My horse Harry ~ Larry ✓

28.

"Dobře. Dám si rychlou sprchu a můžeme jít," oznámil jsem mu svůj plán. Vzal jsem si věci na převlečení a zalezl do Harryho koupelny.
Netrvalo dlouho a už jsem se osprchovaný, osušený a převlečený vracel do Harryho pokoje. Ale asi jsem měl přeci jen chvíli počkat...

Pravě jsem stál před skříní a přemýšlel, které rajtky si dám dnes. Najednou mi do pokoje vtrhl Louis a já se rychle stáhl za dveře skříně.
"Juj, Louisi. Můžeš mi dát jěště chviličku ať se obleču? Prosím," zamumlal jsem rychle. Ani jsem nestihl domluvit a už byl v koupelně. Narychlo jsem na sebe navlékl černé rajtky a zelené triko, jěště ponožky a může se na snídani.
"Můžeš Louisi."

Bože, já se za sebe tak styděl!
Když mě zavolal, pootevřel jsem dveře a nakoukl, zda je všechno v pořádku, jak tvrdí. Pak jsem už mohl vejít.
"Tak dobře, jdu připravit Zetoru, pak přijď," vyklopil jsem ze sebe rychle a už běžel do stáje.

Ani jsem nestihl ho zachytit, aby šel na snídani.
"Och, to je kluk," povzdechl jsem si a šel do kuchyně, kde na stole leželi toasty. Sebral jsem je do krabičky, k tomu dvě jablká a šel za Louim.
"Ty blázne jeden, ani snídani si nestihl!" zasmál jsem se, když jsem ho uviděl při Zetoře jak je připravený na trénink.
"Pusť ji do haly a pojď se najíst na slámu. Potřebuješ jíst."

Hezky jsem si Zetoru přichystal. A když přišel Harry? Plácl jsem se do čela nad svou neschopností a děravou hlavou.
"Díky moc. Vidíš, už bych zapomněl," zasmál jsem se a sedl si vedle něj na slámu.
Harry otevřel krabičku a nabídl mi z toastů.
"Mňam, ty jsou dobrý."

"Toasty se nedají pokazit," zasmál jsem se a sám dojedl svou porci jídla. Jěště jsem mu utřel kousíček chleba, který měl v koutku.
"Tak a může se jít jězdit. Čekám tě v hale," rozkázal jsem a sám slezl s úmyslem jít přichystat kavalety.

Malinko jsem se zasmál, když mi utřel ústa. Ale bylo to milý.
Vstal jsem a nasedl na Zetoru. "Tak jdeme holka." Pohladil jsem ji po krku a vyjel do haly.
"Dnes skoky?"

"Jěště neumíš ani cválat, skoky ani náhodou, a navíc je to jenom po jedné kavaletě. Dnes si skusíme i cval, ale nejřív si jí musíš rozehřát, pak půjdeme dál, okay?" vysvětlil jsem, stoupl si ke stěně a pozoroval je.
"Můžeš jet."

"Tak pojď," usmál jsem se a popohnal Zetoru kupředu. Dali jsme si zahřívací kolečko, pak druhé a pak jsme se postavili vedle Harryho.
"Tak jo, cval?" optal jsem se pro ujištění. Pouze přikývl. Vydechl jsem a spolu se Zetorou jsme se dali do práce za doprovodu Harryho kritiky a rad.

Louis se snažil, ale pořád se mu nedařilo Zetoru rozcválat. Sebral jsem tedy raději lonž, připnul ho Zetoře na uzdu a pustil na mezeru.
"Tak, teď to půjde," usmál jsem se. Nechal jsem je naklusat a přinutil Zetoru do cvalu.
"Louisi, uvolni se a představ si, že jsi na houpačce. Jdi s ní, ne proti ní!" křikl jsem na něj to, co mi říkával táta, když jsem se učil jězdit.

S lonží to šlo mnohem lépe, když ji Harry navedl k tomu, co má dělat. Ale asi jsem nedělal nic podle jeho představ.
Nechápavě jsem se na něj podíval a trochu se uvolnil, abych nešel, podle jeho slov, proti Zetoře.
"Takhle?"

Šťastně jsem se usmál a přikývl. "Skvěle! Skvěle Louisi, super!" zasmál jsem se šťastně, když jsem uvidil jeho šťastný pohled, který ukázal, že se mu to opravdu líbí.
"Tak jsi šikovný, jenom teď se musíš soustředit i na to, aby si se správně točil v prostoru," vysvětlil jsem a odepl lonž.
"Můžeš."

Usmíval jsem se od ucha k uchu. Byl jsem moc rád, že byl na mě, jakš takž, pyšný.
Vytřeštil jsem na něj oči. "P-počkej. Proč mě odpájíš?" Nevěděl jsem, jestli to dám bez jeho doprovázení. Pokoušel jsem se ale soustředit, abych neudělal chybu. Nechtěl jsem, aby byl ze mě Harry zklamaný. Když už se tak na mě hrdě usmíval a chválil mě.
Nějak se mi povedlo udělat vše, jak jsem měl. Tedy alespoň doufám.

Jěště že Zetora měla i svou hlavu a nedovolila si nabourat do stěny. Šlo jim to krásně. Opatrně jsem je zastavil a pohladil Zetoru po hlavě.
"Hodná holka," pochválil jsem ji a pak i Louise. "Ty taky Loui. Teď odstrojit, vykartáčovat a zavést do boxu, jasný? Za chvilku přijde Andrea."

