My horse Harry ~ Larry ✓

48.

Když jsem dojel kolečko a zastavil při nich, Louis se koukal do země opět rudý až za ušima a Niall byl vysmátý jako pako.
"Co jsi mu zase řekl?" obořil jsem se na Nialla a ten jeho úšklebek se jěště prohloubil.
"Jenom jsem chválil jeho ranní vokální koncert!"

Ten kluk rozhodně nevěděl, kdy s tím přestat. Raději jsem se otočil a bez jakýchkoliv slov jsem se probral do stáje. Zetora mi porozumí. A Harry aspoň v klidu dotrénuje.
"Ahoj holka, tak jak se máš?" usmál jsem se na ni. Přivítala mě zařehtáním.

"Co jsi mu zase nakecal, ty idiote!" zavrčel jsem naštvaně. Zas mu určitě řekl něco ošklivého nebo něco, přičemž se musel stydět. Chudinka moje, bylo mi ho až líto.
"Padej se mu omluvit! Já jdu jěšte trénovat a jestli až přijdu a bude kvůli tobě pořád smutný, tak si mě nepřej!"

Byl jsem v klidu se Zetorou. Harry měl pravdu, když říkal, že koně uklidňují. Cítil jsem se lépe.
"Louisi?" zaslechl jsem hlas a blížící se kroky.
"Louisi, promiň, já to nemyslel špatně. Má mi být jedno, co vy dva děláte, je to čistě jen vaše věc, ale když...," povzdechl si. "Asi vám to jenom závidím."
Pousmál jsem se a obejmul ho. "Už jsem ti říkal, že ten pravý se najde, jenom musíš počkat."

Jezdil jsem jěště celkem dlouho než jsem zajel zpět do stáje, kde byli ti dva. Povídali si a usmívali se.
"Tak jsem rád, že je to takhle," okomentoval jsem jejich široké úsměvy. Seskočil jsem z Eseta, abych ho mohl jít odstrojit.
"Hodný hoch, dnes jsi byl šikovný," pochválil jsem ho a dal mu jeho zaslouženou mrkev.
"Tak vy dva, teď se postarám o vás,"  pousmál jsem se a sebral je kolem ramen.

Než přišel Harry, ještě jsme si chvíli povídali. Niall nebyl zlý, jenom ne vždy věděl odhadnout, zda někoho neurazí nebo neudělá smutného těmi svými vtípky. Pak přišel Harry a oba nás začal vést ven ze stáje.
"To si řekl, jako bychom my dva byli tvými mazlíčky, Stylesi," ozval se se smíchem Niall. Harry pouze protočil očima a zavedl si nás do domu

"Klidně můžete být mými mazlíčky!" zasmál jsem se a oba je podrbal ve vlasech, abych je uklidnil.
"Takže vám dám najíst, vykartáčuju, udělám pelíšek a uložím. Myslím, že může být, ne?" doplnil jsem a oboum naložil guláš s chlebem, aby se najedli a pak ten zbytek. Po Niallovi pak potřebuju jěště pomoct s výběrem věcí na soutěž.

"Zase brzdi, páníčku můj," zasmál se Niall, ale i tak se pustil do jídla. Bylo to moc dobré. Harry si přisedl k nám a já se na něj usmál.
"Dobrou chuť," řekl jsem a hned na to mi přistála pusa na tváři.
"Kluci! Já jím! Nechte si to na potom!" ozval se za mnou irský smích.

"Ale nekňuč! Oba víme, že by ses rád připojil!" zasmál jsem se a políbil Louiho znovu na jeho malé rtíky.
"Dobře... Neříkám, že ne. Ale i tak, nechte si to na potom!" zrudl Niall a raději začal uklízet nádobí.

Bylo vtipné vidět rudého Nialla a jak odvrací pohled. To už nezakryje.
"Přestaň a raději pojď, ať ti nezapomene sbalit všechno na ty závody," zavrčel s mírným smíchem Niall a už se zvedal.
"Běžte kluci, já si půjdu nahoru asi lehnout," pousmál jsem se na ně a už šel schody nahoru, než začnou namítat a ptát se.

Louisův odchod jsem nekomentoval asi je jednoduše unavený.
" No pojď, ty kasanovo." Usmál jsem se na rudého Nialla a kývl ke stáji. Závody jsou už za pár dní. Musím to jěště říct Louimu.
"Takže sedla máme, podsedlovky taky, otěže, ostatní blbosti... dobře, už jenom nezapomenout koně a bude to v pořádku," zasmál se Niall a opatrně se ke mě blížil. Má ruka ho ale sama otočila do druhého směru.
"Nialle... nedělej blbosti, já už nejsem sám," řekl jsem opatrně, abych mu neublížil.
"Promiň, je to zvyk..." kňukl smutně a koukal na mě. V očích se mu ale zaleskla jiskřička.
"A co tak s Louisem trojku?" usmál se jako slunícko.
"To se musíš zeptat jeho," pousmál jsem se taky a mrkl na něj. Úpřimně? Tuhle věc jsem si dlouho představoval. Mohlo by to být fajn... asi... možná.

