My horse Harry ~ Larry ✓

4.

Buzeroval jsem ho za každou chybu a trénink trval o moc déle, než normálně. Ukončil jsem to až když jsem viděl, že se skoro nedrží v sedle.
"Postarej se o Zetoru a běž domů, zítra ve stejném čase!" zasyčel jsem a nechal ho tam. Sám jsem šel domů a ihned šel do sprchy, kterou následovala postel a brouzdání po netu, krásný večer.

Byl jsem tak rád, když se trénink konečně skončil a máma mě hezky zavezla domů.
"Tak jaký byl dnešní den s Harrym?"
To mi jako vážně řekla až po dvou dnech tréninku jeho jméno? No tak díky...
Neodpovídal jsem, měl jsem co dělat, abych neusnul v autě, ale až doma.
Ráno jsem si dal ranní cígo a pak se nechal po obědě opět zavést na ranč. Dnes se mi opravdu nechtělo. Nic ani nikam.

Od rána jsem létal v stáji, jelikož nám dovezli tovar - nové uzdy, sedla, podsedlovky,chrániče... no prostě všechno. Musel jsem to nanosit do skladu, což byla celkem fuška. Bylo potřeba to jěště všechno vybalit a taky poukládat na police a stojany. Najednou se ve dveřích objevil strhaný Louis.
"Bože, ty dnes vypadáš!" povzdechl jsem si a raději se věnoval uzdám. "Pojď mi pomoct."

Hledal jsem ho všude, až jsem ho nakonec našel ve skladu. Vyjeveně se na mě podíval a pak se vrátil k uzdám.
Povzdechl jsem si a na jeho přání mu šel pomoci. Oba jsme všechny věci vybalili a dali na kupy. Všechno jsme pak začali ukládat na svá místa. Tak nějak jsem se u toho i probral a navíc jsme na to byli dva, takže nám práce šla od ruky.
Asi po deseti minutách, možná o něco dýl, jsme měli hotovo.

"I když si protivný, jsi opravdu šikovný. Včera jsem ti dal do těla, tak co dnes jít jenom na vyjížďku?" začal jsem mile. Včera jsem byl na něj zlý a nebylo to fér, taky si jenom dělal srandu.
"Sbalím nám deku a můžeme si udělat v lese piknik, dobrá?" Nečakal jsem na odpověď a jenom šel po deku a připravil Eseta na vyjížďku, to znamená jenom uzda bez sedla a brašny, kam jsem všechno naházel.

Vyjížďka? Žádný trénink? Tak to se mi líbí. Jsem pro!
Došel jsem k Zetoře a začal ji chystat na vyjížďku. Vypadala, že se těší, ale tak neumím to ještě moc rozeznat.
Harry už postával za mnou s přichystaným koněm.
"Já mám jít taky bez sedla? To nezvládnu, vždyť ani nenasednu," lekl jsem se.

"Neboj se, bez sedla jedu jenom já. Je to dobrý relax, když umíš jezdit. Ty ji hezky osedlej, nebudu tě sbírat ze země. Doufám, že ti to je jasný," odvrknul jsem se smíchem a stočil Eseta ven, aby se mohl pást, zatímco se ti dva dají dokopy. Netrvalo jim to až tak dlouho a už stáli vedle nás.

Zetora byla osedlána rychle, i všechno kolem toho. Proto jsem se snažil co nejdříve nasednout. Zahlédl jsem v rohu stáje jednu bednu, přisunul si ji blíž k Zetoře a s její pomocí nasedl. A mohlo se jet!
"Hotovo, jedeme?" usmál jsem se na Harryho. Byl malinko překvapený, ale jen přikývl a oba jsme se vydali do lesa.

"Můžeme jet." Vykročil jsem na lesní cestičku, která vedla až k jezerům, dalo se tam hezky lehnout a oddechovat.
"Bude tam hezky a vy se Zetorou si to zasloužíte. Tvrdě jste pracovali," pochválil jsem je a vyjel na velkou louku, na konci které se nacházeli jezera.
"Tak tady se složíme, je tady nízká tráva, aspoň nechytneme klíště."

Rozhlížel jsem se všude kolem. Nikdy jsem nijak extra neměl rád přírodu, ale tady to bylo opravdu krásné. I krásné je slabé slovo!
"Je to tady nádherné," pronesl jsem své myšlenky nahlas a seskočil ze Zetory. Usadil jsem se vedle Harryho na dece a nedokázal odtáhnout zrak od okolního světa.
"Jak si to tady našel?"

"Terenní procházky jsou dobrá součást tréninku na utužení vztahu mezi koněm a jezdcem. Naučíš se jak správně pracovat na hřbetu," vysvětloval jsem a vytahl jídlo, ovoce a jablka a mrkev pro koně. Ty jsem jim hned hodil.
"Tak co, není to až tak strašné, jak se zdálo, ne?"

