My horse Harry ~ Larry ✓

12.

Stál jsem tam jen tak a čekal. Louis čekal na tribuně a výsledky byli za chvíli tady.
"Dobrý den všem! Dnes to byl úžasný den a skvělý závod. Všichni jsme si to určitě užili, ale všichni čekáme na výsledky a tady jsou! Třetí místo.... Daniel Stephen! Druhé místo... Natalie Johnson! A jako nejlepší... První se umístnil, s bezchybnou jízdou... Harry Edward Styles! Prosíme vítěze, aby se dostavili na ocenění a následně na kolo vítězů. Gratulujeme!"
Vyhrál jsem! Vyhrál! Ihned jsem objal Eseta kolem krku a vyskočil na jeho záda.
"Jsi skvělý, Esete!"

Bože, to je skvělé, jsem za něj tak rád!
Začal jsem tam poskakovat na místě a tuze objal Ricka. Bože! Já to snad i víc prožíval, než samotný Harry...
Hned jak skončilo kolo vítězů, pustil jsem Ricka a běžel dolů, abych mohl obejmout vítěze.
"Gratuluji!"

S Esetem jsme si užili jak kolo, tak i odevzdávání cen! Bylo to tak skvělé! Dokončili jsme všechno potřebné jako focení a další věci a už jsem byl u Louise, ten ihned chválil Eseta a taky mě.
"Děkuji Louisi, tak pojď, jdeme balit, musíme jít domů," usmál jsem se a natáhl k němu ruku. Asi pochopil a já ho vytáhl na hřbet za mě. Pobídl jsem Eseta ať klusá a za chvíli jsme byli při autě.

Jakmile už jsem seděl za Harrym, pevně jsem se ho chytl kolem pasu. Nechtěl jsem spadnout, to rozhodně ne, raději jsem se držel. Hlavu jsem si položil na jeho záda a díval se kolem. Takhle to bylo skvělé, jezdil bych takhle častěji.
Dojeli jsme k autu a oba z Eseta sesedli. Pomáhali jsme balit všechny věci, jak Harryho, tak i Esetovy. Nakonec i vítěznou trofej.
"Tady ji máš, raději jsi ji někam dej sám, ať se ti nerozbije."

"Neboj se, na to mám speciální místo." Usmál jsem a poližil trofej do výklenku, který jsem zavřel.
"Tak, bezpečně odložená," zasmál jsem se a sedl jsem si do auta. Měl jsem chuť se jenom tak roztáhnout, nic neřešit a usnout jako vždy, no teď tady byl i Louis, takže jsem nemohl.
"No co, Louisi, líbilo se ti dnes na závodech? A co jízda? Nevypadalo to špatně?"

Nasedl jsem do auta a široce se usmál na Harryho. "Bylo to skvělé. Jak závody, tak i ty menší trhy. A ta atmosféra... naprosto boží!" rozplýval jsem se tam nad tím, načež se na mě jen Harry pobaveně díval.
"Neboj, ta jízda nebyla strašná, náhodou to vypadalo dobře," mrkl jsem na něj.
Chvíli jsme si povídali, viděl jsem na něm, že je z toho všeho už unavený.
"Jestli chceš spát, klidně se o mě opři."

"Ne, to je v pohodě, vyspím se doma. Nemusíš si s tím dělat hlavu," usmál jsem se a raději se opřel o dveře auta. Povídali jsme si, no zanedlouho moje mysl vypnula a já prostě a jednoduše usnul krásným tvrdým spánkem, který mi byl kvůli stresu dva dny odepřen. Louis má smůlu, maximálně může pokecat s tátou.

Pane bože! Ten byl tak roztomilý, když spal! S klidem můžu říct, že nic tak roztomilého jsem do té chvíle neviděl. Opravdu! Opatrně jsem mu rukou prohrábl kudrlinky a jemný pramínek, jež mu padal do tváře, dal nabok. A on se ze spánku usmál. Měl jsem co dělat, abych ze sebe nevydal aaaaw...
"Tak jak se ti na našem ranči líbí, Louisi?" promluvil do ticha Harryho otec.
"Moc, máte to tam opravdu nádherné a jezdit na koních je skvělé. Nikdy bych neřekl, že by mě to mohlo chytit za srdce a podívejte," zasmál jsem se.
Po půl hodině jsme dojeli zpátky na ranč. Neměl jsem to srdce ho budit, takže jsem jen vystoupil z auta a pomohl vše uklidit na své místo, než jsem sám šel domů.

