My horse Harry ~ Larry ✓

2.

Stál jsem při stáji a omýval ohlávky. Včera večer pršelo a koně si to v tom bahně dnes užili.
Než mě někdo poklepe na rameno. "Pane Stylesi?" zaslechl jsem jemný hlas.
"Ano, pani Tomlinsonová? Stalo se snad něco? Vyjížďka se nelíbila, nebo...?" Byl jsem jemně vyděšený, nemám rád, když je někdo nespokojený. Zakládám si na dobrém zážitku.
"Ne, ne, nebojte! Bylo to skvělé. Jdu za vámi kvůli mému synovi. Nemá moc přátel a i ti, co má, nejsou nic moc. Chtěla bych se optat na ten kurz, ať není pořád doma," domluvila a poukázala na letáček.
"Samozřejmě, no bylo by lepší, kdyby jste to šli vybavit k tátovi do kanceláře a všechno dohodnete."

Ach, Bože! Za co mě trestáš?
Hlavou jsem praštil o dřevo stěny ve stáji. Párkrát jsem si o něj bouchl hlavu. Doufal jsem, že se probudím, že tohle je jenom nějaký hloupý sen. Bohužel, nebyl.
Zezadu do mě někdo šťouchl. Otočil jsem se a přede mnou se objevila koňská hlava. Natáhl jsem ruku a pohladil ji po hlavě a krku. Byla milá a líbila se mi. I dnes celkem dobře spolupracovala na vyjížďce.
"Tak to vypadá, že se zase brzy uvidíme." Pousmál jsem se, když šťastně zařechtala. Tedy alespoň myslím, že šťastně...

Jeho máma šla ihned do hlavní budovy a asi řešila trénink jejího syna. Já zůstal při Esetovi. Sice už měl za sebou vycházku, no zanedlouho mě čeká veliký závod. Konkrétně military všestrannost. Drezůru i cross-country máme zvládnuté, no parkur nám dělal malinko problém. Rozestavěl jsem si překážky a začal. Na tyhle závody jsem se dlouho opravdu těšil. Všestranost nejezdíme často a proto se na ni tak těším. Častěji jezdíme s Esetem jenom parkur nebo terenní jízdu. Je to zajímavější.
Vyskočil jsem na Eseta a začal okruh. Odskákali jsme všechno hezky v klidu a téměř perfektně, krom jedné chyby, za kterou jsem mohl já.
"Hodnej hoch," pochválil jsem ho a pohladil po krku. Najednou jsem koutkem oka zachytil, že se na nás dívá ten kluk.

Máma se vrátila a začala mi říkat něco o tom, že mě tady zapsala a že se sem tedy zítra opět vrátím. Jen jsem kýval hlavou a hladil pořád Zetoru po krku, zatímco jsem z ní sundal sedlo a ohlávku. Všechno jsem uklidil jako ostatní. Všichni už odcházeli, já až jako poslední. Očkem jsem zahlédl, jak ten kluk skákal přes překážky. Šlo mu to úžasně.
Najednou mě zahlédl. Sklopil jsem pohled a raději se dal na odchod, i když jsem viděl, jak se za mnou dívá.

Nad jeho pohledem jsem se jenom uchechtl a obrátil jsem Eseta zpět k překážkám.
"Tak znovu, chlapče," zašeptal jsem asi spíš sám pro sebe než pro něj, no pochopil to asi i on. Další kolo, pak další a další... Skončili jsme až večer, oba úplně vyčerpaní, ale spokojení, viděl jsem to na něm. Bylo to z něho cítit.
"Byl jsi dnes úžasný, Esete," zašeptal jsem mu, když už spokojeně čistý a suchý odpočíval v boxe a kukal na mě.
"Vidíme se zítra," podotkl jsem. Hned se pustil do jídla a šel zkontrolovat všechny koně. Slupnul jsem jěště rychlou večeři a zalehl jsem do postele. Zítra znova...

Doma jsem zalehl do postele a čekal až rodiče usnou. Večer jsem šel rychle ven, provětrat si hlavu. A také si konečně zakouřit. Potřeboval jsem si to utřídit v mysli. Domů jsem se vrátil něco kolem půlnoci a s myšlenkou na kudrnatého kluka jsem usnul.
Dalšího dne mě máma po obědě zavezla na kurz. Ve stáji na mě už čekal ten kluk.

