My horse Harry ~ Larry ✓

30.

Ten hajzl! Takhle nám kazit naši chvilku! Fakt jsem doufal, že ho tady nepotkáme! Ale osud je taková mrcha.
Oba jsme se otočili směrem k němu. Vypadal stejně odporně jako minule a drsně si držel Ricka u svého boku.
"No nevím, kdo si tu z koho dělá kurvu," šeptl jsem.

"Hej, hej, hej! Někdo nám tady vystrkuje drápky. Měl bys sis ho krotit Stylesi nebo nedopadne dobře. Ty sji Louis, že jo! Aby si nedopadl špatně. Pako, které se neudrží v sedle a vypadá, jako kdyby ho nějaký kůň pošlapal mi nebude vyhrožovat, to si uvědom!" vřískal na něj ten idiot. To do mě vstoupila taková zlost. Pustil jsem Louise a zvedl Dana za košili do vzduchu.
"Ty si na něj nebudeš otvírat hubu, idiote!" vřískl jsem na něj já, avšak ihned mi na tváři přistála tvrdá rána, kterou jsem mu hned oplatil. Oba jsme se do sebe pustili jako kohouti.

Pane bože! To snad ne! S Rickem jsme na sebe oba hodili vyděšené pohledy a rychle se rozběhli k nim s úmyslem je rozdělit.
"Harry, nech ho, vždyť ho zabiješ," prosil jsem zoufale. Nešlo je od sebe dostat.
"Danieli, notaaaak, to už stačí," přidal se Rick.

Rvali jsme se jako idioti než se nás snažili Rick a Louis odtrhnout. Nakonec jsem Louise poslechl a odtáhl se od něj. Z nosu mi kapala krev a cítil jsem, že ani můj ret nebyl v pořádku.
"Promiň, Louisi."

Konečně! Konečně jsme je od sebe dostali a já si mohl vydechnout od té velké úlevy.
"Díky bohu," šeptl jsem a tuze ho objal.
"Ukaž mi ten nos, mám ubrousky." A už jsem se hrabal ve svém vaku, který jsem měl doteď na zádech.

"Nemusíš se bát, jsem v pořádku, nic se neděje," uklidnil jsme ho rychle a koukl na Daniela, který nadával Rickovi do idiotů, že za to může on.
"A ty! Jestli si na něj jěště jednou otevřeš hubu, zabiju tě!" pohrozil jsem a pomalu se otočil na odchod.
"I tak jsi idiot Stylesi!" zaslechl jsem. Ani jsem se neotáčel, jen jsem mu ukázal můj prostředníček.

Byl jsem rád, že je v pořádku, ale aspoň utřít bych mu to mohl.
"Nevšímej si ho. Sám je to idiot. Chce tě jen vyprovokovat. Tady si sedni, já ti to utřu." Dovedl jsem ho k nejbližší lavičce.
"Tady to máš na nos," dál jsem mu ubrousek. "A tohle na ten ret," šeptl jsem blízko jeho tváře a jeho zraněný ret mu opatrně políbil.

Bože, to je zlatíčko. Opatrně jsem pohl rtem v polibku, abych se do něj maličko zapojil. Můj ret ale ihned zaštípal a cítil jsem, jak se jěště víc rozdrásal.
"Promiň zlatíčko, asi se chviličku nebudeme moct líbat," šeptl jsem a pohladil ho po tváři.
"Jsi moc hodný Loui, děkuji."

"To nevadí, snad to nějak přežiju," usmál jsem se na něj a mrkl. Jemně jsem mu bolavý ret pohladil palcem a pak mu konečně utřel ten nos.
"To nestojí za řeč, Harry. Ale navrhuju, abys přišel na jiné myšlenky a abychom byli od těch dvou dál. Co tak vyskoušet ty atrakce, jak jsme původně chtěli?"

"Dobře Loui, jak si jen přeješ, jsem jenom tvůj," pousmál jsem se. Než jsme vstali jsem si jěště rychle zalepil ret, abych si ho neroztrhl jěště víc. Šli jsme na horskou dráhu a pak na nějaké kalíšky. Louis křičel a smál se, já samozřejmně taky. Nakonec jsme skončili na horském kole, kde se ke mně tulil a užíval si výhled.

Celý den jsem si opravdu užil, bylo to nádherné. Měl jsem přeci Harryho, který je prý jenom můj, po svém boku. A to se nedá nahradit ničím...
Ruské kolo bylo opravdu velké, ale ne takové, jako je v Londýně, to zase ne. Ale výhled byl opravdu dechberoucí.
"Je to krásné Harry. Moc ti za dnešek děkuji."

"To jsem opravdu rád Loui. I když mě to stálo trochu krve, snad se máma nebude vyptávat. Byli by problémy," zasmál jsem se a koukl ven oknem. Pod námi byla celá pouť a taky jsem viděl na závodiště, kam pak musíme jít, abychom stihli vyhodnocení.
"Doufám tedy, že se ti tohleto naše první rande líbilo."