My horse Harry ~ Larry ✓

13.

Viděl jsem, jak si začala Zetora hrát, byla to vždy přátelská kobylka. Já sám jsem hladil Eseta po velké hlavě, která mi ležela na břichu.
"Zlatíčko moje," zašeptal jsem mu do ouška a dal mu tam pusu.
"Louisi a teď se rozběhni a zkus náhle zastavit. Buďto tě sejme, nebo zastaví."

Lehce vyděšeně jsem se na něj podíval. Ale poslechl jsem. Rozeběhl jsem se a chvíli jsme oba běhali. Pak jsem ale mírně přidal a náhle se zastavil. Křečovitě jsem zavřel oči a tak nějak očekával naráz koňského těla s tím mým.
Ale nic se nestalo. Jenom se na mém rameni objevila Zetořina hlava.
Úlevně jsem si vydechl, otočil se a skočil jí kolem krku, na který jsem ji pak hladil.
"Ty jsi moc hodná."

Sledoval jsem jeho jemné pohyby při Zetoře.
"Já ti říkal, že se nemusíš bát," zasmál jsem se a podrbal Eseta po krku až na záda. Spokojeně se na mně vrtěl a funěl.
"Tak, Louisi, dál! Zkuz to znovu a trochu kličkuj, ať si hraje."

Tentokrát s úsměvem jsem na něj kývl a začal běžet dál. Zetora samozřejmě běžela hned za mnou. Začal jsem tedy kličkovat, jak mi poradil Harry. Zetora za mnou zařehtala a dělala to samé.
Najednou se ale objevila přede mnou a já do ní narazil. Spadl jsem na zadek, ale ona se hned začala ke mně lísat svou hlavou. Nemohl jsem se na ni zlobit....

Byli spolu tak roztomilý! Až jsem se musel usmívat od ucha k uchu. Bylo krásné vidět, jak si sedli.
Když Louis skončil na zemi, Zetora se k němu ihned přitiskla a za chvíli se svalila na něj, jak Eset na mě. No prostě jsou to zlatíčka. Chtějí se mazlit.
"Vidíš? Je to v pořádku, říkal jsem ti to ."

Usmál jsem se na Harryho a zasmál se. "Měl bych tě asi víc poslouchat," mrkl jsem na něj. To už mě ale Zetora opět povalila na zem a začala se ke mně lísat.
"Ty moje zlatíčko," poškrabkal jsem ji po hlavě. Začala do mě strkat a já se málem až kutálel.

Ty dvě zlatíčka. "Neboj se, ona chce jenom k Esetovi, nech se válet," napomenul jsem ho a počkal, než ho dosouká až sem.
"Tak a už jsi tady!" zachechtal jsem se a pohladil Estea po hlavě, kterou na mně měl položenou.
"Co dnes budeme dělat?"

Uvolnil jsem se a nechal se dokutálet až k nim.
"Jsem tady, to jo!" zasmál jsem se a otočil hlavu směrem na Zetoru, která se hodila na zem a dělala to samé jako Eset. Moje zlatíčko.
"Pojďme se jen tak válet!!" zasmál jsem se a udělal jednu otočku za pomoci Zetori, až jsem drcnul do Harryho.

"Ej, válet neznamená hrát bowling, tak do mě nedrcej!" zasmál jsme se a jemně ho posunul kousek ode mě. Potřeboval jsem zkontrolovat mobil, protože mi od rána vibroval. Jasný 50 nepřijatých hovorů, 53 esemesek a na sociální sítě jsem se raději ani nedíval. Neozýval jsem se mu a úplně se odstřihl od mého, teď už bývalého, přítele. Opatrně jsem hodil mobil zpátky do kapsy a přitulil se k Esetovi, který mi hlavou šťouchal do ruky.
"Louisi, už jsi se bavil doma o těch závodech?"

Nelíbilo se mi, že mě Harry chvíli ignoruje a místo mě věnuje pozornost svému telefonu.
Já se tedy věnoval Zetoře. Byla tak rozkošná. Hlavu měla na mé hrudi a já ji hladil po krku i hlavě. A ona spokojeně zavřela očka.
"Eeeh, ještě ne..." Sakra! Ty závody!
"Ale hned jak dojedu domů, zeptám se. Jistě nebudou proti."

