My horse Harry ~ Larry ✓

15.

Další den jsem si vzal svůj batoh, ve kterém jsem měl všechno potřebné (plavky, ručník, opalovací krém, vodu a něco k snědku) a vydal jsem se dolů do máminho auta.
Na ranči jsem se hned vydal do stáje a přivítal se se Zetorou.
"Ahoj, zlatíčko, dnes půjdeme na procházku," usmál jsem se na ni. Pak za námi přišel i Harry. Hned jsem ho s úsměvem pozdravil.

Ráno jsem se oblékl do plavek a sebral všechny věci. Do batohu jsem naházel jídlo, pití a deku, prostě všechno. Poupravil jsem se jěště v zrcadle a šel do stáje, tam už stál Loui. Plně oblečený a při Zetoře. Vypadal roztomile.
"Ahoj, Loui! Těšíš se na dnes? Sluníčko hřeje, ptáčci zpívají."

Zasmál jsem se jeho poetické chvilce.
"Jasně, moc se těším," jásal jsem. Včera jsem nemohl ani pořádně usnout, byl jsem nedočkavý. Pořád jsem si představoval, jaké to tam bude. Určitě to tam vypadá nádherně. Jako všude, kam mě Harry vytáhne!
"Kdy vyrážíme?"

Vyvedl jsem Eseta ven ze stáje, nandal mu ohlávku a vyskočil mu na hřbet.
"Teď. Musíš jet bez sedla. Nandej jí rychle uzdu a jedeme!" Zasmál jsem se na jeho překvapené tváři, až jsem se skoro neudržel.
"Neboj se, Zetora má extrémně pohodlný krok a nebude to daleko. Zvládneš to," vysvětlil jsem mu a čekal, než na ni naskočí.

Říkal jsem, že se sedlem se mi těžko nasedá na koně? Beru zpět, bez něj je to horší...
Zetora naštěstí přešla ke kupám se senem a já tak mohl naskočit na její záda a ona se mohla rozjet.
Bylo zvláštní jet bez sedla, ale zvláštním způsobem i příjemné. Měl jsem pocit, že jsme si se Zetorou blíž.
"Tak? Kudy?" usmál jsem se na Harryho, když jsme se Zetorou stáli vedle něj.

"Jen mě sleduj a bacha na hlavu, je to cesta lesem. Není udržována, to aby mi tam nikdo nechodil, takže dávej pozor," usmál jsem se na něj a rozjel se za stáj, kde kousek v lese začínal můj chodníček vyšlapaný od koní.
"Bacha," zasmál jsem se, když ho skoro trefila větev. Jeli jsme pomaloučku a tiše za sebou a jenom pozorovali okolí. Cesta uběhla ani nevím jak. Je to dlouhá cesta, no vždy uteče jako nic a my už  stáli na kraji jezera, do kterého padal vodopád.
"Jsme tady."

Zvedl jsem pohled a pak ho již nemohl odtrhnout od té nádhery. Bylo tam tak krásně, měl jsem pocit, že už nikdy odtud nechci odejít. Ten vodopád, ty rostliny kolem, stromy, malá louka... Prostě kouzelné!
"Je to tady nádherné," pronesl jsem zcela unešeně.

"Myslíš, že bych tě sebral někam, kde to nevypadá dokonale?" zeptal jsem se se smíchem a shodil na zem můj baťoh a deku, kterou následovalo i mé triko. Gumičku jsem si rozpletl, ať mi vlasy spadají po ramenou a jemně jsem si je pročísl rukou.
"Tak pojď, Loui! Shoď to triko, jde se do vody," usmál jsem se, když jsme na něj koukl. Zdálo sa mi to, nebo se opravdu červenal?

Byl tak nádherný a když se na mě podíval, měl jsem pocit, že mě přistihl při něčem zlém... A když jsem se měl svléci? Cítil jsem se trapně. On vypadal tak úžasně a já? Takže další přísun červené barvy do tváře
Když už jseme byli oba svlečený, tak jsem se na něj usmál a čekal, co bude dál.

Byl tak roztomilý! Byl rudý jako paprika. Měl jemné tělíčko. A ta pokožka! Už odtud vypadala skvostně! Určitě je jemná jako nic jiného na světě. Musí být dokonalá!
Jemně jsem se usmál a ukázal mu, ať jde za mnou. Eset se sám nasměroval do jezere a začal plavat. Šťastně se cákal a kopal kopytami ve vodě.
"Tak pojď, je teplá!"

