My horse Harry ~ Larry ✓

55.

Nevěděl jsem, jak mu tahle otázka napadla, ale nebránil jsem se odpovědi.
"Máma mi říkala, že si představuje, jak jednou domů přivedu krásnou dívku a jak budeme mít mnoho krásných dětí, které ona bude moci rozmazlovat. Říkala mi to asi nějak často, protože časem jsem si to začal představovat i já a věřit tomu," pousmál jsem se. Viděl jsem na Harrym, že pozorně poslouchá.
"Ale nějak jsem si nebyl jist, jestli to doopravdy chtěl. Rodinu bych chtěl, ale nějak jsem si neuměl představit, že bych ji měl s holkou. Nevěděl jsem ani, jakou orientaci mám. Ale uvnitř srdce cítím, že teď bych za nic neměnil. Jsem s tebou rád, či už děti a svatbu mít budu, nebo ne."

Když říkla, že je se mnou šťastný, mé srdíčko se zahřálo a zatřepalo. Můj Louis je se mnou rád.
"Svatbu bych i uměl zařídit, ale dítě, no to asi až tak rychle nezvládnu," podotkl jsem se smíchem a přejel mu prstem po jeho prstenníčku, kde by možná mohl být někdy prstýnek.
"Byl bys krásná nevěsta."

"Už vidím, jak si mě ve své hlavě představuješ v bílých dlouhých šatech," zasmál jsem se a rozcuchal mu vlasy.
"Ale na obě máme ještě hodně času," mrkl jsem na něj a věnoval mu dlouhý polibek na rty.
Harry se pořád hrál s mými prsty a já se na něj jen s úsměvem díval.

"Heej, ty možná ano, škvrně, ale já už jsem starý dědeček. Musím se už zavázat!" zasmál jsem se a napodobil starý hlas. Můj úsměv se rozšíril jěště o trochu víc, když se začal smát.
"Ale ty v bílých šatech? Bylo by to krásné! A jěště nějakou korunku do vlasů."

"Oh ty můj dědečku, ale jak vidím, tak už to máš promyšlené," zasmál jsem se ještě a políbil ho na čelo.
"A co si ještě představuješ? Zajímá mě to," usmál jsem se zeširoka. Chvíli jsem hleděl do jeho očí a pak nahoru, abych si to mohl představit i já.
"Jak vidíš budoucnost ty?

"Jednou bych chtěl trénovat děti. Vlastní nechci, nevím proč, ale od doby kdy sestřenka porodila postiženého syna jsem se rozhodl, že vlastní děti nechci," vysvětlil jsem a dělal mu kroužky po ruce a bříšku.
"Chtěl bych vycestovat, převzít statek a žít."

"O to se nemusíš bát," řekl jsem a chytil jeho ruku na mém bříšku. "Já děti mít nemůžu," pokrčil jsem rameny a zasmál se.
"Vycestovat? Kam bys chtěl jít?"

"Já vím a proto se nebojím," broukl jsem a kousl mu do nosu.
"Chtěl bych viděl Řecko. Tak moc! Je to krásná země a bylo tam tolik slavných koní! Bylo by to skvělé!" Zasnil jsem se nad dlouhými plážemi a nádherným pískem.

Malinko jsem se zavrtěl. Téma o bříšku a dětech mi začala bít nepříjemná. Ani nevím proč, děti mám rád.
"Takže Řecko, hmmm, tam je prý krásně," pousmál jsem se nad jeho představou.
"Ještě někam? Nebo pak už jen převezmeš ranč, ty staříku?" optal jsem se se smíchem.

"Pak asi ranč a budu cestovat s koňmi," zasmál jsem se a koukl se na něj. Hned se mi ale pohled stočil na hodiny - 11:43, musíme jít spát. Zítra nevstaneme.
"Pojďme spát, Lou. Zítra máme práce až nad hlavu."

Když jsem viděl hodiny, málem mi oči vypadli z důlků. "Jo, to bychom už asi měli jít," zasmál jsem se a přitulil si ho k sobě.
"Dobrou, zlato," šeptl jsem, zhasnul noční lampičku a dal mu pusu na čelo.

"Dobrou, andílku," popřál jsem mu taky a raději se vypravil do říše snů. Zdálo se mi, jako kdyby noc ani nebyla a já se vzbudil o 6 sekund a bylo ráno. Louis ale jěště sladce podřimoval, a tak jsem ho nechal být. Potichu jsem se převlékl a šel do kuchyně. Chtěl jsem si jenom udělat čaj a něco k snědku, když jsem však uviděl kuchynský stůl, líp řečeno osobu, která tam seděla, chuť mě přešla.
"Jak si se sem dostal!" zasyčel jsem na sedícího Alexe, který si míchal čaj.

Když jsem se ráno vzbudil, byl jsem sám. Nebyl tu Harry a ani Niall. Nikdo při mně nebyl. To bylo divné, přece mě pokaždé někdo vzbudí, navíc musíme pracovat.
Vstal jsem z postele, dal si rychlou ranní sprchu a po převléknutí se jsem sešel schody dolů. Slyšel jsem Harryho, jak se tam s někým hádá a zastal jsem v pohybu.