"To doufám, počítám s tebou. Potřebuji, aby se někdo staral o Eseta. Já budu mít dost práce sám se sebou a tobě věřím. A bude to zas něco jiného. Parkur, co jsme jeli naposled, bylo nic oproti tomuhle. 3 dny jezdectví, koní a jezdců! Dokonalá akce! Jenom budeme mít pokoj spolu, snad ti to nebude vadit. Určitě si to užiješ," vysvětloval jsem nadšeně a usmíval se.

Pokoj spolu? Celkem se bojím po tom mém... Co to vůbec bylo na té dece? Nečekaná situace a ještě nečekanější pomoc od něho? Ale jistě už se nic takového nestane...
"Ne, to nebude problém. A rodiče to jistě schválí. Alespoň mamka určitě. Je ráda, že jsem venku a ne doma nebo někde s partou." S úsměvem jsem pokrčil rameny.

"Neboj se, všechno platí jezdecká asociace. Bude se ti tam opravdu líbit. Viděl jsem, že si se tam spřátelil s pomocníkem toho idiota. Určtě tam bude taky, můžete se lépe poznat," oznámil jsem mu a pohladil Eseta po pysku.
"Zabavíte se, když my budeme závodit a my ho zase porazíme. Že jo, Esete?!"

Vymrštil jsem se do sedu a překvapeně se na něj podíval.
"Bude tam i Rick?" optal jsem se nadšeně a potěšeně se usmál. Už se těším. Bylo mi s ním velice dobře, je to fajn kluk. Jenom Daniel je idiot...
"To určitě. Vy dva jste skvělý, Eset to zvládne."

"Eset to né jen že zvládne, on je dokonalý! Dokáže to, já to vím," zasmál jsem se a pohladil ho mezi ušima.
"Ano, bude tam. Daniel by si to nenechal ujít. Pořád doufá, že nás porazí, no to mu nedarujeme. A s Rickem budete mít na sebe opravdu hodně času. Já budú trávit 90% času v sedle nebo ve vaně... a taky v posteli. Budeš mít času a času."

Potěšeně jsem si povyskočil a podrbal Zetoru po hřívě mezi ušima.
"To jsem rád, už se těším. Bylo mi s ním fajn. A vám dvěma budu rozhodně držet palce. I když to není potřeba, protože jste úžasní a dokážete to."

"Ne, protože Eset bude mít tu nejlepší starostlivost na světě, že jo Loui." Zasmál jsem se a jemně ho drcl do ramene.
"Jinak ten incident pár dní dozadu... už si zjistil, co se stalo? Nebo se mám na závody vyzbrojit i kondómy?" zeptal jsem se se smíchem a ťuknul mu do čela. Ne že by mi to vadilo...

Zaraženě jsem se na něj podíval. To jako myslí vážně? To je idiot!
"Nevím, nesnažil jsem se to zjistit. Když chceš, tak si je vezmi, ale určitě je nepoužiješ. A když, tak ne na mně," mrkl jsem na něj a zpátky si lehl. Zetoře se to líbilo víc, mohla se se mnou lépe mazlit.

"Co ty víš, možná i s tebou, jinak maximálně tak s Esetem." Zasmál jsem se, no mou hlavu ihned začala okupovat představa Esetovo.... Fuj! Ne.
"Neboj se Louisi, všechno bude v pořádku a nic se nestane. Jenom s kouřením bude problém. Moc tě prosím, aby si když tak kouřil někde jinde. Nenávidím, když mé věci ke koním smrdí kouřem."

Hmm, tři dny, to bych možná zvládl kouřit jenom dvakrát... Přeci moje cigarety má on, takže..
"Moje cigarety máš ty, pokud mi je nedáš, tak nebudu kouřit."
Začal se tvářit velice zamyšleně a potěšeně. Asi mi je ani nedá...

"Naše dohoda o kouření je stále platná a cigaretu dostaneš jenom, když si to zasloužíš. Jestli budeš na závodech makat, klidně si kuř jednu každej den, no ne při mně nebo při koních, jasně? Jinak tě bude čekat horší trest, než kydání hnoje," pousmál jsem se mile a pomalu vstal ze země.
"Tak pojď Louisi, jdeme něco dělat. Uklidíme boxy a pak u mě musíme vyplnit několik dotazníků."