My horse Harry ~ Larry ✓

8.

Když se prvně dotkl mé chlouby, myslel jsem, že exploduju. Bylo to skvělé. Vzdychal jsem a místy mě i musel Harry napomínat, abych byl tišeji. Vždy jsem zčervenal.
Hlavu jsem měl vyvrácenou, ale byla těžká, tak jsem si ji opřel o jeho rameno. Byl jsem tak blíž k němu i k jeho ruce! Ale Harry tak měl míň prostoru pro práci rukou. Takže jsem to vzal po svém a začal malinko přirážet. Chtěl jsem tření!

Původně jsem ho chtěl přefiknout, no jeho nádherně odevzdaný výraz mi to zakázal. Tohohle klučíka si budu získávat pomalu a jemně, jak si to zaslouží... se starostlivostí a něhou. To se mu asi od rodiny nedostávalo hledíc na stav, v jakém jsem ho viděl poprvé.
Hezky jsem ho dodělal a utřel si jeho šťávičku lásky z ruky. Pohladil ho po jeho jemných vlasech a posunul k němu dortík.
"Jez, rychelji to přejde."

Ještě chvíli jsem se vydýchaval na jeho klíně, než jsem s velmi rudými tvářemi sešel i s dortíkem od něj a sedl si od něj na přijatelnou vzdálenost.
"Díky," špitl jsem a začal ujídat z dortíku, než mi on vzal již prázdný talířek z rukou.
Tak hrozně jsem se za sebe styděl!!
"Harry, j-já... Omlouvám se. N-nevím, co mě to popadlo."

Byl tak rozkošný, když se za sebe styděl a skrýval hlavu až na hruď. Byl rudý jako rajče a já se musel prostě pozastavit nad tím, že je roztomilý. Na Alexe jsem neměl ani pomyšlení.
Opatrně jsem k němu natáhl ruku a pohladil ho po zádech.
"Neboj se Louisi, tohle zůstane jenom mezi námi, dobře?" zašeptal jsem a sám si sebral plechovku nealko piva, které jsem si donesl.
"Dáš si jěště něco?"

"Děkuji," usmál jsem se na něj. Díky bohu! Bál jsem se, že to zítra bude vědět celý svět.
"Eh, nemáš tam ještě něco sladkého? Potřebuju potlačit chuť na cigaretu," zamumlal jsem jeho směrem a sledoval, jestli ještě něco nevytahuje z koše na piknik. Byl jsem tak rád, že vytáhl kakaové keksíky, jinak bych to nezvládl a já už kouřit opravdu nechci.
"Děkuji," široce jsem se na něj usmál.

Všímal jsem si to jak se snaží potlačit chuť na cigaretu a v mé hlavě jsem si u něj udělal veliké plus, no musel jsem ho i tak podpichnout.
"Neříkal jsi před nějakou dobou, že nechceš přestat kouřit?" zeptal jsem se a položil před něj cukrovinku. "No tuhle možnost beru, radši tě budu dopovat cukrem než nikotinem. Jen si dej, já na sladké moc nejsem. Radši slané."

Lehce jsem se na něj za tu první část zamračil. Já klidně můžu vstát a jít kouřit, ty pako!
"Já mám rád oboje, ale zjistil jsem, že cukr je lepší než sůl. Sůl pomůže jen na chvíli, cukr na dýl," usmál jsem se a poprvé se zakousl do čokoládového keksíku.
Mhhhhh, dobrota!

"Je fajn, že jsi si našel něco, co ti pomáhá. Řeknu ti tajemství... tvoje kobylka taky miluje cukr. Myslím, že jste si padli do oka." Vyvalil jsem se na deku a začal koukat na oblohu, která byla nádherně modrá a mohl jsem v ní plout jak jsem si zachtěl.
"Pořád lepší koupit si balíček bonbónů, než krabičku cigaret. I když chápu, že to nejde jenom tak ze sekundy na sekundu. Jednu cigaretu ti někdy povolím, okay?"

"Opravdu?" Vykulil jsem na něj oči a překvapeně otevřel pusu. Usmál jsem se a nemohl tomu uvěřit.
"A kdy?" Přilezl jsem blíž k němu a naklonil hlavu. Díval jsem se mu do očí. "Třeba dnes? Zítra?" doufal jsem. Nechtěl jsem se cpát i zítra cukrovím. Dnes možná.

"Ale musíš mi dát všechny své cigarety, budeš je mít jenom za odměnu, jasný? Slibuji, že ti je dám za zásluhy, no to nemůžu, když budeš mít nějaké u sebe," dal jsem mu podmínku a čekal na jeho odpověď. Vždy se mi záhadným způsobem líbilo, jak kluci kouří, no jenom málo, aby jim to nedělalo problémy, takže jedna nebo dvě cigarety za měsíc mu neublíží a bude to brát jako odměnu za dobře udělanou práci.

