My horse Harry ~ Larry ✓

21.

Zamrkal jsem očima, abych to spracoval.
"Páni," vydechl jsem a zasmál se.
"Je to zvláštní. Že zrovna nás dva neshazuje. Čím to asi je?" Vážně jsem přemýšlel. Tak ano, Harryho znala už dlouho a staral se přeci o ni.
"Měla nějaký důvod shazovat druhé?" Nedávalo to vůbec smysl.

Musel jsem se pousmát nad tím, jak se snažil najít řešení.
"Loui, některé koně si prostě jezdce vyberou a nikomu jinému už nedovolí na nich jezdit. Jednou k nám přišel jeden kůň, ještě jako malý. Měl ani ne rok, byl domlácený a vyhublý na kost. Týden byl u nás, bál se všeho, ale pak přišel jeho majitel, že mu utekl kůň, který má jít na jatka. Já to nemohl dovolit, byl to tak úžasný kůň a tak jsme ho odkoupili a myslím, že se mu daří opravdu dobře."

"Páni," vydechl jsem. Nevěřil jsem, že by se to mohlo stát.
"Který kůň to byl?" optal jsem se. Určitě bych ho teď podle jeho popisu nepoznal. Všechny koně ve stáji vypadají moc silně. Ale jelikož ten, o němž Harry mluvil, měl tehdy skoro rok a teď už mají dospělé koně, určitě bych ho mezi nimi nenašel.

"Představ si, že Eset. Ani bys to teď neřekl, co? Ale když se pořádně podívaš, na předních nohách má pořád jizvy od řetězu." Eset se opravdu vyloupl, už když přišel věděl jsem, že budeme duo. Všechno jsem ho naučil a stalo se jak se stalo.
"Ani bys to nepoznal, že? Hodně z našich koní je z jatek nebo byli týráni. Jen tak pro nic za nic a přitom jsou skvělí. Všichni do jednoho, jenom se na ně musí správně."

Vykulil jsem na něj oči. "To vážně? Jako já bych to neřekl ani do jednoho z vašich koní, ale do Eseta už vůbec." Podrbal jsem se vzadu na krku a uchechtl se.
"Takže máte takových koní hodně? Ale všichni vypadají opravdu dobře. Je vidět, že se s nimi pak pracovalo, aby se z toho dostali," usmál jsem se na něj a pohladil ho po vláscích.
"K Zetoře jste taky tak přišli?"

"Jo, Zetora byla koupená od jedné rodiny. Koupili ji jako hříbě, nikdy předtím koně neměli a tak si rostla jak chtěla a když jim kopla syna, protože na ni šel s bičem, chtěli ji nechat utratit, no nakonec se dostala k nám. Opravdu dlouho na ní nikdo nejezdil, brával jsem si ji jenom já, protože vždy někoho shodila na druhé jízdě, nikdy ne na první. Takže na vození v přírodě se využít dala, ale pak si přišel ty. Vybrala si tě, za co jsem rád, protože by jí byla škoda. Jen tak na hříbata," povídal jsem. Byl jsem na ni z části pyšný, jako na většinu z našich koní - na to, jak se dali dokupy.

"Bože, chudinka. Musela to mít těžké. Ale nedivím se jí, že pak shazovala lidi, když se tamten kluk k ní choval takhle. Asi si jen potřebovala vybudovat k někomu důvěru. Jenom pořád nechápu, jak si mohla vybrat takovou nešiku, jako jsem já," zasmál jsem se.
"Postaral ses o ně všechny moc dobře. Prostě to s koňmi umíš," usmál jsem se na něj.

Vděčně jsem se na něj koukl, no hned potom jsem svěsil hlavu mezi ramena.
"Od dětství jsem nikoho jiného neměl, takže jsem trávil čas jenom s nimi. Musel jsem si k nim najít cestu, abych nebyl sám. Myslím, že to je lepší varianta, než si něco dělat, nebo se utápět v beznaději. Našel jsem si smysl života - koně. Jejich výcvik a pomoc těm, kteří to potřebují."

"Takže ty nemáš žádné kamarády, krom těch zlatíček ve stáji?" Kluk jako Harry měl určitě dost práce na ranči, ale někdy se určitě musel najít čas na nějaké ty kámoše...
"Ale tak když si vzpomenu, co za kámoše jsem měl já. Taky bych pak raději žádné nechtěl. Ale možná bych pak nepotkal tebe, takže to nemůžu brát až tak špatně."

