My horse Harry ~ Larry ✓

27.

"Jo, jasně, už běžím," usmál jsem se a už se vydal na cestu.
"Dobrý večer paní Stylesová," řekl jsem jí, když jsem vstoupil do kuchyně. Mile překvapeně se na mě otočila a usmála se.
"Zdravím, Louisi, přišel si pro večeři? Ten můj synátor je až tak líný?" zasmála se.
"Objednává," vysvětlil jsem a převzal si od ní dva talíře. "Mimochodem, ten váš koláč byl báječný, můžete se pečením živit," mrkl jsem ještě na ni a šel nahoru za Harrym.
"Večeře!"

Když jsem zaslechl krátký rozhovor s mou mámou, musel jsem se usmát. Moje máma opravdu ráda pekla, koně byli koně. Čekal jsem na mou porci večeře, kterou mi Louis donesl. Curry s rýží, mňam.
"Děkuji, už to skoro mám. Už jenom pár věcí a půjdu se najíst."

Ten kluk je jednoduše šikovný, to se musí uznat...
Sedl jsem si na postel, nohy si překřížil a s chutí se pustil do jídla.
"Tvoje máma se mi líbí. Kdyby moje máma uměla tak dobře péct a vařit, asi bych ji z kuchyně nepustil. Ale to bych měl asi obří břicho," zasmál jsem se.

"Já to jím, takže se nemusíš bát. I to je pravda, že jsem od rána do noci na nohou. Takže se nemusíš bát, že by si byl strašně obézní." Zasmál jsem se, doťukl několik položek a nakonec celé objednal. To byla cena! Ale muselo se to, není to nic až tak příšerného. Vypl jsem celý počítač a do klína si ihned stáhl porci už skoro studené večeře.
"Mňam."

"Tak co? Objednáno?" usmál jsem se na něj a dal si do pusy poslední sousto. On spokojeně přikývl a sám se pustil do jídla.
Když dojedl, prázdné talíře jsem odnesl do kuchyně a vložil je do myčky.
"Tak, co si pustíme?" optal jsem se, když jsem se za ním vrátil nahoru.

"Ehmm, můžeme, já nevím... napříkad Titanic?" zasmál jsem se nervózně a po přikývnutí jsem film nakonec i pustil, no Louis se mi ihned vnutil v klubíčku do náruče. Šel na to hodně rychle, a tak jsem ho jen jemně poplácal po ramenu.
"Mám ten film rád."

"Jo klidně, ještě jsem to neviděl," zasmál jsem se a vlezl si k němu. Asi bylo něco špatně, když mě poplácal po rameni. Tak jsem se jemně odtáhl a jen se o něj opřel, jako naposled.
Něco si začal mumlat popod nos, ale já ho přerušil.
"Psst, už to začíná."

"Aha, jasný jsem ticho..." zašeptal jsem potichounku a sledoval můj oblíbený film. Sledovali jsme ho celý až do scénky, kdy ji kreslil na pohovce nahou a taky při scénke v autě, při těch se Louis dost vrtěl. No pak už byl slyšet jenom pláč, když přišel konec filmu. Bylo mi líto, že brečí.
"Louisi... Klid, neboj se."

"Když to nejde," smrkl jsem a utřel si oči. Harry se malinko zasmál a pohladil mě po vlasech.
"Připomeň mi, že už to nechci nikdy vidět," podíval jsem se na něj. Měl jsem chuť mu jednu vrazit za to, že se mi smál.
"A nesměj se. Vždyť to je horší než horor. Klepal jsem se víc než ti herci."

"Ty třasořitko," nařknul jsem ho a jemně se zasmál. "Neboj už ti to nikdy nepustím, slibuji. Jenom kdyby si to moc chtěl, dobrá?" zasmál jsem se a jemně jej pohladil palcem po ruce.
"Bude to bobré Louisi ,okay?" ťuknul jsem do něj a hledal nějakou komedii.

"No jak myslíš, ale když se mi o tom bude zdát, tak tě přijdu umučit polštářem." Vražedně jsem se na něj podíval, ale on se jen dál smál. Pustil tam nějakou komedii, při které už mi i přestali téct slzy a někdy jsem se i zasmál.
"Asi bych měl jít spát, jinak tady usnu na tobě," zasmál jsem se a zívl si na znak své ospalosti.

Jemně jsem se na tom zasmál a pohladil ho po paži.
"Vžyť tady můžeš zůstat, asi spolu chodíme, ne? Můžeš zůstat tady, něco si jěště pustíme a půjdeme zatím spát. Postel je velká dost a nemusíš spát sám. Podle toho, co si dělal neposled, to nesnášíš moc dobře," mumlal jsem pořád, ani pořádně nevím co. Jen jsem nechtěl, aby se zas bál.

