My horse Harry ~ Larry ✓

68. - KONEC

Ano, čtete správně. Tohle je poslední část tohoto příběhu. Po dlouhé době psaní se i tenhle příběh dočkal svého konce...
Chtěli bychom vám obě poděkovat, že jste příběh četli, díky za vaše komentáře a podporu. Všechno nás to hnalo k psaní a povzbuzovalo k psaní dalších a dalších kapitol. Pomáhá nám to u každého našeho příběhu.
Ale všechno jednou skončí a to platí, bohužel, i u tohto příběhu. Tak si užijte poslední kapitolu.
Vaše drahé spisovatelky: AkemiManautsu a Tommo_coffee

***

Hříbě se k němu natáhlo a zuby ho zatahalo za jeden dlouhý pramen.
"Myslím, že se těší," usmál jsem se na něj. "Bude naše miminko. Myslím, že se o něj budeš hezky starat. Uděláme mu místo hned vedle Zetory a Eseta, aby byl hezky při naší partě."

"To bude bezva!" vypískl jsem a podbral toho mého drahouška za ouškem. Zlobidlo malé.
"Ale už se těším. Miminko moje," uculil jsem se na něj.
"Už se opravdu těším," usmál jsem se na Harryho a zvedl se, abych ho mohl obejmout.

"Už teď vypadáte jako rodina," zasmál se Niall i s Rickym za náma.
"Musím uznat, že ten drobeček vám do rodinky dokonale zapadá," přikyvoval Ricky a šel k Louimu, aby si mohl malého Zephyra pohladit.

"Je moc roztomilý," řekl mi Ricky, když si hladil moje a Harryho "miminko".
"To ano. Po tatínkovi," zasmál jsem se a společně s Rickem jsme se podívali na Harryho.
"Jo, mají stejný pohled," přidal se Niall.

"Ale neeee, zas tak podobný pohled nemáme. Ikdyž, kudrnaté vlasy to jistí!" zasmál jsem se a pohladil toho prcka po jeho krásné hlavičce. "Prcku, ty jsi náš, jasný? A žádný výmluvy. Budeš v naší partě."

Zephyr vypadal, jakoby Harrymu rozuměl úplně všechno. Měl inteligentní pohled. Zařehtal na souhlas a začal šťastně poskakovat na místě.
"Beru to jako ano," zasmál jsem se a ještě jednou ho pohladil.

"Tak hříbě, zítra po vyhodnocení si pro tebe přijdeme a pojedeme hezky domů, kde tě seznámíme s tvou novou tetou. Se strýčkem Esetem tě seznámíme už zítra, dobrá?" Mluvil jsem s ním jako s člověkem. Vždy jsem to dělal, bavilo mě si s nimi povídat.

Musel jsem se usmívat, Harry byl tak sladký, když mluvil k tomu miláčkovi.
"Tak jo, ne že ho tady vy dva vyděsíte a pak s vámi nebude chtít jít," zasmál se Niall. "Pojďte raději na to vyhodnocení."

"Tak dobře hříbě, pa!" pozdravil jsem ho a pohladil po kštici vlásků.
"Tak pojďme kluci, aspoň se tam pojďme kouknout. Jestli jsem náhodou něco nevyhrál," zazubil jsem se. Chytl jsem Louiho za ručku a jemně jeho ručku hladil palcem. "Pak můžeme jít na nějakou dobrou večeři."

Všichni jsme se společně přesunuli k závodišti, kde jsme se pak rozdělili. Harry šel do stáje pro Eseta a my tři jsme si šli sednout na tribunu.
Já narozdíl od Nialla Harrymu věřil, nedělal jsem si z toho legraci. Určitě bude mít nějakou trofej, možná i tu první. To bude Niall koukat!

"Ahoj kámo!" broukl jsem na Eseta, který spokojeně podupával na místě.
"Těšíš se na vyhodnocení? Určitě jsme se umístili!" pousmál jsem se. Připravil jsem ho a vyskočil do sedla.
"Jinak, koupili jsme ti společnost, budeš mít na starosti hříbě."

Všichni tři jsme netrpělivě seděli na tribuně a čekali, až začne vyhodnocení. Naštěstí to netrvalo dlouho a z reproduktorů se ozval hlas.
"Všem děkujeme, že přišli na závody. Byla to krásná podívaná. Ovšem, ne proto tady teď napjatě sedíme a stojíme. Určitě jste zvědaví na výsledky. Nuže, tady jsou," na chvíli se odmlčel.