"Jak jsem se sem já dostal?!" vřískl po mně. "Já? Jak jsem se sem dostal?! Jak se sem spíš dostala ta tvá malá kurva!!"
"Co prosím?! Jěště jednou si zkus otevřít hubu na Louise a rozbiju ti ji! Jediná kurva jsi tady ty! Staral jsem se o tebe, miloval tě a ty? Ty jsi mě podváděl na každém rohu!" Nemohl jsem si pomoct a musel jsem na něj vřískat.

Vím, že se to nedělá, poslouchat cizí rozhovory za dveřmi, ale tohle mě zajímalo. Popravdě, úplně jsem si nepamatoval jméno jeho bývalého kluka, ale podle těch řečí tady asi byl a Harry se s ním hádal.
Co tady dělal? A já jsem kurva? Tak to děkuji pěkně.
Nastražil jsem uši a čekal dál. Ještě tam jít nemusím a když půjde do tuhého, přivedu na pomoc i Nialla.

"Já jsem kurva? Tak promiň, že tvůj pták mi opravdu nestačil! Vždyť jsi v posteli jako dřevo. Ale aspoň jsi měl výdrž! I když jsi byl takový idiot, že to až bolí! Pokaždé jenom ťuťu, no a co pak? Pak jenom koně sem, koně tam a víc jsi ani neznal!" vyhazoval mi pořád na oči, až jsem musel držet pěsti.
"Staral jsem se o tebe ty idiote!"
"Jo a teď se staráš o tu svou kurvu! Kde jsi ho našel, v nějakém koši za obchodem, co? Vždyť na něj koukni... o kolik lepší jsem byl já!"

Co tu dělá? Proč tu je? To snad ne tohleto! O mém Harrym nikdo takhle ošklivě mluvit nebude! O mě ať si mluví co chce, ale on za nic nemůže. Harry je ten nejlepší člověk na světě.
Malinko jsem vykoukl zpoza rohu, abych na ty dva viděl. Harry vypadal, že za chvíli vybouchne. Chtěl jsem jít pro Nialla, ať to těm dvěma zatrhne, ale ten kluk mě zahlédl.
"Ale ale, kohopak to tady máme?" zasmál se a rozběhl se za mnou. Dal jsem se na útěk nahoru.
"Stůj ty kurvo!"

Když Alex proběhl kolem mě, stihl jsem ho zachytit za rukáv a strhnout zpět. Za límec trika jsem ho zvedl a třískl o stěnu.
"Jěště jednou mu řekneš kurvo a zabiju tě!" vmetl jsem mu do tváře a praštil mu hlavou o stěnu.
"Slyšel si mě?! Jěště jednou!" Totálně jsem se opustil a nechal můj vztek vyplavat navenek.
"Jsi jenom idiot! Nevděčný idiot a ještě jednou sem vlezeš a budeš se mi srát do života, přísahám, že po svých neodejdeš!"

"Nialle!" křikl jsem, když už jsem byl nahoře. Neozval se. "Nialle!" Vřítil jsem se do jeho pokoje. Seděl na posteli a když mě uviděl, chtěl začít mluvit. "Louisi, já se moc omlo-"
Přerušil jsem ho... "Na to není čas! Pojď rychle dolů! Je tady Harryho bývalý kluk a křičí tam po sobě, snad i hůř!" Nejdřív se na mě nechápavě díval, ale beztak se mnou šel rychle dolů a jako hrdina ty dva od sebe oddělil.
"Harry," šeptl jsem, když byl tamten odveden Niallem ven. Harry sebou trhl, ale když viděl, že jsem to já, přitáhl si mě k sobě.
"Už je dobře, Hazz."

Můj oheň v očích konečně zhasl, když jsem uviděl Louiho - vyděšeného se a slzi na krajíčku.
"Už bude dobře," zašeptal jsem. Natáhl jsem k němu ruce a přitáhl si ho do svého objetí.
"Promiň mi, že si to musel vidět, promiň..." omlouval jsem se a nosem pomaloučku hladil jeho čelo. "Promiň mi."

"Ty mně promiň, měl jsem pro Nialla jít dřív, nic by se pak nestalo," smrkl jsem a víc se k němu natiskl.
"Mluvil o tobě tak ošklivé věci Harry. Proč si tvou péči nevážil? Vždyť ty jsi ten nejlepší ze všech. Nechápu to, prostě nechápu. Jak mohl!" rozčiloval jsem se.

"To nic, Loui, nic se nestalo a nejlepší nejsem určitě. Ale pořád nechápu, proč přišel," uvažoval jsem, když se na mých zádech objevila někoho ruka a přitulilo se k nám daší tělíčko.
"Už jsem ho vykopnul kluci a myslím, že skončil někde na Neptunu."

"Pro mě nejlepší jsi," šeptl jsem mu do hrudi a pak se nechal objímat dalším párem rukou, jež patřil Niallovi.
"Děkujeme," pousmál jsem se na něj. Pouze mávl rukou a tou mi pak rozcuchal vlasy.
Zapřemýšlel jsem se, proč sem vlastně ten hajzlík přišel... "Možná tě chce zpátky. Nebo ti ublížit," pípl jsem.

"Mně ublížit? Nestihl by se mě ani dotkout a už by měl rozmlácenou držku," zasmál jsem se sám pro sebe, načež mě Niall praštil do ramene.
"Podle mě se jenom dozvěděl tady o prckovi a jednoduše žárlí. Asi v tom nic jiného nebude," zasmál s Ni a jemně zatahal za jeden Louiho vlas.
"I to je možnost, protože kdo by na něj nežárlil?"