Překvapeně jsem se na něj podíval. "Jak víš, co se dělo minule? Já to náhodou snášel moc dobře. Nevím o čem mluvíš," mlel jsem dál. I když to byla možno blbost.
"Já to klidně zvládnu i sám, nemusíš se bát," vrtěl jsem hlavou.

"Byl jsem tě zkontrolovat, byl si stočený do klubíčka a tiskl si se do polštáře. Vypadal si, že to nesnášíš dobře. Mně to nevadí. Můžeš tu zůstat, bude to v pořádku. Postel je veliká a budeme jenom spát, nic jiného, nemusíš se bát. Nic bych si nedovolil," pousmál jsem se a přepl další komedii. Trochu jsem se odtáhl a zachumlal do peřiny.

Nejdřív jsem se na něj nedůvěřivě díval, ale pak jsem se lehce usmál.
"T-tak jo," přikývl jsem a zachumlal se do peřiny na druhé straně postele. Bylo mi tak příjemně.
Harry přesunul notebook tak, abychom oba na něj dobře viděli a zasmál se nějaké větě, která ve filmu padla.
Zhluboka jsem se nadechl krásné vůně a přivřel očka.

Louisovi se už zavírali očka, a tak jsem ho pohladil po ruce. Položil jsem se kousek od něj na polštář a jěště si rychle svázal culík.
"Dobrou noc, Loui," usmál jsem se na něj a zakryl ho až po krk jeho dekou, aby mu nebyla cez noc zima.
"Sladké sny," popřál jsem jěště než jsem usnul jako dřevo.

Ještě zaslechl, že mi popřál dobrou noc, ale neměl jsem sílu mu odpovídat. Já totiž rovnou usnul.
Ráno jsem vstal první a zamrkal očima kvůli světlu, co tady přes závěsy prosvítalo. Porozhlédl jsem se a vedle mě ještě v klidu oddechoval Harry. Po čtyřech jsem se doplazil k němu a začal ho jemně budit.
"Haryyy."

Spinkalo se mi tak hezky, tak krásně. Jako kdyby někdo mávl čarovným proutkem. Najednou jsem zaslechl moje jméno a jemné doteky na ramenou. Vylekal jsem se až jsem se vymrštil do sedu. Zmateně jsem se koukal kolem sebe a zaregistroval jsem Louise, který po mně těkal pohledem.
"Ah, ahoj Loui. Já jenom zapomněl, promiň. Spalo se mi opravdu dobře."

Kdybych se neuhl, asi by se naše čela střetla a asi by to i hodně bolelo. Naštěstí jsme oba v pohodě. Jen mě malinko vyděsil.
"To nic, hlavně, že už jsi vzhůru," zasmál jsem se na odlehčení situace.
"Dobré ráno, ty Šípková Růženko. Je už něco kolem půl devátý, spal si jako zabitý," zachichotal jsem se a přitáhl si deku k puse.

"Jsi roztomilý," zašeptal jsem jeho směrem a pohladil ho po ruce, která byla nejblíž ke mně.
"Tak vidíš, ta noc nebyla až tak příšerná, ne?" zeptal jsem se se smíchem a protřel si oči, abych se opravdu probudil. Skoro vždy vstávam kolem sedmé až osmé, takže dnes jsem si přispal. To nevadí, krmení dnes měl personál a trénink jsem měl až o jedné a i to byla příprava na zítřejší závody s Kleopatrou.

"Ale kdepak," zasmál jsem se a zalehl si zpátky do polštářů.
"To ne. Náhodou se mi spalo opravdu krásně," zamumlal jsem do přikrývky s úsměvem.
"A co máme dnes v plánu dělat? S čím ti mám pomoct?"

Přetočil jsem se na bok a koukl na něj. Přísahal bych, že jeho oči po ránu zářili. Byli krásně modré jako obloha.
"Pamatuješ si Andreu? Zítra má závody a jěště má dnes trénink. Půjdeš mi pomoct, dobrá  Pak půjdeme udělat trénink tobě, pak se půjdu zapotit i já a nakonec půjdeme ven osprchovat koně. Je teplo."

"Tak jo, jsem pro. Rád půjdu, když už jsem ti slíbil, že ti pomůžu," zasmál jsem se a vylezl ze svého úkrytu v peřinách.
"A kde chceš pak ty koně osprchovat? Máte někde natáhlou hadici? Že jsem si ji ještě nevšiml," ušklíbl jsem se lehce.

Nad jeho slovy jsem se musel zasmát. "Jo, máme ji natáhnutou za stájí. Je tam tvrdý podklad, kde je sprchujeme. Neboj se, je to bezpečné a koně to milují," pousmál jsem se a odhrnul z něj hrubou peřinu.
"Tak a teď vstávej. Převleč se a jde se pracovat. Nejdřív ale asi vybavíme tvůj trénink, protože Andrea má přijít až v jednu."