Když jsem se vzbudil, podle bolesti hlavy mi došlo, že vše byla skutečnost. Že je pozdě. Podíval jsem se na telefon, kde bylo několik nepřečtených zpráv a nepřijatých hovorů od Evena. Mrknul jsem se ještě kolik je hodin. 11:08. Škola dnes nebude na programu. Navíc se mám stěhovat. Odepíšu Evenovi ať nemá strach.
Jsem relativně v pořádku.
Na telefonu vyhledám tátovo kontakt. Vytočím ho a počkám, až to zvedne.
„Ahoj Isaku. Co potřebuješ? Jsem teď v práci." uslyšel jsem první slova z druhé strany. „Ahoj. Chci se zeptat v kolik pro mě dneska tak přijedete? Trochu se to zvrtlo a rád bych byl pryč co nejdřív." začnu přecházet sem a tam po pokoji.
„Co se stalo?" zvážní táta. „Zjistili, že jsem gay a Kristofer mě zmlátil. Jsem, ale v pohodě." steče mi slza po tváři.
„Panebože... přijedeme, jak budeme moct. Slibuju." táta zavěsil a já se opět sesunul na zem. Chci spát. Chci už jen spát.
∞∞∞
Z mého spánku mě probudí nečekané zazvonění na zvonek. Posadím se a po chvíli vstanu. Zvonění nepřestává. Opatrně odemknu dveře a vydám se ze svého pokoje, přes schody otevřít hlavní dveře. Jen co otevřu, vrhne se na mě Even. Leknu se, ale nechám se obejmout.
„Ani nevíš, jaký jsem měl strach, co se ti stalo." políbí mě na tvář a obličej schová do mého ohybu na krku.
„Kristofer mě jen zmlátil a já pak upadl do bezvědomí. To nic." odstoupím od něj a pohladím ho po tváři. „Neměl bys tu být. Nechci, aby se ti taky něco stalo." jemně ho políbím.
„Nic se mi nestane." usmál se na mě a začal se mnou couvat do obýváku.
∞∞∞
Než jsme se s Evenem vystřídali v koupelně, uklidil jsem nepořádek, který jsme způsobili. Douklízím poslední zbytky papírových utěrek a vracím se do obýváku. Even mi jde naproti s úsměvem na tváři. Obejmu ho kolem pasu a hlavu mu položím na hruď.
„Vypadáš líp." promluví a víc si mě k sobě natiskne. „Když nepočítám ten zbarvený monokl." uchechtl jsem se na něj.
„Měl bys jít. Ať se s nimi nepotkáš. Nechci, aby se ti něco stalo." odstoupím a chytnu ho za ruku. Dovedu ho ke dveřím domu a chystám se je otevřít.
„Isaku." Even si mě k sobě přitáhne zpět. „Ozvy se mi, jak to probíhalo." kývnu a políbím ho na nově znamínky obsypaný krk. Otevřu hned na to dveře a Even bez jediného slova odejde.
Takový o ničem.. je to na upomínku, že žiju a že žije i Isak :D
ČTEŠ
Osudový kluk
Teen Fiction‚Sedím s Jonasem v lavici a povídáme si o párty, kterou pořádá spolužák Elias. „Půjdeš?" Zeptá se mi a já jen přikývnu na souhlas. Zazvonilo a začala hodina fyziky. Po deseti minutách někdo zaklepal na dveře. Vstoupil dovnitř ředitel naší školy - Ha...