"A-ale, já už omezil tři cigarety denně na jendu. Proč se teď mám vzdávat i toho?" Zoufale jsem se hodil zády na deku a rukama si přikryl obličej. To snad ani není možný, tohle je strašný!
Nechal jsem svůj cukrovým otupený mozek přemýšlet, ale pohled do jeho tváře, která o to prosila, mě přinutila konat.
"Tak fajn," povzdechl jsem si a z kapsy u mikiny, která byla ledabyle pohozena vedle, jsem vytáhl krabičku cigaret. "Tady," podal jsem mu ji.

"To jsou všechny, které máš?" zeptal jsem se, no on ihned přikývl. Věřil jsem a zkontroloval značku a počet.
"Aby si si nemyslel, že to bude jen o trestu, tak když budeš poslouchat a dělat co máš, budu ti cigarety kupovat. To zní fér, ne?" zeptal jsem se se zdviženým obočím a hned jednu vytáhl.
"Za dnes si zasloužíš, no odlož si ji. Dál od koní, dobrá?" podmínil jsem jeho kouření a otevřel si limonádu, abych si schladil hlavu.

"Díky." Cigaretu jsem si strčil hned do kapsy s plánem, použít ji zítra ráno, abych dnes neporušil "jednu cigaretu denně" což vlastně brzy skončí. Nechci raději ani vědět, kolik přiberu z toho cukru v sladkostech.
"Neboj, jim nechci ublížit," usmál jsem se na něj. Ale úsměv netrval dlouho, když jsem viděl jeho zvláštní pohled směřující na mě.
"Co je?" nechápal jsem

Pozoroval jsem jeho jemný pohled, který směřoval na Zetoru a Eseta.
"Změnil jsi se. Sice tady jezdíš jenom chviličku, no změnil jsi se. Určitě. Vidím to na tobě. Když jsi přišel, nenáviděl jsi to tady a vůbec jsi to tady nechtěl vidět. A teď? Bereš ohled na koně, bereš ohled na mě. Je to skvělé," pochválil jsem ho a položil před něj lahvinku s domácí limonádou.
"Dej si."

Nejdřív jsem si myslel, že tou změnou myslí něco zlého, ale když mluvil dál, musel jsem se nad tím zamyslet. Opravdu jsem se měnil. Mně samotnému se tato změna líbila. Navíc jsem mohl být tady a užívat si to. Ne jako prvně.
"Děkuji. I za možnost být tady, ne jen za tu limonádu," mrkl jsem na něj a odpil z kelímku. "Je výborná."

"Jsem rád, že ti chutná a nemáš zač, zasloužíš si to. Pracuješ jak na statku, tak na sobě. Jsi šikovný a makáš. Jen tak dál," pochválil jsem ho a krabičku cigaret hodil do košíku. Vyberu je až doma, ať ho to nepokouší. Čím méně to uvidí, tím lépe.
"Za 2 dny mám parkurové závody, chceš se jít podívat? Sebereme tě, máme volné místo,"
optal jsem se ho. Parkurové závody jsou krásná akce, kterou se oplatí vidět.

"Vážně bych se mohl jít podívat?" divil jsem se, ale v dobrém. Moc rád bych jel! Bylo by to jistě úžasné! Něco takového nevidím každý den. Harry jen na mou otázku pobaveně přikývl.
"Moc rád, pokud nebudu překážet. V tom případě ne." Nechtěl jsem být jenom zátěž, překážka.

"Nebudeš, samozřejmě, že ne. Půjdeš s náma a pomůžeš mi s Esetem. Na závodech se naučíš hodně věcí. Bude se ti to hodit. A navíc si můžeš kouknout celé závody zadarmo," odpověděl jsem mu a popíjel limonádu. Bylo zvláštní, že pořád jenom mlčel a koukal někam.
"Jsou to jednodenní závody, ráno jedeme, večer přijdeme. Spíš doma, jestli přemýšlíš nad tímhle."

Usmál jsem se na něj a přikývl. Všemu jsem rozuměl a už teď jsem se těšil. Budu vidět Harryho v akci a ještě mu i pomůžu. Co víc si přát!
"To bude senzace! Už aby to bylo!" Harry se pouze zasmál a zavrtěl nade mnou hlavou.
"Co nade mnou kroutíš hlavou?" přimhouřil jsem na něj oči. Začal jsem se k němu po čtyřech pomalu přibližovat s úmyslem, zlechtat ho za jeho reakci na mém nadšení. Měl by být rád! Ne si že mě utahovat!

Smál jsem se nad jeho rozhodnutím a nadšením. Předtím tady nechtěl být ani 5 minut a teď jde se mnou na závody. Začal se přibližovat víc a víc, měl ruce vedle mě. Chtěl mě začít lechtat, no já ho rychle políbil, abych odvedl jeho pozornost. Očividně ho to neuvěřitelně překvapilo, protože zůstal na místě jako přikovaný.