My horse Harry ~ Larry ✓

38.

S Niallem jsme běželi do stáje pro koně. Sebral jsem Eseta a vyvedl ho na závodiště. Stihli jsme to jen tak tak než začali vyhlasovat výsledky.
"Je mi ctí, že na tomto místě můžu i tento rok uvítat talentované jezdce a samozřejmě i koně. Přejdime k vyhodnocení. Na třetím místě se umístnil Niall Horane. Dále... na druhém místě Harry Styles i navzdory tomu, že dovedl k hádce celý hodnotící tým, po neuznané chybě na posledním skoku, kde pochybil personál. Nakonec však rozhodoval čas. Na prvním místě se umístila Sara Thompson. Dnešní soutěže se zoučastnilo přes 100 jezdců a tímto směrem jim všem děkujeme za účast," domluvil hlas hlavního rozhodce a nás začali odměňovat.

Byl jsem tak šťastný! I za Harryho. Oba se skvěle umístili. Ještě je ocenili a šli oba do stájí.
Rychle jsem šel, ne... já běžel, dolů z tribuny. Byl zázrak, že jsem z těch schodů nespadl.
Jakmile ve stáji Harry seskočil z koně, já mu skočil kolem krku. "Gratuluji!" zapištěl jsem.

"Děkuji, Lou! Ty moje zlatíčko!" vyhodil jsem si ho do náruče a posadil na Eseta.
"Tak a teď jsi vítěz i ty," zasmál jsem se a Eset jako potvrzení zařechtal.
"Gratuluju," ozval se druhý hlas ode dveří, kde se usmíval Niall.
"I já tobě!"

Zasmál jsem se jeho dětinskosti a raději uznanlivě pohladil a poplácal Eseta po krku. "Jseš pašák," uculil jsem se na něj a on opět zařehtal.
"Oba jste byli skvělí, kluci. Oběma moc gratuluju," ušklíbl jsem se na ně. O něčem živě diskutovali a já jenom objal Eseta. Byl jsem až moc líný slézt z něj dolů.

Nad pohledem na Louise, který je zavěšný na Esetovi a drbe ho po krku, jsem se musel opravdu usmát. Bylo to taaak sladké.
S Niallem jsem jěště vybavil jeho příchod k nám, protože už jsme museli jet. Jeho táta nenáviděl, když zůstali po závodech dlouho. Spěšně jsme všechno domluvili, rozloučili se dlouhým objetím a mohlo se jet. Vždyť ho uvidím za pár dní. Když odešel, otočil jsem se zpět k Louimu a usmál se na ně oba.
"Co kdyby jsi mi pomohl odstrojit a uděláme si tady malinkou vyjížďku? Nedaleko je louka a odjezd máme až za dvě hodiny."

Potěšeně jsem se na něj podíval a ještě jednou pohladil Eseta po krku.
"Moc rád," zaculil jsem se a seskočil z něj dolů. Všechno, co mi dal Harry na úklid nebo balení jsem udělal a pak jsme to všechno dali hezky do auta.
"Jdeme na tu vyjížďku?" optal jsem se natěšeně. Nemohl jsem se dočkat. Chtěl jsem někam jít.

Byl jako dítě, které se těší na Vánoce. Prostě nepoučitelný. Vytáhl jsem se na Esetův hřbet a za mnou vytáhl i jeho. Chytl jsem uzdu a mohlo se jít. Louis byl přede mnou, díky jeho výšce mi vůbec nezavazel.
"Tak se pojďme podítvat po okolí."

S širokým úsměvem jsem se usadil před Harrym a díval se všude kolem. Bylo tu krásné prostředí, na ty závody si ani lepší místo opravdu vybrat nemohli.
Harry si mě jednou rukou přitáhl k sobě a já se o něj ještě víc spokojený opřel.
"Je tu krásně."

"Já vím, jinak bych tě sem nebral," usmál jsem se do jeho krku a věnoval mu jemný motýlý polibek.
"Pro princeznu jenom to nejlepší," zachechtal jsem se a jemně ho šťouchl do tváře, kterou pak nafoukl.
"Dokonalá pyšná princezna. Už jenom korunku a je to perfektní."

"Heeeeeeej, to tedy nejsem," zafučel jsem a skřížil si ruce na prsou. Odmítal jsem se na něj podívat. A ty jeho další slova, co z něj bez přemýšlení dál padala... Ach bože!
"Tak si korunku udělám z kvítí a pak budu všem kolem nadávat, jak ubohou korunku mám, když není ze zlata."

"Vždyť to říkám! Malá. Namyšlená. Princezna." Každé slůvko jsem zvíraznil malým šťouchnutím do žeber.
"Ale víš, co je na tom nejdůležitější?" zeptal jsem se s jemným úšklebkem. "Že jsi moje princezna."