou, tak mě, ale spatří z kuchyně máma.
„Isaku?" přijde až ke mně a zatarasí mi cestu.
„Hm? Jdu jdu školy..." řeknu co nejstručněji.
„Nejdřív se najíš." napomene mě a obrátí mě ke kuchyni. Hluboce si povzdechnu a odejdu s ní do kuchyně. Erik a Nora jedí snídani.
„Kristofer už odjel. Chtěl být..." máma se na mě trošku zaskočeně podívá „dřív v práci." dokončí načatou větu.
„Jen řekni narovinu, že mě nechtěl potkat." zůstanu stát kus od stolu. Nemám hlad a chci odejít.
„Najez se" máma ukáže na moji netknutou snídani. Já se na ni jen podívám. Pohledem poté výhledem mámu.
„Nebudu jíst. Nemám hlad." zkřížím si ruce na hrudi.
„Isaku... prosím, dokud ti je dobře." řekne máma prosebně.
„Promiň" otočím se a odejdu z domu.

∞∞∞

Ve škole na mě mluví většina lidí, ale já nikoho nevnímám. Ani Evena. Co jsem postřehl je, že Lisa se s námi opět baví.
Momentálně je celá naše parta v učebně norštiny. O něčem si povídají a sem, tam slyším jejich smích.
„Isaku? Jsi v pohodě?" uslyším Evena u svého ucha. Celou dobu jsem o něj opřený zády. Vím o tom vůbec? Všichni se na mě zmateně dívají. Starostlivě.
„Jo. Jsem v pořádku." mírně se na něj podívám. Podle jeho pohledu je, ale znát, že mi nevěří.
„Nevypadáš tak" zaslechnu Lisu.
„Jen mám špatnou náladu" zamračím se a temeno hlavy si opřu o Evenovo rameno a zavřu oči.
„Od toho máš Evena" utrousí Herman blbou poznámku. Donutí mě tím otevřít oči a akorát vidím, jak Hermana zasáhla Evenova lahev plná vody. Všichni se rozesmáli. Mě to dohnalo jen k malému úsměvu.
„Proč máš špatnou náladu?" zeptal se Jonas a Even si se mnou propletl prsty na rukou.
„Sám nevím... je toho poslední dobou hodně a nějak to dolehlo.
Ještě ke všemu pořád, doma ty hádky." Even mě opět pustí a spojí ruce na mém pase. Já své položím přes jeho.
„A můžeme ti nějak pomoct?" Liv naklonila hlavu na stranu. Nejspíše, aby si lépe prohlédla Evena co dělá u mého ramene. Což by mě taky zajímalo.
„Ne. S tím se musím poprat sám." usměju se na ně a zazvoní na hodinu.

Do Nového roku jsem si dala předsevzetí 😃 každý týden jedna nová kapitola jakéhokoliv příběhu 😀 když to nedodržím, tak mi pište tady na Wattpadu nebo na Instagramu 😀 a já se jí pokusím co nejdříve přidat 😉