My horse Harry ~ Larry ✓

39.

Zůstal jsem chvíli venku s mobilem a hovorem s mamkou u ucha. Telefonát byl krátký. Řekl jsem jí, že tady přespím a ona jen něco zamumlala a zrušila hovor. Poslední dobou o mě nejevila moc zájem. Jakoby bych byl cizí.
S povzdechem jsem se vydal dovnitř a následně do Harryho pokoje. Harry byl ještě v koupelně podle zvuku vody. Lehl jsem si tedy do postele, kde jsem se nějak uložil, přitulil k polštáři, pomrvil, čímž se mi malinko vyhrnuli triko a zavřel jsem oči vdechujíc Harryho krásnou vůni.

Byl jsem ve sprše opravdu dlouho. Jeden ručník jsem si obmotal kolem vlasů a druhý kolem boků. Ta sprcha byla skvělá. Spokojeně jsem vešel do mého pokoje a uviděl Louise v mé posteli, který byl natisknutý na mém polštáři. S jemně odhaleným bříškem.
"Och, ty medvídku," zasmál jsem se, zatímco jsem si jednou rukou sušil vlasy, aby mi z nich netekla voda všude kolem.

Při zvuku jeho krásného hlasů, jsem pootevřel nejdříve jedno oko a pak i druhé. Převalil jsem se na druhý bok a skenoval jeho tělo pohledem. Hezky se na něj koukalo.
"Jenom tvůj medvídek," uculil jsem se a přivřel oči.

"Jo, to jo, medvídek se zvědavými očky," zasmál jsem se a polosuché vlasy si svázal do culíku. Šel jsem ke skříni a vytáhl si boxerky na spaní.
"Zavři oči, ty zvědavče," napomenul jsem ho a odvázal si osušku, kterou jsem rychle nahradil boxerkama. Louis se tiše chichotal z čeho jsem usoudil, že šmíroval. Opatrně jsem k němu vlezl a objal ho.
"Ty šmíráku!"

Začal jsem se chichotat. Ale za ten krásný pohled na jeho vypracovaný zadek to stálo.
"No co, nemůžu se podívat na vlastního přítele a jeho záda a zadek?" optal jsem se zcela nevinně, přičemž jsem na něj zamrkal a užíval si jeho velké objetí

"Na můj zadek si nech zajít chuť! Bottom jsi když tak ty. Takže můj zadek je pro tebe zakázané území!" zamumlal jsem mu do jeho krásneho krčku.
"Ale ten tvůj je krásný, to musím uznat. Až se mi zbíhají sliny," zavrčel jsem hraně a kousl ho do ouška. Opatrně mu zběhl prsty po zádech až na kulatý zadek pod látkou kalhot na spaní.
"Moje zlato."

Zasmál jsem se. "Neboj neboj, nechám si zajít chuť, jak poroučíš."
Slastně a velice spokojeně jsem vydechl, když mně skousl ouško. Ale ta jeho zvědavá ruka!
"Harry, dej tu ruku pryč. Nech si zajít chuť," zopakoval jsem jeho slova a pomrvil se ve snaze sundat jeho ruku a zároveň ji dát pryč z mých kalhot.

"Hej, hej, heeej! Tohle se nedělá! Takhle mi upírat mojí odměnu po dlouhém dni. Jsi zlý Lou a víš, co se dělá zlým klukům?" zachichotal jsem se. Vyhodil jsem si ho na kolena a držel jeho záda.
"Trest, Loui, trest," vysvětlil jsem mu se smíchem a jemně ho plácl po zadku. Jenom jemně, abych mu neubížil. Bylo to jenom ze srandy.

Leknutím jsem celý nadskočil. Tak on mě nejdříve přehodí přes svoje nohy a pak mě plácne? No to jsem dopadl.
Když mě plácl podruhé, nevím proč, ale přišlo mi to příjemné. Sám jsem se divil. Můj zadeček sám od sebe nadskočil a pak se zavrtěl.

"No co, Loui, už budeš hodný?" zasmál jsem se jemně a pohladil jednu půlku jeho zadečku, který se jemně třásl. Plácl jsem ho jěště jednou. Udělal něco, co mě překvapilo, jeho rty opustil jemný vzdech.
"Ale, ale! Koťátku se to líbí, no tohle bych do tebe opravdu neřekl, Loui," zasmál jsem se znovu a jemně pohladil jeho jemně zbité pozadí.

"Neee," zakňučel jsem v nesouhlasu. Rukama jsem si zakryl tvář, aby nebylo vidět mé rudé líce a nohama jsem lehce houpal ve vzduchu. Harry ještě naposled pohladil mé pozadí, každé půlce věnoval jemný polibek a pak mě konečně přetočil na záda.
Vykoukl jsem zpod rukou a čekal, že se ke mně konečně přitulí a přestane se tak spokojeně usmívat nad tím, co objevil.

"Ty jsi prostě jedno překvapení za druhým," zamumlal jsem jemně.
"Teď už budeš hodný, že ano?" pohladil jsem a hodil se s ním na postel, aby mi padl do objetí. Celého jsem si ho k sobě přitulil a jemně mu kreslil kroužky po zádech, aby se uvolnil.
"Jsi tak hodný, tak krásný, tak citlivý, tak úžasný! A tak můj!"

