Osudový kluk

55. Kapitola

Probudí nás klepání na dveře.
„Kluci? Vstávejte, odvezu vás do té školy." uslyším mámu. Even je schoulený na mé hrudi.
„Já tam nechci." kuňkne tiše.
„Musíme" vstanu a opatrně ho za obvázané ruce vytáhnu na nohy.
„Půjčím ti něco na sebe." dojdu k hromádce nezabaleného oblečení.
„Ty by ses měl taky převlíct. Máš tričko od mé krve." nevesele se ušklíbne.
„Asi mi tam zůstane" opřeme se o sebe čely. Even mně chytne lem trička a přetáhne mi ho přes hlavu. Odhodí ho stranou.
„Evene" zašeptám při pohledu na jeho krk. Odstoupí ode mě. Oba se v klidu převlékneme do čistého oblečení a vydáme se do koupelny.
V koupelně si vyčistím zuby a poté se zamyslím, jak to udělat s Evenovo hygienou. Opláchl jsem svůj kartáček a dál na něj znovu zubní pastu.
„Otevři pusu." přikážu mu a on se na mě nechápavě zadívá.
„Proč?" když promluví, vrazím mu kartáček s pastou do pusy a začnu mu čistit zuby. Even se uchechtne mému snažení mu vydrhnout zuby jako koberec.
„Žvíš, že e ťo nhe nhyginický?" zeptá se mě a já mu sotva rozumím. Vyndám mu z pusy tedy kartáček.
„Odplivni si. Mluvíš jak dítě bez zubů." Even vyplivne pastu, kterou má v puse.
„Víš, že je to nehygienický, že?" založí si ruce na hrudi.
„To líbání taky" argumentuju. Even se na mě podívá pohledem, to jsi neřekl.
„Takže ode dneška žádné líbání." řekne nejspíše oznamovací větu.
„To jsi řekl ty, ne já." odpovím při odchodu z koupelny.

∞∞∞

Máma nás zavezla k Evenovi, který si rychle sbalil s mojí pomocí věci, a poté nás vyhodila přímo před školou. Vystoupili jsme z auta a jen co jsme zabouchli dveře, máma odjela. Vešli jsme do školního areálu. Všichni si Evena zaujatě prohlíželi. Jakoby byl na výstavce. Dojdeme k naší, teď už, kompletní, skupině přátel. Hned všichni, až na Jonase se začnou vyptávat. Co se mu stalo a kdo mu to udělal.
„Jak ti je? Proč jste ani jeden nejeli tramvají?" promluví konečně Jonas.
„Je mi líp. Díky" pousměje se Even.
„Spal u mě a odvezla nás sem moje máma." dopovím za Evena. Vydáme se všichni do školy ke skřínkám a poté do třídy. Sedli jsme si na svá místa. Položil jsem si hlavu na lavici. Někdo mě začal čechrat ve vlasech. Necítil jsem obvaz a tak jsem zvedl hlavu.
„Klid. To jsem jen já." ozve se Lisa sedící přede mnou. Jonas vedle mě, má taktéž hlavu na lavici. Even je za námi s Hermanem, který si k němu na tuto hodinu přisedl. Liv sedí s podepřenou hlavou. To bude záživný den.