My horse Harry ~ Larry ✓

54.

Tváře se mi zbarvili dorůžova a raději jsem zalezl pod proud teplé vody. Samozřejmě, zády k němu. I když, myslím, že tenhle obraz mu vyhovoval ze všeho nejvíc.
Vlezl si ke mně a hlavu si položil na mé rameno. Pousmál jsem se.
"Můžu ti umýt vlasy? Rád se jimi prohrabuji."

"Klidně, zlato," usmál jsem se a sedl si na malý výstupek ze stěny. Jemně jsem ho políbil na bříško a nechal se masírovat. Dopřával mi takovou úlevu, že jsem téměř vrněl od spokojenosti. Musel jsem mu to nějak odplatit. Opatrně jsem ho políbil na bříško a pak se přisál na jemnou kůžičku na spodku jeho bříška.
"Z tohohle úhlu jsi jěště hezčí."

Spokojeně jsem si na ruku vymáčkl kousek toho krásně vonícího šamponu. Začal jsem mu ho vmasírovávat do pokožky na hlavě a do vlasů, které jsem mu prohrabával. Jeho blažený úsměv mi napovídal, že je to moc dobře.
"Harry!" vypískl jsem, když to řekl a opět se mi přisál na kůži. "Tohle neříkej. Červenám se."

"Tak jsi jěště roztomilejší!" zachichotal jsem se a opět ho jemně kousl.
"Jinak, pozítří odjíždíme na závody. Aby si na to nezapomněl. Naši do té doby nestihnout přijít, takže půjdeme jenom ty, já a Niall. A samozřejmě Eset," oznámil jsem mu. Původně jsem měl jet s rodiči a Louim, bohužel to nestihnou.

'Ach, to moje trdlo bláznivé,' pomyslel jsem si a raději ho dál masíroval ve vlasech.
"Už pozítří? Jaksi jsem ztratil pojem o čase," zasmál jsem se. "Už se těším. Dlouho jsem tě neviděl závodit. Snad tam nebude Dan, toho nemám rád," zamumlal jsem. Natáhl jsem se pro hadici a jednou rukou mu oči zakryl a druhou mu omyl vlásky.

Když mi zakryl oči a omyl pěnu z vlasů, postavil jsem se a koukl na něj. Můj úsměv maličko poklesl.
"Bohužel, Dan tam bude, ale já tam budu mít vás dva a myslím, že krom jěždění a spánku nebudu stíhat nic jiného," vysvětlil jsem se smíchem a políbil ho do mokrých pramínků. Sám jsem si nabral šampón a začal mu umývat vlasy.

Jeho ruce byly v mých a vlasech a já ho tak mohl nerušeně obejmout kolem trupu a nechat o sebe pečovat.
"Oh, ten tupec se bude zase přede všemi natřásat a chudáka Ricka ponižovat," kňukl jsem.
"Neboj se, my s Niallem na tebe dáme pozor, abys nikde neusnul a všechno stíhal." Zvedl jsem k němu hlavu a dal mu pusu na hranu čelisti.

"Je mi Ricka líto, vypadá opravdu jako hodný kluk a musí dělat poskoka takovému idiotovi. Určitě by si zasloužil někoho hodného. Když je s tebou, vypadá moc mile.
Mohli by jsme zkusit dát Nialla s Rickem dohromady, co myslíš?" navrhl jsem se smíchem, zatím co jsem mu umýval vlásky.
"Rick by byl určitě rád!"

Pousmál jsem se. Ten kluk mi snad četl myšlenky. "Taky mě to napadlo," zasmál jsem se. "Nic proti Niallovi nemám, je to úžasný kluk, ale tenhle vztah nám dlouho nevydrží, hlavně když se to dozví rodiče a okolí. Niall by si zasloužil někoho, koho může ochraňovat a hýčkat si ho. Myslím, že Rick je na to jako dělaný," zamumlal jsem a nechal si omýt hlavu a pak i záda. Jak já to zbožňuju!

"Přesně. Niall je fajn. Občas je to fajn, ale když jsem dnes viděl, že pořád mívá tyhle nálad,y bylo by to lepší. Kdyby měl stálého partnera... Myslím si, že to bude skvělé, když se to podaří!" zaradoval jsem se, zatím co jsem omýval od pěny jeho záda.
"Myslím, že máme plán, Lou!"

