My horse Harry ~ Larry ✓

14.

Lehce jsem vyděšeně polkl a podíval se na něj. Sakra, ono může být i něco horšího? No to snad ne!
Přikývl jsem a i s ním se zvedl. Šli jsme spolu do jeho pokoje, kde měl všechny papíry a dotazníky. Sedl jsem si i s ním na postel a čekal, co ode mě potřebuje.
"S čím ti mám pomoct?"

Sedl si na postel a já měl chuť se na něj vrhnout, vypadal tak rozkošně! Opatrně jsem raději sebral papíry na registraci a podal mu je.
"Tohle mi prosím vyplň na závody. Všechno, dobře? Já si zatím uklidím," usmál jsem se a ujal se uklízení stolu. Neodpustil jsem si kroucení zadkem a hýbání boky.

Začal jsem všechno potřebné vyplňovat, abych odvedl co nejlepší práci a na ty závody mě vzal. Nechci přeci, aby si o mě pomyslel "pane bože, ten je neschopný, ten nikam nejede..." Ne! Já chci jít!
Když už jsem měl všechno, on si sedl vedle mě.
"Hotovo! Mám to správně?"

"Ukaž," sedl jsem si vedle něj a natáhl se pro ty papíry. Všechno měl vyplněné jak má být.
"Skvěle, Louisi, tohle se mi líbí. Jenom jěště tady zaškrtni ty 3 dny a tady pomocník," diktoval jsem mu a opatrně přesunul ruku na jeho stehno, které jsem jemně stiskl.
"Tak, skvěle! Líbí se mi, že ti to jde takhle od ruky."

Malinko mi zrudly tváře a já jen srovnal papíry do kupy. Hezky srovnané a úhledně v kupě. Tak se mi to líbí!
Pohled mi spadl na jeho ruku na mém stehně. Lehce jsem ji odendal pryč, ale on mi ji tam dal zpátky. Zamračil jsem se. Opět mi ho stiskl.
"Co to děláš?"

"Nemůžu tě chytit za nohu?" zeptal jsem se, stiskl ji znovu o trochu blíž k jeho rozkroku, no pak jsem se jenom zasmál a odklonil se od něj. Hodil jsem se na židli a naširoko rozevřel kolena.
"Možná striptýz?" zasmál jsem se a zvedl se. Šel jsem ke skříni a vytáhl z něj modrou kravatu.
"Tohle máš na závody, aby si ladil se Zetorou."

Měl jsem opravdu strach, že se začne svlékat, naštěstí tak neučinil. Nevím, jak bych na to reagoval. Ani to moc vědět nechci. Prostě a jednoduše bych utekl nebo se díval. A bojím se, že bych si vybral to druhé...
"Je krásná, děkuji!" vypískl jsem a hodil se mu kolem krku.

"Jsem rád, že se ti líbí. Hodí se ti k očím," zašeptal jsem mu do ouška a pohladil ho po zádech až na bok. Ten jsem pohladil palcem a dýchl mu na krk, až mu naskočila husina.
"Budete hezcí," usmál jsem se na něj, když se odtáhl. "Ale závodit budete moct až za hodně dlouho dobu."

Když se mě dotýkal, dělal se mnou divy. Chtěl jsem jeho dotek rukou cítit pořád a všude. Ne jenom na stehně, zádech či bocích. Bylo mi horko už jenom z jeho pohledu!
"T-tak děkuji," zakoktal jsem lehce, ale zakončil to úsměvem.
Zas tak krásné oči jistě nemám, ale je na mě milý...
"Za jak dlouho asi?"

"Za dlouho. Zatím neumíš jěště cval, takže jěště to. Pak dlouhá doba, aby sis byl jstý v sedle a pak si zvolit zaměření a můžeme na to vlítnout. Neboj, nejdýl půl roku a budeš moct na svou první, sice neoficiální, soutěž," usmál jsem se na něj a pohladil ho po vlasech.
"Je tady teplo. Co takhle zmrzka na verandě, co ty na to?"

Začal jsem opravdu přemýšlet o mé první soutěži. Jaké to asi bude? Budu mýt stres, jestli to zvládnu? Asi ano... Ale řekl jsem si, že to bude až za hodně dlouho, tak jsem se tím přestal zaobírat.
"To zní báječně!" vypískl jsem a vyskočil na nohy následujíc ho.

Sešel jsem dolů a vytáhl z mrazáku dva balíky zmrzliny a naložil nám oboum misku sladké dobroty.
"Tak Louisi, trochu si tě vyzpovídám! Jak si na tom se vztahy, je tam nějaká šťastná? Nebo snad šťastný?" zeptal jsem se a zabořil lžičku do té dobroty.

Převzal jsem si od něj s úsměvem onu lahůdku a olízl si ret. Dobrota!!
"Eh, ne, nic takového. Neměl bych čas, pořád jsem tady s tebou, u koní nebo jen tak doma. Do klubu jsem přestal chodit, takže mi i kámoši přestali pochybné lidi dohazovat," zasmál jsem se.

"Neboj, na koně se dobře balí jak kluci, tak i holky," zasmál jsem se a jemně ho drcl do ramene. Tohle bylo fajn, byl jsem spokojený, že nám ten vztah takhle funguje a neznenáviděl si mě kvůli tomu, že jsem ho sem dostal.
"Zístra si dones plavky, půjdeme plavat s koňmi."

Hlavu jsem vystřelil jeho směrem a překvapeně se na něj díval. Plavky? Plavat? Ne ne!!
"Ale já-" Jeho prst na mých rtech, který naznačoval, že mám být zticha, mě umlčel.
"Tak dobře," vydechl jsem.
Nemůžu se jít koupat! Ještě se mi bude smát, jak jsem bledý... Nechci!

"Jestli neumíš plavat, nic si z toho nedělej, Zetora tě unese. Jenom ti chci ukázat i něco jiného, než je jěždění. Takže zítra jako pokaždé a vem si plavky a ručník. Můžeš přijet i rovnou v tom, bude teplo a aspoň se nemusíš převlíkat," oznámil jsem mu a odložil mou misku na stůl.
"Určite se ti to bude líbit."

Pořád jsem nad tím přemýšlel, ale bylo mi jasné, že ho už nepřemluvím.
"Tak jo, zítra si to užijeme," usmál jsem se a mrkl na něj. Dojídali jsme oba naše porce zmrzliny a dívali se kolem. Bylo to tady opravdu nádherné. A kdo by tvrdil opak, lhal by.

Chvíli jsme se jěště kochali vším, co bylo kolem, i když jsem tohle místo znal perfektně. No naši idilku narušilo troubení.
"Tak zase zítra, Loui. Nezapomeň na plavky, na Adama by to bolelo," připomněl jsem mu jěšte, rozloučil se zamávaním ruky a raději zalezl dovnitř, abych jsem se schladil.

Díval jsem se mu do očí a nemohl se jich nabažit, ale přerušilo mě troubení máminho auta.
"Neboj, určitě je nezapomenu. Na Adama bych nikam nešel," zasmál jsem se. Zamával jsem mu a nasedl do auta. V hlavě se mi už odehrávalo všechno možné, co se bude zítra dít. Těšil jsem se.

Zalezl jsem do pokoje a připravil si věci na zítra. Když bylo všechno hotové, zalezl jsem do ohrady a až do noci jsem si hrál s koňmi. Ráno jsem si oblékl plavky, hodil na to tílko a šel dolů, abych připravil jídlo, protože cesta tam trvá asi hodinu krokem a plánuju tam zůstat dlouho. Sebral jsem i deku a ručníky. Aspoň se tam opečeme.