Jemně jsem polkl a popohnal Zetoru, ať se hne. Hned se pohla směrem do vody.
Voda byla úžasná a Zetora si to v ní užívala. Stejně jako Eset. Byly takhle roztomilí.
Já a Harry jsme se na sebe usmáli, bylo to opravdu fajn. A ten vodopád vypadal lépe z jezera.

"Že je to skvělé?!" zvolal jsem šťastně a pocákal ho vodou. Ten se jenom zasmál a cákal zpět.
"Louisii!" vykřikl jsem a nasměroval Eseta k nim.
"Ty si chceš hrát? No tak na to se kouknu!" zakřičel jsem na něj a začal ho cákat.

Smál jsem se. "Ne! Nech mě!" Byl to blázen! Cákali jsme se tam navzájem a honili se na koních. Byla to zábava. Než mě zahnal k vodopádu, kde jsem spadl ze Zetori. Vynořil jsem se a zhluboka se nadechl.

Když padl, bál jsem se, že se mu něco stane.
"Loui! Proboha, jsi v pořádku?" Seskočil jsem ihned z Eseta, chytl ho do náruče a opatrně vyzvedl nad vodu.
"Dýchej, jenom pomaloučku. Dýchej zhluboka a opatrně," šeptal jsem a držel ho nad vodou.

Zhluboka jsem se nadechl a oklepal se. Očima jsem se podíval na něj a začal zhluboka dýchat a pořádně, přesně jak mi radil.
Byla mi zima. Nevěděl jsem, jestli můžu, ale přitulil jsem se k němu. Sálalo z něj teplo.
"U-už... Už je to dobré," prohlásil jsem po pár minutách ticha.

Byl jsem tak překvapený, když se ke mně přitulil. Opatrně, jako panenku, jsem ho pohladil po zádech a následně po vláscích.
"Už je to dobré, Loui." Usmál jsem se a zavolal Eseta. Ten jenom připlaval a já na něj vyhodil Louiho, následně jsem se na něj přitiskl i já. Silně jsem ho držel ať neupadne. Vyšli jsme z vody, kde jsem seskočil a ihned rozpřestřel deku.
"Tak pojď, ty zmrzlino, ohřej se," přikázal jsem mu s úsměvem a šel jěště pro Zetoru.

Lehl jsem si na deku a zavřel na chvíli oči. Bylo mi malinko lépe a když jsem se přitulil a následně i zabalil do ručníku, hned mi bylo tepleji.
O chvíli si ke mně lehla i Zetora a položila si na mě hlavu, jakoby mě chtěla zahřát a omluvit se mi. Pohladil jsem ji po krku a usmál se.
"Děkuji, Harry."

"V pořádku, Loui, to byl jenom šok. Asi neumíš moc dobře plavat, že ne?" zeptal jsem se s jemným úsměvem na rtech. Opatrně jsem si k němu sedl a jemně ho zahříval dekou. Byl zešokovaný, chudinka moje.
"Hlavně se uklidni, Lou, dobře?"

Přikývl jsem a zhluboka se nadechl a vydechl pak znova a znova. Opakoval jsem to několikrát, než jsem se jakž takž uklidnil a opřel se zády o Harryho hruď. Ten mi rukou prohrábl vlasy, aby mi nepadali do čela.
"Opravdu ti moc děkuji. Plavat umím, ale ne moc dobře, jak si sám řekl," promluvil jsem tiše a hladil u toho Zetoru po krku.

"Měl si mi to říct, sebral bych ti rukávky," zasmál jsem se, no hned po tom mě jěmně praštil po hlavě.
"Promiň, skrčku," zasmál jsem se znovu a jemně ho pohladil po jeho nádherných mokrých vlasech. Byl tak roztomilý, když byl stočený v dece a tulil se ke mně.
"Ty kotě, líbí se ti tulit se ke mně, nebo je ti jenom zima?"

Užíval jsem si jeho ruku v mých vlasech. Sčervenal jsem a sklopil hlavu.
"Hmm, možná obojí," zachichotal jsem se a víc se na něj natiskl. Oklepal jsem se a už mi začínalo být i tepleji.
"Vadí to?" Hlavu jsem natočil jeho směrem, abych viděl jeho výraz.