"Byl jsem jiný, neměl jsem se jak s někým sesnámit. Buď jsem dostal výsměch, facku nebo ránu do břicha, tak jsem s tím přestal. Uzavřel jsem se a našel lásku ke koním. Pomohli mi a já to už pak vzdal. Proč se snažit... Mám jenom jednoho kamaráda, jmenuje se Niall, ale s tím se potkávám jenom jednou ročně na závodech. Můj soukromý život je o ničem," povzdechl jsem si a víc se přitulil do jeho tepla.

Pousmál jsem se. "Potkáš ho i teď na závodech? Proč se nepotkáváte i jindy?" Bylo to zvláštní, ale moje sobecká stránka se ozvala způsobem, že mi alespoň nikdo Harryho nebude brát. Také ale měl právo na kamarády. I když byli koně jeho život.
"Víš ale, že jsi roztomilý, když se takhle ke mně tulíš?"

"Celkem mě to znervózňuje, to co se mnou dělají ty prášky. Já tady mám být ten, ke kterému se někdo tulí, no nevadí," uchechtl jsem se a zamyslel se nad Niallem.
"Nemůžeme, naše rodiny, no jak to říct, nemají se rádi, je to už historie, no trvá to doteď. Byli jsme kamarádi, no když se to dozvěděli naši... Peklo na zemi. A tak se už 5 let stýkáme jenom na jedněch závodech, které jsou za dva týdny. Asi je nepojedu na koni, no jet tam snad budu moct. Nechci zmeškat naši schůzku."

"Mně nevadí, že se tulíš ty ke mně," zachechtal jsem se a pocuchal mu tu jeho hřívu.
"Chápu. Vaše rodiny se prostě nemají v lásce a tak musíte trpět vy. Zní to jak ze středověku, nebo z Romea a Julie. Ale tak ať. Alespoň, že se vy dva chcete dále stýkat. Určitě je to skvělý kluk," přikývl jsem sám sobě.

"Je, vděčím mu za hodně," šeptl jsem a zabloudil pohledem na moje zápěstí. Niall mě vytáhl z toho nejhoršího. Pomohl mi postavit se na nohy a začít na sobě makat. Hlavně mi párkrát vytrhl i žiletku z ruky a myslím, že mi tím zachránil život. Byl jsem mu vděčný a pořád jsem, jenom naše rodiny to skazili.
"Je opravdu skvělý! Snad se seznámíte, když budeme na závodech."

"Nene, je to tvůj kamarád. Nebudu vám rušit váš den," usmál jsem se a mrkl u toho na něj. Posunul jsem se níž, že jsem se teď já tulil k Harryho krku a hrudi. Bylo mi tam tak příjemně.
"Teď se budu tulit já, abys už tolik nenadával na ty prášky a že kdo se má ke komu mazlit," zašeptal jsem a to se jeho ruce omotali kolem mého těla.

"Tak se mi to líbí," zafučel jsem mu do vlasů. Jemně jsem ho hladil po ruce, kterou měl na mé hrudi a kreslil mu po ní různé kvítky.
"Neboj se, seznámím vás a pak se můžeš jít koukat na závody. Určitě tam bude ten kluk z minula, co dělá pomocníka tomu idiotovi. To bude zase keců proč nejedu. Ale nevadí, zdraví je důležitější. Když nepojedu, tak nepojedu, no chtěl bych."

Usmíval jsem se při tom úžasném pocitu, kdy si mě Harry tiskl k sobě a já spokojeně vdechoval jeho vůni. Sice ji teď kazil ten odborný zápach dezinfekce, který se rozléhal po celé nemocnici, ale nějak jsem to nebral moc na vědomí.
"Myslíš? Bude tam Rick? Paráda. Těším se na něj. Jen škoda, že pomáhá tomu idiotovi, jak si sám řekl. Ale jinak je to fajn kluk," usmál jsem se. Pohled mi sjel na jeho ruku na té mé. Měl ji tak velkou oproti té mé.

"Určitě tam budou, nenechal by si ujít šanci mě porazit a navíc je to drezúra, tam má jiného koně, kterého vychovávali od mala jenom na to jedno. Pro něj jsou to jenom zvířata, nic víc," povzdechl jsem se a podíval se na něj. Oči mu směřovaly na naše ruce. Moje velká skoro úplně zakrývala tu jeho. Byly rozdílné, moje se stvrdlou kůží z dennodenní práce při koních a jeho jemná jako u batolat.
"Máš malou ruku," poznamenal jsem.

Sám jsem je zkoumal a teď už očividně i Harry. "Jo, všiml jsem si," zasmál jsem se. Úsměv mi na rtech zůstal. Jeho dlouhé prsty mi začali přejíždět po kloubech na ruce. Bylo to milé. Jeho dotek byl jemný a mně moc příjemný.
Najednou ale naše prsty propletl a víc si mě k sobě přitiskl. Ty prášky mu rozhodně vezmu domů, i když protestuje!