"Nechci být hnusný, ale Rick je asi na podobné chování zvyklý od Dana. Ale když se k tomu přidá i Niallova láska, budou oba šťastný a jejich vztah bude krásný," rozplýval jsem se štěstím.
"Plán je jasný, pane Stylesi," zasmál jsem se a mrkl na něj.

"Okay, pane Tomlinsone, máme plán a teď pojď, potřebiju svou dávku Louiho Tomlinsona!" Foukl jsem na jeho krk, na kterém se zježili všechny chloupky. Hodil jsem mu na hlavu ručník, abych mu osušil neposedné vlásky.
"Tak osuš se, princezno, tvůj žabák tě čeká v posteli," zasmál jsem se chvilku předtím, jak jsem šel do pokoje.

Za Harryho pomoci jsem si osušil hlavu, ale zbytek nechal na mě. Škoda, myslel jsem, že se o svou princeznu postará.
Když odešel, jenom jsem s pobaveným úsměvem zavrtěl hlavou a osušil se. Převlékl jsem se do oblečení na spaní a vydal se za Harrym. Ležel přes celou postel. Opravdu vypadal jako žába, ale jakoby ji přejelo auto.
Vlezl jsem si k němu a zůstal nad ním. "Tak co, ty žabáku, nechtěl by ses proměnit v prince?"

Se smíchem jsem se postavil na všechny čtyři a pokrčil nohy v kolenou, abych aspoň trochu připomínal žábu.
"Kvak, kvak" snažil jsem se napodobit zvuk takové té kreslené žáby a přitom si párkrát poskočil. Louimu na tváři panoval obří úsměv, který doprovázel smích, a tak jsem v tom mém divadélku pokračoval. Až dokud se mi to malé stvoření nepřisálo na rty.

"Ty blázne," zasmál jsem se a naklonil se k jeho rtům, abych ho mohl políbit. Malou chvíli nic nedělal, ale pak vyskočil, vzal mě do náručí a hodil se i se mnou do postele.
"Žeby to opravdu fungovalo, žabí princi?" zahihňal jsem se a díval se do těch jeho krásných zelených očí.

"Za mých mladých let, které jsem strávil jako ropucha, jo!" pronesl jsem se vší vážností, než jsem zachytil Louiho překvapený a zaskočený pohled.
"Neboj, dělám si srandu, jsem jenom tvoje žába. Ale probůh, hlavně mě nedávej do akvárka, okay?"

"Myslím, že by ses tam ani nevešel," zasmál jsem se a to se na mě ten žabí princ vrhl.
"Ne ne ne! Lechtání ne!" křičel jsem a smál se, když mé prosby nebyly vyslyšeny. "Harry!" On ne a ne přestat.
"Niall už jistě spí a ty ho tímhle vzbudíš"

Lechtal jsem ho až byl téměř bez dechu. Pak jsem se ale k němu přitulil a políbil ho na rtíky.
"Neboj, mám to pod kontrolou!" zamumlal jsem a rty ho štípl do ouška. A koukal na něj... V jeho očích něco tancovalo, asi radost. Tedy aspoň doufám.
"Loui? Můžu se tě něco zeptat?" pousmál jsem se a koukl se mu do oček. Jenom tak mě teď napadla otázka, která mě už někdy trápila. Opatrně jsem se mu položil na hruď a čekal na odpověď.

Konečně mě přestal lechtat. Byl jsem tak rád, že mě nechal vydechnout a po celém dni i odpočinout. Dokonce i on si uložil svou hlavu na mou hruď.
"Jasně, klidně se ptej na cokoliv chceš," pousmál jsem se na něj a prohrábl se mu ještě trochu vlhkými vlasy.

Když řekl, že můžu, jenom jsem se jemně usmál. "Chtěl si někdy rodinu? Nebo aspoň svadbu? Úpřimně, dobře?" položil jsem obě otázky a čekal, co na to řekne. Tohle jsem si opravdu nedovolil odhadnout. Loui byl pro mě jěště pořád záhada, kterou jsem chctěl odhalit.