My horse Harry ~ Larry ✓

64.

Vyšel jsem schody až nahoru, na nejvyšší sedadla, kde jsem se přesně doprostřed usadil. Čekal jsem až konečně začnou vyhlašovat vítěze. A také jsem se konečně dočkal.
Nejdřív tam přišel hlasatel, který to vše okomentoval ve stylu, že všichni byli skvělí, ale jelikož je tohle soutěž, jsou mezi soutěžícími i tři nejlepší, kteří musí být řádně ocenění.
"Na třetím místě je Anna Lissonová!" řekl do mikrofonu. Ozval se potlesk.
"Na druhém místě, Harry Styles!" Jo! Já věděl, že bude na stupínku. A druhé místo není tak špatné! Hned jsem si zapínal na mobilu foťák, abych mu mohl udělat fotku.

Doufal jsem v první, ale děvče co vyhrálo si to opravdu zasloužilo, jela dokonale a bylo vidět, že ji její kůň bere jako nejlepší kamarádku a ne jako popravčí četu. A to bylo opravdu hezké. Spokojeně jsem pohladil Eseta po hlavě a připnul mu za ohlávku stužku. Z dálky jsem viděl Louiho, který se usmíval a fotil nás.
"Děkujeme všem účastníkům a gratulujeme vítězům! Uvidíme se zítra na parkurním okruhu!"

Udělal jsem mu fotku na stupínku i bez prvního vítěze a i když na stupíncích byli všichni tři.
Pak jsem seběhl dolů a přiřítil jsem se k němu a když seskočil z Eseta, tuze jsem ho objal.
"Gratuluji!" vypískl jsem a políbil ho na tvář.
"Taky gratulujeme," ozvalo se za námi. Otočil jsem se a uviděl tam stát Nialla s Rickem.
"Já už myslel, že ani nepřijdete," zasmál jsem se.
Rick vypadal polekaně, asi se bál, že tady potká Dana. Niall si ho ochranářsky tiskl k sobě. Byli spolu taaaak sladcí!

"Děkuju, poklade!" zasmál jsem se, když se na mě zavěsilo to mé malé stvoření. Moje dokonalé stvoření.
"Děkuju i vám, zlatíčka," kývl jsem na ten pár, který se před náma spokojeně culil, než se za mýma zádama ozvalyipevné kroky a ironický potlesk.
"Buzerant s jeho partou a zbabělý zrádce."

Když se za námi ozval ten hlas, myslel jsem, že mě klepne. Niall si hned vyděšeného Ricka přitiskl blíž k sobě.
"Co tady chceš?" obořil se na něj Niall. Strach v Rickových očích se nedal přehlédnout. Chudáček.

Pohybem jsem umlčel Nialla a koukl do očí toho idiota.
"Jestli okamžitě nezmlkneš, tak ti tu tvou nevymáchanou hubu přerazím!" zavrčel jsem naštvaně a z očí mi téměř začali šlehat blesky.
"A když se ti to nepovede, Stylesi? Pak co? Pošleš na mě koně?"

Daniel byl opravdu nechutný. Takhle hnusný člověk snad ani nemohl existovat!
"Raději vypadni hned," zavrčel na něj Niall. Zahlédl jsem, jak na uklidnění pohladil Ricka po ruce a zádech.

"Ale... miláček chce bránit svou novou kurvu? To mi je novinka! Zrádče jeden, ale aspoň po mně budeš mít hezkou památku," vřískl ten idiot a zahnal se směrem k nám bičem. Stejným, jako předtím na Ricka.
"Okamžitě odejdi, Dane. Tohle je teď můj tým a jestli nepřestaneš, nahlásím to."

Byl odporný a zlý. Nechtěl jsem ho tu. Vypadal, že nás chtěl tím bičem zmlátit úplně všechny!
Malinko jsem se tiskl k Harrymu, měl jsem tak pocit bezpečí, který jsem potřeboval.
Dan se zlostně usmál a švihl bičem bokem od nás. Já i Rick jsme od léku vypískli.
"Stylesi, Stylesi, Stylesi... Vždy tak odvážný a přitom umíš úplný hovno! Jen si běž a nahlaš to. No nevím, zda tomu budou věřit."

