My horse Harry ~ Larry ✓

1.

Všechny vás vítáme u nového příběhu. Jde o další Larry příběh formou RPG, jak už jste si jistě všimli a také se tady budou vyskytovat koně. Doufáme, že se vám bude líbit a oblíbíte si ho.
V hlavních rolích:
Louis - Tommo_coffee
Harry - AkemiManautsu

Přejeme hezké čtení ;)

***

"No to snad nemyslíte vážně? Proč?!"
"Louisi nehádej se se svou matkou. Prostě buď zticha a seď dokud nedojedeme na ranč. Proč nemůžeš být jako tvoje sestra?" soptil se taťka z místa řidiče v autě.
Podíval jsem se na svou sestru, která s širokým úsměvem seděla na zadním sedadle našeho auta a usmívala se na všechny strany. Fracek jedem patnáctiletý.
Uraženě jsem si založil ruce na prsou a nasedl také. Vůbec se mi nechtělo na nějaký hloupý ranč. To jen moji laskaví a úžasní rodiče si myslí, že mí kamarádi mají na mě zlý vliv a potřebuju změnu prostředí. To jistě! Sakra je mi 18, snad o sobě můžu rozhodovat někdy i sám!
Do konce cesty jsem s nimi už nepromluvil ani slovo.

Kontroloval jsem popruhy na všech koních, které jsem měl na dnes připravené. Měli jsme jít na vyjížďku. 3 koně byli přivázáne k vodícímu lanu. Jezdkyně z rodiny byla jenom matka a ostatní prý na koni jěště neseděli.
"Notak Osvalde, klid," usmíval jsem se na malého halfinga, který se už těšil ven a tancoval na místě.
"Dobrě, vy jste hotový. ESETE! Kde zase jsi?!" křikl jsem do stáje a najednou z prázdné stáje vykoukla černá hlava mého koně, kterému z pysku trčeli kousky sena.
"Pojď sem, ty pažravče," zasmál jsem se. Ten si jenom odfrkl, dožvíkal a rozklusal se ke mě s hlavou skoro až ve stropě.
"Ty jsi blázen." Pohladil jsem ho po čumáku a jemně mu políbil velké čelo. S Esetem jsme byli od narození, měl jsem ho od malinkého hříbátka. Byli jsme přátelé, nejlepší.
Osedlal jsem ho a zavedl k ostatmím. V tu chvíli, jak jsem kontroloval vybavení, jsem zaslechl zvuk motoru. Už jsou tady.

Cesta netrvala moc dlouho, ale raději bych byl, kdyby ano - takhle se mé utrpení jen víc přiblížilo.
Ranč byl celkem veliký. Výběhy, stáje, dům a bůh ví co ještě... Všichni jsme vystoupili a už se k nám hnal nějaký pán.
"Dobrý den, vítejte na našem ranči. Vy budete dozajista rodina Tomlinson, je to tak?" Jeho úsměv se šířil snad na míle daleko a všichni mu ho opláceli. Tedy všichni až na mě. Bylo na mě očividné, že jsem tady nechtěl být.
"Zavedu vás do stáje, můj syn už tam na vás čeká. Pojďte," mávl rukou, ať ho následujeme. Už z dálky bylo slyšet řehtáním koní. Když jsme vstoupili, všechny koňské hlavy se otočili na nás. A i hlava jednoho vysokého kluka.

Zaplétal jsem jěště copy na hřívě kobyly, která měla být pro mámu rodiny. Je jezdkyně, chci, aby si to užila se vším všudy. Dokončoval jsem je a hladil ji při tom po krku. Eset sice žárlil, měl proč, ale já mu to vynahradím. Najednou jsem zaslechl mého otce i s příchozími.
"Dobrý den, vítam vás na našem ranči. Doufám, že si dnešní vyjížďku užijete. Vezmu vás na nedalekou louku, při kreré se nachází jezera. Cesta tam je nádherná a je tam množství lesních plodů," usmíval jsem se a odříkaval klasickou formulku.
"Pro pani mámu je tady klisna. Je hodná, no jako bývalá jezdkyně učitě nebudete mít problém. Ostatní si můžou vybrat z těchto tří," podotkl jsem a ukázal na koně za mnou.
"Seďte rovně, paty dolů a lehce dosedáme, půjdeme krokem, nemusíte se bát," dokončil jsem lehkou instruktáž a nechal je nasednout.

Hezky se ho poslouchalo, dokonce i vypadal mile. Možná to tady přeci jen nebude tak špatné.
Nechal jsem všechny, ať nasednou a sám jsem si až sedl na posledního koně, co mi zbyl. Pokoušel jsem se nasednout, ale jaksi mi to nešlo. Zmoženě jsem vydechl a opřel si hlavu o sedlo. Rukou jsem hladil toto krásné zvíře po kůži.

Všichni už byli na koni, no ten kluk tam jenom stal a opíral se o sedlo Zetory. Hladil jí po krku a ona už netrpělivě čekala.
"Neumíš naskočit?" zeptal jsem se. On jenom mrzutě přikývl. "Tak se opři do mých rukou kolenem a vyskoč nahoru."

Nevěřícně jsem se na něj podíval. Pomalu jsem se zapřel nohou o jeho ruce, které mi pomohly nasednout. Hned mi bylo lépe, když jsem už konečně přehodil nohu přes koně a nasedl do sedla. Úsměvem a lehkým kývnutím jsem mu poděkoval a on si také nasedl.

