My horse Harry ~ Larry ✓

58.

Jěště jsem naposled všechno zkontroloval a zamknul. Musel jsem si být jistý, že všechno bude jak má, až potom jsem naskočil na zadní sedačky auta. Připoutal jsem jak sebe, tak středovým pásem Louiho a stáhl si ho do náruče, aby mohl spinkat.
"Klidně můžeš spinkat, Lou."

"Ne, ne, ne, nechci spinkat, chci být vzhůru," řekl jsem tvrdohlavě, ale beztak jsem si hlavu opřel o jeho hruď. Bylo to uklidňující, hrudník se mu pomalu nadzvedl a klesal, klidně dýchal a mluvil o něčem s Niallem.
Zívl jsem si a najednou, ani nevím jak, jsem usnul.

"A to prý nechce spát, no to ať říká jiným!" zasmál jsem se, když už Lou spokojeně pochrupoval.
"V tomhle ohledu se mu nedá věřit ani nos mezi očima," odpověděl Niall od volantu s očima přilepenýma na silnici.
"Jsem zvědavý, kolik lidí tam bude tento rok..."

Spal jsem dlouho. Vzbudil jsem se ale sám. Bál jsem se, že mě budou muset budit oni, ale naštěstí ne.
"Kolik ještě?" zeptal jsem se mezi zívnutím a protáhnutím všech svých ztuhlých svalů.
"Ani ne 10 minut," zasmál se Niall za volantem.
"Tak to jsem spal dlouho."

"To teda, pane 'já nejsem unavený, já nechci spinkat'," zasmál jsem se mu do vlásků a políbil ho na vrchol hlavy.
"Aspoň budeš mít sílu pomáhat," zasmál jsem se, když se začal nespokojeně vrtět po dlouhém ležení.

Už mě dost z té polohy bolela záda. Nebylo to příjemné. To bylo jenom jeho objetí.
"Rád pomůžu," uculil jsem se a rovně si sedl. Hned to bylo lepší.
"To je dobře, protože už jsme tady," zasmál se Niall. Hned jsem koukl ven z okna.
"Tady je to vážně obrovské."

"Jup, to tedy je!" zasmál jsem se nad jeho obřými očky, kterými všechno pozoroval.
"No, takže... stáje jsou v rohu A3," zamumlal jsem a roztáhl mapu.
"Takže musíme jít vyložit Eseta, odparokovat, přihlásit se a ubytovat. Závody začínají zítra v 9 ráno, do té doby máme čas."

Ještě, že jsou ty závody až zítra, nevím, jak bych to teď zvládal. Bylo toho hodně co dělat, hlavně co se týče vybalování.
"Tak jo, jde se na to!" křikl Niall, když už zaparkoval. Taky jsme vystoupili a šli vynášet všechny věci a Eseta zavést do jeho boxu ve stáji.

"Hodný hoch," usmál jsem se na Eseta a vedl ho do boxu. Najednou se ale vedle mě ozvala obří rána a pláč.
"Proč jsi tak neschopný, ty idiote!" vykřikl hlas, který se mi hnusil. Nechal jsem Eseta při boxu a běžel za zvukem vzlyků. Uviděl jsem toho idiota, který stál s bičem nad úbohým Rickem, který se krčil na zemi a kryl si hlavu. Ihned jsem mu bič vytrhl.
"Jsi už úplně debilní?! Co mu to, probůh, děláš!!!"

Ta rána nás překvapila a vyděsila všechny tři. Harry měl tu odvahu, že šel první. O nemalou chvíli jsem ho následoval. Nevím, zda i Niall, ale jakmile jsem uviděl Ricka na zemi, bylo mi to jedno. Teď bylo hlavní to klubko krčící se před Danem.
"Ricku, pojď sem, jsi v pořádku? Kde tě to bolí?" dřepl jsem si hned k němu a hladil ho po vlasech. Šrám od biče se mu táhl od oka, přes krk až po rameno. Proboha, ten debil ho mohl i zabít! Hned jsem ho táhl odtamtud pryč.

"Co se sem pleteš, ty idiote!" nykřikl na mě a už už se chtěl rozpřáhnout.
"Ani to nezkoušej!" zavrčel jsem a bič mu chytl a vytrhl z ruky.
"Je to můj poskok a ten debil mi zapomněl sbalit věci! Když je dementní a nic neumí dokončit, nezaslouží si nic jiného!"
"Co ti, proboha, zapomněl sbalit, že ho musíš mlátiť?!" křikl jsem na něj hned a pohledem opatrně sledoval Louiho s Rickem.
"To tě nemusí trápit!"

"Pojď, pomůžu ti," šeptl jsem a pomohl mu na nohy. Podepíral jsem ho z jedné strany a pomalu s ním šel k Esetovu boxu. Niall se vzpamatoval a pomohl mi, hned hledal lékárničku.
"Tohle už přehnal. Už tě k němu nepustím, Ricku, opravdu ne," soptil jsem.
"Rád tě vidím Lou," usmál se.