"Budou! A pak hned i na policii za násilné ublížení. A jestli okamžitě neodložíš ten bič, tak ho na tebe použiju já! Přísahám!" zavrčel jsem a rukou posunul Louiho za mě. Nechtěl jsem, aby mu něco udělal, kdyby mu přeskočilo.
"Sám víš, že potyčky s polícií ti můžou hezky zamotat postupy na soutěžích," pronesl jsem zcela klidně a rukou držel Louiho za sebou.

Dan chvíli vypadal, že se uklidní, že ho to přejde. Vydechl všechen vzduch z plic a přivřel oči jakoby přemýšlel. Ale pak se ušklíbl a švihl bičem. Byl to odporný zvuk.
"A co mě po tom, vždyť co je tam jedna soutěž," řekl a bláznivě se zasmál.

"Jsi šílenec, šílenec říkam. Lituju každýho, na koho se podíváš," zamručel jsem a společně s mým doprovodem šel naší štájí. Pořád jsem jěště viděl jeho postoj a pohled v očích, ale na to asi jenom tak nezapomenu.
"Lou, jsi v pořádku? Nevylekal tě moc?" ujistil jsem se, když už jsme společně všichni čtyři čistili Eseta.

Byl jsem tak moc rád, že už není ten cvok poblíž, že už je klid. Že už nám nic od něj nehrozí.
"Jo, jsem v pořádku, nic mi není. Jen jsem zůstal malinko v šoku, nic víc," řekl jsem rychle, ale pravda byla, že jsem to ještě pořád vstřebával.

Se zájmem jsem koukal na Louiho a Ricka, který Esetovi pomaloučku hladil hřívu a něco si povídal sám pro sebe.
"Ricky a ty jsi ok?" zeptal jsem se opatrně. Ten si jenom přestal pozpěvovat a jenom přikývl hlavou.
"Opravdu?" zeptal jsem se, ale opět jsem se pustil do čištění Eseta.

"Jo, opravdu," přikývl a sklopil zrak. Chudáček.
"Asi se ale vrátím na pokoj," pronesl tiše a otočil se. Kulhavou chůzí se vydal pryč.
"Půjdu s ním," rychle jsem dodal, dal Harrymu pusu na tvář a šel za ním. Určitě chtěl jít Niall, ale Rick si to potřeboval všechno ujasnit a vstřebat.

Niall už-už běžel za ním, a tak jsem ho jenom chytl za ruku a jemně se usmál.
"Louis to zvládne, potřebujou si promluvil a Ricky se musí uklidnit. Tak se neboj, dobře? Musí si promluvit a ujistit se, že je všechno v pořádku. Tak a teď mi pomoz a můžeme jít za nima," uklidnil jsem ho a pokračoval v čištění.

Společně s Rickem jsme šli pomalým krokem až jsme se dostali do nášho pokoje.
"Udělám nám čaj, ano?" nabídl jsem se hned a šel do menší kuchyně, kde jsem dal vařit vodu.
"Moc ti děkuji," pousmál se Rick a sedl si na židli u stolu.
"Už ti neublíží, Ricku. Teď jsi s námi, není se čeho bát," řekl jsem a pohladil ho po zádech.
"Já vím, za to jsem vám moc vděčný," usmál se.

U Eseta jsme se zdrželi opravdu dlouho. Chtěl jsem, aby kluci měli chvilku na povídaní si. Nejdřív jsme ho celého vykartáčovali, pak jsem donutil Nialla pomoct mi vyčistit postroj, až jsme se nakonec "hádali" jak mu zítra upletu hřívu.
"Harry, vím o co ti jde, ale já už chci za ním," zafrflal nakonec a koukal na mě se skříženýma rukama.
"Já? Já se o nic nesnažím..." Snažil jsem se to zakecat, ale nějak mi to nešlo, tak jsem jenom kývl a s ním v patách se vybral zpět na náš pokoj.

Zalil jsem nám pytlíky s čajem v hrnku a podal mu ten jeho. Sedl jsem si hned vedle něj a chvíli jsme si povídali. Docela mě zajímalo, jak to mají teď s Niallem. Jeho rudé tváře ale mluvili za vše...
Pak někdo zuřivě bouchal na dveře.
"Kdo to je?" nechápal jsem a vstal s plánem jít ke dveřím. Rick se klepal na židli. Málem jsem ty dveře otevřel, už jsem měl ruku na klíče, ale ozval se hlas.
"Vím že tam jste vy krysy!"
Dan...
Snad jen ty dveře nevyrazí.