Byl jsem tak rád, že jsme se nevybourali s žádnou zdí ani ničím podobným.
"Ano, šéfe!" Rukou jsem zasalutoval jako voják na vojně a pak navedl Zetoru ke stáji. Sesedl jsem z ní a pěkně ji odstrojil.
"Dnes jsi byla moc hodná a šikovná, Zetoro," hladil jsem ji a pak vykartáčoval. Najednou vedle mého boxu proběhla nějaká osoba.
"Omlouvám se, že jdu pozdě," zaslechl jsem dívčí hlas.

"Meškáš 15 minut, Andreo! Zítra máš závody! Jak je možné, že jsi tady o čtvrt hodiny později?!" začal jsem řvát, když se přede mnou objevila zadýchaná Andrea.
"Okamžitě padej pro Kleopatru a do venkovní ohrady! Ihned!" vřískl jsem a vylezl ven připravit skoky. Najednou se při mně objevil Louis, který malinko klopil hlavu a přitulil se mi k zádům.
"Co se stalo, Louisi?"

Bylo mi jí tak trochu líto. Možná měla nějaký důvod, proč meškala, a možná za to ani nemohla.
Přišel jsem od vykartáčované Zetori k Harrymu a objal ho zezadu. Byl jako medvídek, dalo se k němu kdykoliv přitulit.
"Nemusíš na ni hned vřískat, jenom ji rozhodíš, ona se pak nebude moci soustředit a pak budeš vřískat znovu. Jenom tak přijdeš o hlasivky. Křič po ní až když je potřeba."

To co řekl mě zarazilo. Byl starostlivý i o někoho koho neznal.
"Dobře, Loui, když to říkáš, tak dobře. Nebudu křičet, ale sedni si tady za mě a můžeš se dívat." Usmál jsem se a čekal než přijde.
"Dobře Andreo, teď s klidem. Promiň, že jsem křičel. Ale musíš ještě trénovat, dnes jenom lehce, ať zítra nejste unavené," nakázal jsem a ona se na mě zářivě usmála a přikývla. Opravdu jim to dnes šlo. Když skákala, otočil jsem se k Louisovi.
"Chceš jít zítra s námi?"

Byl jsem moc rád, že to přijal. Nevěřil jsem, že by si dal říct, ale povedlo se! Navíc to Andree a Kleopatře šlo moc dobře. Určitě líp, než kdyby na ni Harry řval dál. Vím o tom své...
"Já?" optal jsem se překvapeně. Většinou chodím jenom na jeho závody.
"No pokud budu moct s něčím pomoct a ne jen se hloupě přihlížet, tak půjdu rád. Nerad bych byl na obtíž."

"Ber to jako takové koňácké pozvaní na rande, co ty na to ?" nervózně jsem se podrbal na zátylku a ve vlasech.
"Bude to až do večera, můžeme jít na oběd. Budou to hobby zavody a taky různé jiné disciplíny. Můžeš si to hezky všechno prohlédnout. Tak co, přijímáš?" optal jsem se nakonec a čekal, co odpoví, zatímco jsem po očku sledoval Andreu.

Rande? Opravdu?
"Takže taková prohlídka závodů?" optal jsem se zvědavě.
Chudáček, vypadal celkem nervózně. Já se na něj ale zářivě usmál a s radostí mu odpověděl.
"Rád půjdu Harry."

Bože, byl jsem opravdu rád, že souhlasí. Sice jsem spolu začali chodit, no ani jednou jsme nebyli na rande, a tak jsem to chtěl udělat takhle.
"Moc moc děkuji, Loui! Už se těším! Zítra pak na desátou, dobře?" zeptal jsem se a on přikývl. Jen tak jsem se opřel o jeho kolena a koukal na Andreu po celý zbytek tréninku.

Usmál jsem se. Už teď jsem se moc těšil. Bude to určitě na těch závodech zajímavé.
Společně jsme se dívali na Andreu. Kde tam ji Harry navedl na lepší výkon, no jinak šla nádherně. I Kleopatra, samozřejmě.
Po hodince a půl už šla Andrea domů a mohl tak začít Harryho trénink, pro změnu.

Nastrojil jsem Eseta, abych mohl jít trénovat.
"Loueh? Prosím, jdi mi připravit halu. Všechno můžeš nechat tak, jak to bylo, jenom to zvedni o dvě kavalety. Děkuji," promluvil jsem k němu s úsměvem. Zrovna jsem zapínal Esetovi podbřišník a upravil si sedlo na jeho zádech. Když už jsem přišel na venkovní halu, všechno bylo nádherně připravené a Louis stál na kraji a díval se.
"Děkuji zlatíčko."

Všude jsem přidal o jednu kavaleru víc, jak mi Harry poručil. Už jsme nějak pobral to, že chce jít na ty své závody i se zraněním. Sice už má tu nohu v pořádku, někdy na ni přeci jen zakulhá, ale když s ní cvičí, je vidět pokrok. A to prý neměl ještě vůbec chodit!
Ale Harry je silná osobnost, to víme všichni.
"Tak jo, můžeš začít," usmál jsem se na něj a sledoval ho z povzdálí.