"Jsi idiot a sadistické prase! Lituju všechny koně, na které jsi kdy sedl! Hned po závodech tě nahlasím na policii za týraní!" vykřičel jsem mu do tváře. Zabouchl jsem za sebou mříže stáje a běžel do Esetova boxu, kde už Louis s Niallem pomáhali Rickovi.
"Jsi v pořádku?"

"Nechápu, jak se můžeš teď usmívat, ale taky tě rád vidím, i když, raději bych za jiné události," pousmál jsem se a společně s Niallem, který byl podezřele ticho, ošetřoval.
"J-jo jsem, víceméně," šeptl a podíval se na ránu na rameni.

"Bože, chudinko malá..." pípl jsem a ihned se k němu sklonil. Louimu se až moc třásly ruce, a tak jsem mu raději věci sebral a ošetřil ho sám.
"Už bude dobře, Ricky," šeptal jsem a opatrně mu obaloval šrámy na rameně a obličeji.

Díky bohu to za mě dělal Harry, já bych to asi opravdu nezvládl. Pořád jsem to nemohl pochopit. Nesnáším toho hajzla.
Sedl jsem si hned vedle a Niall na druhé straně. Rick sykal od bolesti. Snažil se vypadat tvrdě, ale pár slz se mu spustilo. Překvapila mě Niallova ruka, která mu je něžně setřela.
"Už bude dobře," pousmál se Niall na Ricka.

"Už ano, hned jak přijedeme ze závodu, udám ho na policii za tělesné ublížení a už ti nic neudělá, dobře? Počas závodů budeš bydlet s náma, na pokoji jsou tři postele a gauč, určitě to spolu zvládneme. Teď vstávej," usmál jsem se na něj a opatrně ho zvedl. Nialla jsem poprosil, aby šel sebrat klíče od pokoje a Louiho, aby zavedl Eseta do boxu. Pak šel za mnou, zatímco já jsem nesl Ricka k hlavní budově.

"Nevěděl jsem, že má Dan dalšího poskoka," řekl z ničeho nic Niall, když jsme šli vedle sebe za nimi dvěma.
"Už, jak se zdá, ne," uchechtl jsem se a on se mnou.
"Nevěřil bych, že by byl tak krutý, ale jak se zdá je," zavrčel. Byl sladký. On a Rick si budou rozumět. Navíc to, že je na našem pokoji, mému a Harryho plánu jenom přispívá.

Zatímco jsem Ricka nesl jako nevěstu, pořád koukal dozadu na Nialla a poškuloval po něm.
"Líbí se ti, Ricku?" zasmál jsem se potichoučku a koukl na něj. On se na mě koukl těma svýma obříma očima.
"Neboj, i ty jemu, ale teď tě musíme dostat do postele, dobře? Pak vás seznámím."
Ihned, když jsme otevřeli dveře našeho pokoje, opatrně jsem ho položil na gauč a šel do koupelny pro vatové tampónky a dezinfekci.

Oba jsme si s Niallem klekli ke gauči. Chytl jsem chudáka Rickyho za ruku. Harry mu začal ránu víc ošetřovat a pečlivě omývat, ať se to nezapálí. Také mu to všechno obvázal. U toho Rick mou ruku stiskl pokaždé, když ho to bolelo.
Najednou mou ruku vystřídala ta Niallova. Bez protestů jsem mu ji přenechal.

Opatrně jsem mu všechny malé i velké rány ošetřil, aby se mu žádná z nich nezapálila. Když to bylo hotové, zalepil jsem malou ranku na tváři leukoplastem a věnoval mu na něj malou pusinku.
"Aby to nebolelo," usmál jsem se nakonec a pohladil ho po ruce.
"Ten idiot tě musel udřít dost silně. Na rameně budeš mít jizvy," zamumlal jsem když jsem hodnotil jeho stav.
"Ale kam půjdu..." zavzlykal potichounku. Ihned jsem mu tu slzu setřel.
"Klid, budeš tady s námi až do konce závodů a pak něco vymyslíme, dobře? U nás na ranči se určitě místo najde."

Bylo mi ho tak líto. Zůstanou mu tam jizvy. To je to nejhorší, co může být. Pořád mu tuto chvíli budou připomínat.
Ale jak se tak koukám na Nialla, jemu se tohle i líbí. A Rick? Taky na tohle bude myslet s úsměvem jenom kvůli blonďákovi.
"Nic se neboj, všechno dobře dopadne," usmál jsem se na něj a Niall se mnou.

"Určitě ano. Cco tak místo trenéra pro děti," usmál jsem se na něj, když se na jeho tváři objevil taky maličký úsměv.
"To by bylo úžasné! Miluju děti!" vykřikl s úsměvem a s jiskrou v oku.
"To by se ti líbilo, že ano? A byl by jsi s Louim a možná i s Niallem," zašeptal jsem mu do ouška, na co celý zrudl.

"Jsem rád, že se ti ten nápad líbí. Určitě to bude lepší, než u toho kreténa," šeptl jsem k němu a on hned sklopil hlavu.
"Ale notak, netrap se tím už. Co bylo, bylo. Teď se soustřeď na to, co tě čeká, a to je nový a lepší začátek," šeptl Niall a usmál se na Ricka.