Uvolněně jsem si na něj lehl a nechal ho, ať mi kreslí kroužky a další náhodné tvary na zádech svými prsty."Sladké řečičky před spaním?" zamumlal jsem do jeho hrudi s úsměvem.
"To si nechám líbit. Jsem rád tvůj Harry." Hlavou jsem se začal k němu lísat.
"Cítím se jak kočka," zasmál jsem se.

"Jenom takové trošku sladké, aby se ti líp spalo," vysvětlil jsem, zatímco jsem se s kroužky posouval až na jeho krk.
"Tak ale klidně přestanu, jestli ti to vadí," nabídl jsem a pohladil ho po celých zádech.
"A teď už spinkej, jinak zítra budeš unavený a co pak s tebou udělám?"

"Nevadí, klidně pokračuj," usmál jsem se na něj. Opravdu pokračoval! Oba nás ještě přikryl a mě jeho pohyby ukolébali ke spánku.
Ráno mě vzbudil zvuk telefonu. Máma.
"Ano?... Ale vždyť si neříkala, že mě vyzvedneš ráno... Ale... Tak jo, už vstávám..." povzdechl jsem si a hovor zrušil.

Ráno mě probudilo odporné zvonění telefonu.
"Už musíš jít?" zeptal jsem se smutně, když jsem se díval na to, jak se obléká.
"Škoda, že už musíš. Chtěl jsem tě dnes sebrat ven, tak ale běž domů, ať se máma nezlobí," zamumlal jsem smutně. Tak moc jsem si zvykl na jeho přítomnost.
"Zítra přijdeš?" zeptal jsem se nakonec, když už se obouval. Koukal na mě tak smutně.
"Ale no, žádné slzy. Zítra se uvidíme, zlatíčko," pousmál jsem se a stáhl si ho k sobě, abych ho mohl políbit.

"Ani se mi od tebe nechce domů. Chci být tady. Ale zítra rád přijedu," slíbil jsem mu a políbil ho, než jsem si vzal svoje věci a šel dolů. Nečekal jsem moc dlouho, než pro mě máma přijela. V úplném tichu jsme šli domů, kde si mě máma s tátou posadili v obýváku a po dlouhé době si se mnou chtěli promluvit. Už od začátku jsem věděl, že tento rozhovor mi nebude příjemný.

Poté, co Louis odešel, nevěděl jsem co dělat. Byl jsem zvyklý na to, že byl stále při mně a když ne úplně, tak jsem nad ním měl aspoň dohled. Teď ale byl doma, asi se i jeho rodičům už stýskalo. Raději jsem tedy sešel dolů na snídani a hned potom se začal věnovat novým sourozencům, které jsem jemně zanedbával, no dnes dostali od kompletního dlouhého vykartáčovaní taky dlouhý trénink, aby jim náhodou nebylo líto. A pak samozřejmě i zaslouženou odměnu. Následně jsem se věnoval ostatním koním, zkontroloval věci klubu, který naše stáj organizovala, zkontroloval jejich koně, až jsem se nakonec dostal až k Esetovi a Zetoře. Nejdřív jsem se postaral o Zetoru a nakonec jsem skončil u Eseta na jeho zádech a jen tak jsem si s ním povídal.

"Louisi, nelíbí se nám, že nejsi tak často doma. Jsi pořád někde s tím klukem," začal táta.
"Děláte si srandu? Vy jste mě tam přihlásili. Chtěli jste, abych se změnil. Stalo se. Jsem šťastný. Ale vy na mě jenom kašlete, tak to nevidíte!" rozčílil jsem se. To snad nemyslí vážně!
"Ano, my víme, ale nelíbí se nám tvoje kousance na krku. Nenutí tě tam do něčeho?" zapojila se máma do debaty.
"Prosím?! Nevíte o tom nic! Běžte někam!" Vstal jsem a běžel ven. Vzal jsem si svou starou bundu s balíkem cigaret a s plánem se do rána nevrátit jsem odešel.
Doteď si mě nevšímali až teď najednou...
U Harryho mi bylo líp.

Vrátil jsem se až za tmy a můj mobil zběsile zvonil. Rychle jsem ho zvedl.
"Haló, Harry Styles při telefonu," ozval jsem se.
"Dobrý den, tady Louisova máma, chtěla jsem se zeptat, jestli je Louis u vás." Plakala. Co se sakra stalo!
"Ne, není tady. Stalo se něco?"
"No... My jsem se pohádali, nakřičeli jsme na něj. Báli jsme se, že ho do něčeho nutíte. A on to nezval dobře. Utekl..." Srdce se mi skoro zastavilo.
"Co?! Jak jste si mohli myslet, že ho do něčeho nutím! Proboha, vašeho syna miluju!' zakřičel jsem do telefonu, ze kterého se následně ozvalo zalapání po dechu. Rychle jsem vypl mobil a běžel do stájí. Musel jsem ho najít.