"No," povzdechl jsem si a podrbal se za uchem. "Ne, zas tak zlé to tady není. Máš pravdu. Ale pořád si zvykám. Ještě mám to nutkání jít raději domů," uchehtl jsem se a očkem koukl na koně.
Pak jsem se svalil na záda a pozoroval mraky.
"Jak dlouho jezdíš na koních?"

"Nevím, kdy snem začal chodit, no jezdil jsem už předtím. Takže, dá se říct, odjakživa," povzdechl jsem si šťastně a sebral si z košíku jídlo.
"Odkdy ty kouříš? A proč?" obrátil jsem otázku a zadíval se na něj, zajímalo mě to.
Jak může tak mladý kluk kouřit a ničit si život? Zkracuje to všechno krásné a stojí to neuvěřitelné peníze. Raději je mohl použít jinak. No je to jeho volba.

Polkl jsem a prohrábl si vlasy.
"Už to bude asi rok. Tehdy jsem neměl na střední moc dobré období. Kluci i holky si ze mě dělali srandu, protože jsem byl tichý a nový ve škole. Moc jsem to nezvládal, ale já chtěl tak moc zapadnout. Všichni kouřili, tak jsem to také zkusil. Zjistil jsem, že je to celkem dobré na odbourání stresu, na nervy... A teď i kdybych chtěl přestat, tak nemohu. Nejde to. Jen se modlím, aby na to nepřišla máma." Při poslední větě jsem se uchechtl. "To by byl tanec..."

"Proč by si nemohl přestat? Chápu jak si se cítil, i mě na škole šikanovali, no jen kvůli tomu, že jsem jiný. Nevadilo mi to... Dobře, vadilo, ale byl jsem svůj. Když mi bylo špatně, šel jsem ke koním. Přitulil jsem se k Esetovi a hned mi zas bylo dobře. Období přešlo a já jsem šťastný i bez toho, že bych si kazil život." Dokončil jsem a zadíval se kolem mě. Tak jsem tohle místo miloval. Bylo tady nádherně ticho a příjemně. Nikdo neotravoval, nerušil, nespěchal. Prostě nic.

Lehl jsem si na záda a prsty si protřel oči a kořen nosu. Vydechl jsem vzduch.
"Zalíbilo se mi kouřit a i když si za den nechci dát cigaretu, moje choutky jsou silnější než já. Takže si zapálím," povzdechl jsem si.
"Proč tě šikanovali? Čím jsi byl jiný?" Hlavu jsem otočil jeho směrem a zkoumavě se na něj díval. Nepřipadal mi nijak jiný, ani zvláštní... Nijak špatný.

"Byla to známa informace, neměl jsem se v té době za co stydět, ani teď nemám. Jsem gay," zasmál jsem se a prohrábl si vlasy rukou. Byl jsem mírě nervózní, už jsem potkal hodně lidí, každý reagoval úplně jinak. Nevěděl jsem, co udělá on.

Nejprve jsem překvapeně zamrkal a pak jsem se na něj jen usmál.
"Koukám, že to moc dobře nevzali. Ale jsem rád, žes měl koně. Tedy pořád máš. Je to vážně takové krásné odreagování od světa," vydechl jsem se širokým úsměvem.

"Konečně si to pochopil, koně jsou nádherná zvířata, která pomohou, i když nevědí jak," přitakal jsem a jemně mi odlehlo. Je mi jasné, že na jeho názore mi nemusí záležet, no každý byl jiný. Mohl mi taky vynadat do debilních homosexuálů, utéct a všude to rozhlásit. Bylo lepší, když to přijal takhle.

Přikývl jsem a usmál jsem se na něj. Už jsem i začal chápat, proč měl takové narážky, když jsem se včera nadzvedával na sedle. Ještě teď mi z toho lehce rudly tváře.
Podíval jsem se na něj a jen se zasmál. "To sice jo, ale tu cigaretu bych si dal," ušklíbl jsem se a on mě praštil do ramene.
"Au, co je?" zaskučel jsem.

"Já tě kouřit odnaučím!" zavrčel jsem jemně a bouchl ho znovu, aby si to uvědomil.
"Při koních žádné cigarety, jinak se naznám," dokončil jsem a vyvalil se na deku. Takhle to bylo fajn, v zádech mi křuplo a celé tělo se mi uvolnilo.
"Když chceš cigaretu, jdi ke koním, je to lepší."

"Co se vůbec staráš," zamumlal jsem se zavřenými oči.
Jdi ke koním... To mám jako kouřit koně? Né děkuji, ani dvojsmysl! Raději cigaretu.
"Je to můj život a při koních nekouřím, tak co," pokrčil jsem rameny a pohodlně se uvelebil.
Bylo tady tak krásně, že se mi odsud už nikdy nebude chtít odejít.