My horse Harry ~ Larry ✓

66.

Všechno, co donesli krásně vonělo a vypadalo skvěle.
"Mňam! Vybrali jste skvěle," pochválil jsem je a přitáhl si Louiho k sobě, aby se o mě mohl opřít. Za chvíli dorazil i Niall s dvěma půllitry piva a dvěma limonádama.
"Oh, pivo! Konečně!" rozplýval jsem se spokojeně a uskrl si z pěny.

Jak jsem očekával, pivo dostali jen oni dva a my s Rickem jsme dostali jenom limonádu.
Jako... Nestěžoval jsem si, stejně nepiju, ale... Takhle nás vynechat! Jasně, pivo jsem nikdy nepil, ale mohl bych...
Harry vypadal, že mu ta zlatá tekutina s hordou pěny moc chutila a já ho jen pozorně po jeho boku sledoval upíjejíc ze své limonády.
"Chutná?" optal jsem se ze zvědavosti.

Uviděl jsem jeho veliká očka, která se koukala na sklenici v mé ruce.
"Chceš kousek?" zeptal jsem se se zdviženým obočím a přitiskl mu pohár ke rtům. Kousek jsem ho nadzvedl, než se rozkašlal. Je pravda, že pivo není pro každýho.
"Nechutná?"

Dřív, než jsem stačil odpovědět, už jsem měl sklenici u pusy a zlatou tekutinu i s pěnou v puse. Hlavně pěnu, která tedy nebyla nic moc a donutila mě rozkašlat se.
"Čekal jsem od toho víc," prohlásil jsem.
"Asi zůstanu u limonády," zasmál jsem se a zapil tu divnou chuť.

Musel jsem se smát. Rozkošný, opravdu rozkošný.
"Tak není nic lepšího, než vychlazené pivo po dlouhém dnu, ale samozřejmě chápu, že pro tebe bude lepší ta limonáda." Sám jsem si pivo opět přiložil ke rtům a odpil si. Před náma bylo všechno to jídlo, do kterého jsme se všichni pustili a během toho si povídali.

"Jo, zůstanu u ní. Ale tobě dobrou chuť," řekl jsem s lehce nakrčeným nosem, ale beztak s tichým smíchem.
U stolu vládla uvolněná atmosféra. Všichni jsme si povídali a mluvili o všemožných věcech, které bychom mohli podniknout. U toho jsme spořádali velké množství jídla a pití.

Po asi tříhodinovém povídání nad pivem, jsem se svalil i s Louisem do postele a na mých rtech hrál spokojený úsměv. Loui už se skroutil na mé hrudi a já se ho snažil ukolébat ke spánku, co se mi nakonec i povedlo a já ho jenom bezeslov sledoval a hladil ho po vlasech. Takových chvil jsem se nemohl nabažit.

Není nic lepšího, než se zkroutit Harrymu do náručí a nechat se postupně unášet do říšesnů, zatímco vás on hladí po zádech a vlasech. Miluju to!
Ale ráno se mi nikdy nelíbí...
Pomalu jsem otevřel oči a porozhlédl se kolem. A jak jsem zjistil, Harry byl už vzhůru.
"Dobré ráno. Dlouho mě už takhle pozoruješ?"

Když se to kotě na mé hrudi vzbudilo, byl jsem vzhůru jenom chvilku, i tak jsem neodolal tomu hrát se s jeho vlásky.
"Né dlouho, neboj se. Ale teď na nohy a dal bych si snídani, takže obléct a jde se závodit! Na dnešek se těším."

Vidíte? Přesně o tomhle jsem mluvil. Jenom se probudím a už to teplo ztrácím! Život je tak nefér!
S menším odporem jsem vstal a šel se převléknout, aby na mě nečekal příliš dlouho.

"No pojď, ty kotě," řekl jsem a vzal Louiho za ruku. Sám jsem si upravil cop, aby jsem neměl na hlavě vrabčí hnízdo.
"Vypadám alespoň jako člověk?" zeptal jsem se, než jsme vyšli z pokoje do obýváku, kde se rozvalovali na gauči Ricky a Niall.
"Snídaně?"

"Až na ty škrábance, ano," řekl jsem a smutně se usmíval. Vím, že chce, abych se tím netrápil, prý za pár dnů zmizí. A asi má pravdu.
"Mluvil někdo o snídani?" Niall se rázem probudil a vyskočil na nohy.