Spalo se mi tak nádherně, no když jsem se vzbudil, byl jsem v autě úplně sám! Nikde nikdo a auto bylo zaparkováno při domě. Ospale jsem vylezl. Mé věci tady nebyli, ani jediná. Venku už byla tma, a tak jsem raději šel zkontrolovat Eseta, který spokojeně spal. Šel jsem tedy taky, protože všude už vládla tma. Hodil jsem se do postele a s myšlenkou na kluka, který to pro mě všechno udělal, jsem usnul.

Doma jsem hned unavený zalehl do postele a ani nevím jak, nevím kdy, usnul jsem. A víte, co se mi stalo další den? Zaspal jsem. Tak jsem si nadával za to!
"Sakra!" vykřikl jsem a vyskočil z postele. Hned jsem se začal převlékat a chystat. Přiletěl jsem dolů a nasedl do auta. Rozhodl jsem se jít autem sám. Řidičák mám, ale máma mě ze začátku jen chtěla mít pod dohledem, zda tam opravdu chodím.
Došel jsem na ranč asi o dvě hodiny později, jako jsem měl.
"Omlouvám se, zaspal jsem," zasípal jsem, když jsem doběhl k Harrymu, co právě trénoval.

Louis už 2 hodiny nechodil, no nevěděl jsem, co se stalo, proč tu není. Předpokládal jsem ale, že je unavený ze včerajška, odmakal si to. Najednou jenom vlítl do haly a začal se omlouvat.
"I tobě dobré ráno!" popřál jsem mu s úsměvem, měl jsem dobrou náladu. Včera to vyšlo, porazil jsem Daniela, Eset je v pořádku... prostě všechno vyšlo tak, jak mělo. Zastavil jsem Eseta kousek od něj a spokojeně se usmál.
"Dnes jenom takové odlehčení, zasloužíme si oddech. Včera to zvládl dokonale!"

Překvapeně jsem se na něj podíval. Nekřičel na mě, ani nebyl nahštvaný. Opravdu měl asi dobrou náladu, podle toho jeho úsměvu a šťastného odlesku v očích. Určitě za to může včerejší soutěž.
Usmál jsem se a pohladil Eseta po krku. "Je to pašák," pronesl jsem s úsměvem. Měl pravdu, že si zaslouží odpočinek. Přeci jen, přivedl tenhle ranč a i Harryho k vítězství.
"Tak tedy, co budeme dnes dělat?"

"Dnes ti ukážu něco s přirozené komunikace s koněm, dobře?," usmál jsem se a pohladil Eseta po krku.
"Doveď si Zetoru, bez ničeho, jenom v ohlávce," přikázal jsem mu a sesedl z Eseta.
"Tak pojď, ukážeme jim, jak se to dělá."

Přikývl jsem a s úsměvem se vydal do stáje. S velkým úsměvem jsem pohladil Zetoru po krku. Šťastně zařehtala na pozdrav a já ji vyvedl ven z boxu a následně i ze stáje.
"Tak, a co teď?" optal jsem se ho, když jsem vyšel ven.

"Teď si s ní zkus hrát. Musíš si s ní upevnit pouto, aby jste mohli pracovat spolu," vysvětlil jsem a sám jsem se rozběhl s Esetem po hale, aby mě následoval a on mě honil. A pak já jeho, pak mě povalil na zem a hodil se ke mně. Položil si hlavu do mého klína a nakonec mě položil na zem a zalehl mě, mírně.
"No takhle to nemá vypadat, ale jemu se asi nechce."

Pozoroval jsem je a po jeho prohlášení jsem se zasmál. To jsou trdla.
Najednou mě koňská hlava šťouchla do zad. Otočil jsem se na Zetoru a ona mě šťouchla do břicha. Zasmál jsem se lehce se rozeběhl kolem. Zetora mě hned následovala a pořád se hlavou nakláněla ke mně.