Vyšel jsem schody nahoru s plánem dát si sprchu. Cítit teplou vodu na své kůži bylo něco úžasného. Jediné mínus, kterým bych to ohodnotil bylo, že když jsem se čistý a voňavý vrátil a lehl do postele, hned jsem usnul. Ale tak což, spánek není nikdy na škodu.
Vzbudil jsem se na to, že mě někdo hladí po rameni a šeptá moje jméno. Myslel jsem, že je to Harry, no byl to Niall.
"Louisi, spíš?" ozval se nade mnou jeho hlas.
"Ne."
"A chtěl bys?" zeptal se na další věc.
"Ano," šeptl jsem.
"Harryy!!! Řekl ano! Pojď k nám!" začal křičet a už si mě přitáhl na klín, objímajíc mě.
"Co?" optal jsem se rozespale a nechápavě.

Vyšel jsem nahoru a viděl to, co jsem opravdu nečekal. Niall tam seděl na posteli a objímal rozespalého Louise. Já to takhle brzo nemyslel! Bože, ta moje chudinka tam seděla a koukal kolem. Asi spal.
"Bože, Nialle! Nemyslel jsem hned, ty idiote!"

"Co? Nějak nechápu?" mumlal jsem, když se ve dveřích zjevil i Harry. Pohotově ke mně natáhl ruce a převzal si mě od Nialla. I se mnou si lehl a divně se díval na Nialla.
"Stalo se něco? Udělal jsem něco špatně? Vždyť jsem jen řekl, že chci spát," nachápal jsem.

"Ne, jenom tenhle kůň vedle tebe kňučel, že nikoho nemá a dělal blbosti. Pak mu napadla taková hovadina - zeptat se tě na trojku. Já mu řekl , že na tohle se musí zeptat tebe, ne mě. A tak to sebral po svém a běžel sem jako praštěný, protože si myslel, že to myslím jako hned teď. Promiň mu, že tě vzbudil. Blbec," vysvětlil jsem s jemným úsměvem a přitom ho pořád hladil po malých zádech. .Čekal jsem, co na to řekne.

Chvíli jsem ho jen poslouchal a pořádně nevnímal. Až pak jsem si něco uvědomil...
"Nialle!" vykřikl jsem pohoršeně. "Ale ty ses mě ptal, jestli chci teď dál spát, když si mě vzbudil. Ne, jestli chci spát s váma dvěma!" křikl jsem na něj a hodil po něm polštář.
"Nějak jsem to 'ano' chtěl získat, no," zasmál se.

"Jednou tě opravdu zabiju!" zasmál jsem se a hodil po něm polštář taky.
"Tak, takhle to bylo. Celkem jsem se i divil, že si na to přikývl. Bylo mi to podivné už od začátku," zamumlal jsem a Niall za náma pokrčil rameny s úsměvem od ucha k uchu.
"Tak, ale teď už když znáš celou otázku, můžu vědět i odpověď?" zeptal se opět a pozoroval Louiho v mém náručí. Byl jsem na jeho reakci zvědavý.

Doufal jsem, že se k otázce nevrátí. Mé naděje však byly pohřbeny zaživa, když se mě to Niall zeptal.
"J-já... Já," koktal jsem. Co mu mám říct? Vždyť já nevím. Nějakým způsobem mě to láká, ale nějak si myslím, že by to Harrymu vadilo. Taky mám i menší strach.
"Tak?" optal se znovu s očekáváním.
"Já nevím," pípl jsem.

"Takže to znamená, že zatím ne, Nialle. Nechci, abys ho do něčeho nutil a ne to jěště do něčeho, jako je tohle. Doufám, že si rozumíme," koukl jsem na něj přísně a držel si Louiho při těle.
"Aleeeee!" mumlal Niall.
"Řekl jsem ne, Nialle. Když ne, tak ne... prostě ne."

"Grrrrrrr, fajn," povzdechl si se zavrčením Niall. Možná se mi to zdálo, možná ne, no převrátil oči a snažil se to chvíli rozdýchat. Já se jen víc tiskl na Harryho hruď. Seděl jsem na něm, nohy omotané kolem jeho pásu a ruce u své tváře. V jeho dokonalém objetí.
"Promiň Louisi, tak možná jindy," řekl a na konci se usmál.
"To nic," pípl jsem.