"Vypadám s nima víc cool, ne?" ušklíbl jsem se a opatrně po jedném z nich přejel prsty. Bolelo to, ale nebylo to až tak strašné.
"Ano, Nialle, snídaně. A pak i práce, tak pojďme. Musíme se najíst a hned po tom do stáje. A Rick půjde s náma, ale musíme ho mít na očích, kdyby náhodou tomu ididotovi zase hráblo."

"Vypadáš s nimi jako drsňák," zachichotal jsem se. Všichni čtyři jsme se vydali na cestu dolů do jídelny, kde jsme si každý nabral ze švédských stolů, co jsme chtěli a jako vždy, Niall toho měl nejvíc.
"Dobrou chuť," popřál jsem všem a sám se pustil do svých vajíček se zeleninou. Už jsem se těšil, co dnes budeme dělat.

"Já jsem pan Drsňák," zasmál jsem se, když jsme společně šli dolů na snídani. Sám jsem si naložil celkem velkou snídani, která se skládala z veliké porce ovsené kaše a borůvkového muffinu.
"Já se půjdu rozeskákat a pak vás čekám na tribuně."

"Jasně, už běž," zasmál se Niall a kývl rukou, ať opravdu jde. Harry mu za to dal mírný pohlavek, načež jsme se všichni zasmáli.
"Tak co vy dva? Už jste konečně dosáhli společnému oddaní se vášně?" optal se mě provokativně Niall.
"A vy?" oplatil jsem mu otázku s úšklebkem. Na to oba zčervenali. Věděl jsem, že ne, ale v hlavě si určitě představovali, jaké by to bylo...
Dojedli jsme a pak se vydali na tribunu, jak nám Harry poručil.

Kdyby tam nebylo tolik lidí, pohlavek by byl opravdu silnější. Teď jsem ale začínal přepínat na to, že musím dobře odskákat soutěž. Vešel jsem do stájí, kde už bylo hodně jezdců, kteří připravovali své koně. Vešel jsem k Esetovi, který nespokojeně přešlapoval na místě. Už chtěl ven.
"Už jsem tady, poklade, jdeme," zasmál jsem se a vlezl k němu do boxu. "Dnes to vyhrajeme, jasný?"

"Tak pojďte!" poháněl jsem ty dva, kteří šli snad kilometr za mnou. Strašně se loudali!
"Louisi, klid," zasmál se Niall. K boku si láskyplně tiskl Ricka a pomalu si vykračoval.
"Tak promiň! Ale já si chci i sednout, abych ho mohl vidět," zakňučel jsem a běžel k tribuně. Naštěstí tam ještě bylo pár volných míst a my si mohli sednout.

Začal jsem strojit a při tom jsem si pobrukoval nějakou písničku, které slova jsem už dávno zapomněl.
"Tak pojď, krasavče, jdeme na to." Eset už nervózně poskakoval na místě a chtěl ven. Posledníkrát jsem všechno zkontroloval, než jsem sebral opraty a vedl ho ven na místo, které jsme měli určené na rozcvičení.

Usadili jsme se a tribuna se začala plnit dalšími příchozími diváky. Pak přišel jeden chlápek a přivítal nás při dnešní části soutěže. Pak uvedl prvního soutěžícího. Pak dalšího. Dalšího...
Nemohl jsem se dočkat, až přijde na řadu Harry. A když se tak stalo, no pane bože, byl úžasný! Vedl si skvěle.

Spokojeně jsem se rozcvičil a pomalounku vyjel na trať. Začal jsem okruh a skákal jednu překážku za druhou. Dokonce i vodní příkop.
"Pojď, Esete!" zašeptal jsem před poslední překážkou, nad kterou hodně jezdců skončilo. Eset ale jenom přidal a zvládl to jako kdyby to byl jenom nějaký proutek. Dav zajásal a já Eseta hladil kam jen jsem dosáhl. Mám nejlepšiho parťáka na světě. Pomaloučku jsem objel závodiště a zajel zpět do staje, kde už čekali kluci.

Po jeho jízdě jsme ho šli všichni tři čekat do stáje, abychom mu poblahopřáli k dobré jízdě a pomohli mu s Esetem.
"Vítej, borče!" smál se Niall a hned jak Harry seskočil dolů z Eseta, plácli si spolu.
"Byl jsi úžasný!" vypískl jsem a vtiskl mu pusu na tvář.

"Protože jsem měl na tribuně svůj talisman!" zasmál jsem se a společně s ním se zatočil dokolečka.
"Děkuji kluci, ale teď potřebuju, aby jsme se postarali o Eseta," požádal jsem je a sám začal sundávat sedlo a věci. "Na vyhodnocení půjde v dece. Musí si oddechnout."