Sedl jsem na Eseta, který stál a čekal. Chtěl už jet a já jsem ho chápal, i já se už těšil.
"Tak, pojedeme pomalu, nemusíte se obávat. Užívejte si pocit z jízdy a pohled po okolí." Usmál jsem se na všechny a pokynul Esetovi, aby šel. Jejich máma se ke mně připojila ve předu a začali jsme si povídat. Samozřejmě o koních.

Udělal jsem přesně to, co ostatní a rozjel jsem se. Trošičku jsem se lekl, ale pak už to bylo dobré. Jeli jsme klidnou krajinou, chvíli dokonce po lesní cestičce, než jsme dojeli k jezeru. Bylo tam nádherně. Všude bylo slyšet šumění potoka a zpěv vtáků. Na koních jsme si to obešli a dívali se všude kolem. Bylo tady tak krásně.
Beztak bych byl raději doma, ale tak nemůžu si stěžovat. Hezký kluk, hezké prostředí...
Najednou se on i máma zastavili a na koních se otočili čelem k nám.

Dojel jsem na místo předpokládaného pikniku a zastavil.
"Tak, zesedáme!" zavelel jsem a seskočil se sedla. Sebral jsem velikou deku, kterou jsem rozložil na zem a vytáhl různé věci, co mi pro ně nachystala mamka.
"Doufám, že se vám to zatím líbilo. Přeji dobrou chuť," usmál jsem se a šel dát koním jablka a mrkve za odmněnu. Sám jsem si sedl ke koním, přišlo mi to přijatelnější, než sedět při nich.

Neměl jsem moc hlad, ale to jídlo vypadalo opravdu dobře. Dal jsem si dva čokoládové muffiny, které jsme měli a jeden toast se sýrem.
Nikdo si mě nevšímal, tak jsem nenápadně odkráčel za stromy. Nikdo mě nevnímal, naši si ani nevšimli, že jsem odešel. Rozešel jsem se jen kousek do lesa a rozhlížel se všude kolem. Bylo tady opravdu hezky.
Ze zadní kapsy u kalhot jsem si vytáhl cigaretu, potřeboval jsem si zapálit, neuměl jsem se toho zbavit. Akorát, když jsem zapalovač přiložil k cigaretě, křupla za mnou větev. Trhnutím jsem se otočil, až jsem se málem zakuckal dymem.

Ten kluk se někam zatoulal. V okolí se pohybují vlci, a tak jsem nechtěl, aby se toulal sám. Vylezl jsem na Eseta a jel za ním, našel jsem ho kousek od louky jak kouřil! V jeho věku? Jak může kouřit? Opravdu jsem to neměl rád.
"Co tady děláš?" zeptal jsem se a on se strhl. "Pohybují se tady vlci, neměl by si tady být sám. Pojď zpět k skupině," zašeptal jsem a stočil koně zpět. Snad šel taky, neohlížel jsem se.

Nedokouřenou cigaretu jsem udusil o svůj jazyk a nedopalek si strčil do kapsy. Kdyby to tady někdo našel, nedej bože moji rodiče, nedopadlo by to pro mě dobře.
Se zasténáním jsem se tedy vrátil zpátky. Mamka se na mě divně podívala.
"Mladý muži, kde jsi byl?" Proč se najednou zajímá? Ani nevěděla, že jsem šel pryč...
"Já... jsem se byl projít," odpověděl jsem jí a doplnil to o lehce falešný úsměv. Samozřejmě, že to nepoznala a už se tím nezabývala.

Přemýšlel jsem, kam dal tu cigaretu. Raději jsem se o to nezajímal a vylezl na Eseta.
"Můžeme pokračovat," řekl jsem si pro sebe, když jsem uklidil všechny věci.
"Dojedeme okruh a ve stáji vyčistíme koně. Doufám, že se vám dnes líbilo. Naše stáj nabízí i kurzy ježdění, kdyby jste měli zájem. Je to skvělé trávení volného času," promluvil jsem směrem k nim a stočil koně na cestu.

Na druhý pokus jsem konečně vylezl na koně a spokojeně si sedl. Už jsem se do toho začal dostávat. Pomalu jsme šli na koních za tím klukem. Vlastně ani pořádně nevím, jak se jmenuje. A i když byl hezký a určitě i milý, věděl jsem, že už ho jistě nikdy nepotkám. Už jsem jen čekal, kdy pojedeme domů.

Dovedl jsem je až do stáje, kde jsem koně zavedl do boxů. Ten kluk stál kousek od jednoho z boxů. Zdál se mi až moc uzavřený, ale možná mu koně pomohou.
"Byl bych rád, kdbyby si jěště někdy přišel," usmál jsem se na něj a podal mu malý letáček s našim rančem.
"Možná tě to chytne," podotkl jsem a šel za Esetem. Chtěl trochu mé pozornosti.

Překvapeně jsem se za ním díval a trochu se pousmál. Zrakem jsem sjel na onen letáček. Poloúsměv mi zmizel. Nechtěl jsem sem chodit. Určitě mě to nechytne, jak on říkal. Letáček jsem si strčil do zadní kapsy, ale ani ne o vteřinu poté mi z ní zmizel. Otočil jsem se a uviděl mámu, jak mi ho vzala, pousmála se a když odcházela, ještě na mě mrkla.
To ne. Ten pohled znám! Nee! Já sem budu vážně chodit?! Ne!!