Vstával jsem jako pokaždé už před svítaním, postaral se o koně a udělal našim snídani. Čekal jsem, než se vzbudí při kávě a ovocí.
"Dobré ráno, zlatíčko," usmála se máma a pohladila mě po kudrlinách.
"Dnes ti přijde nový hoch na trénink," oznámila mi a já asi tušil, že to bude ten ze včera.
"Dobře, bude zábava," ušklíbl jsem se a snědl svou porci. Ráno jsem jěště musel připravit koně na prodej, konkrétně jednoho ročního hřebečka. "Mám ještě práci, tak mi potom zavolej, když přijedou. Budu mít mobil při sobě."

Zaklepal jsem na vrata od stáje, ale nikdo nechodil. Přesto jsem slyšel hlas toho kluka ze včera. Vešel jsem dovnitř a narazil na něj, jak se stará o malé hříbě. Usmál jsem se na ně dva. Byli tak sladcí. A jemu to s koňmi opravdu jde.
"Ahoj," promluvil jsem a on se na mě hned podíval.

Zaslechl jsem kroky a pak zvuk hlasu. Dočistil jsem malého Hádese a zavedl ho k mámě. Kůň na prodej byl odvezen, koně byli venku a ve stáji byli jenom matky s hříbaty, aby jim hřebci neublížili.
"Ahoj, dnes si přišel na lekci?" zeptal jsem se s úsměvem. Včera jel na Zetoře, na ní bude i dnes. Vyšel jsem ven do ohrady a třikrát zapískal. Všechni koně zvedli hlavu.
"Zetoro!!" vykřikl jsem. Ostatní sklonili hlavu a Zetora ke mně přiklusala.
"Tak je hodná." Pohladil jsem ji a zapnul jí k ohlávce vodítko. "Tak vem si ji do stáje, donesu ti výstroj."

Harry mi šel pro koně. Hned jsem v něm poznal Zetoru. Převzal jsem si ji a pohladil po nose.
"Ahoj, holka," usmál jsem se na ni. Za ten krátký čas jsem si ji oblíbil. Odvedl jsem ji do stáje, kam mi Harry donesl její výstroj. Pomohl mi a vysvětlil, co a jak nasadit.
"Děkuji," pousmál jsem se a i s ním a koňmi jsme šli ven

Bylo hezky a Zetora není lekavá, a tak jsem ho sebral na venkovní jízdarnu.
"Tak, zkus nasednout, hezky pomalu, jemně dosedni." Snažil se, to musím uznat. Sebral jsem lonž a připl ho na uzdu.
"Pomalu tě dám do kroku a snaž se nohama lícovat k boku koně, dobře?" snažil jsem se mu to vysvětlit. Kývl a snažil se, bral jsem to jako pozitivum. Pochybuji, že tady chtěl být a i tak se snaží.

Na třetí pokus jsem dosedl do sedla a potěšeně se usmál. Čím dřív to zvládnu, tím dřív odsud odejdu, no ne?
Dělal jsem přesně to, co po mně chtěl. Pak jsem ale asi udělal něco špatně, protože Zetora začala zrychlovat. Zamračil jsem se a podíval se na kudrnáče. Ten si však z toho nedělal těžkou hlavu.
Jak může být tak v klidu?!

Zetora přešla do klasického svižného kroku. On jenom zmateně koukal kolem a já se jenom zasmál.
"Doufám, že ti máma říkala, že lekce si tady odpracuješ?" podotkl jsem. Ten jeho pohled!
"Soustřeď se na koně! Paty dolů!" okřikl jsem ho. "Tak a teď zkus pustit uzdu a snaž se dotknout špičky boty."

Cože? Odpracuju? Jak? Co?! Mámo!!!
Rychle jsem se však soustředil na to, co mi říkal a snažil se všechno udělat. Neměl jsem z toho všeho dobrý pocit.
Pak najednou kůň začal na jeho povel zpomalovat, až zastal úplně. Kudrnáč šel ke mně blíž.
Paráda, teď mě určitě zkritizuje... Už jen to mi tu chybělo.

Zastavil jsem je a šel k Zetoře.
"Tak, tohle šlo, a teď hezky bez třmenů. Moc se do nich stavíš a to je zlozvyk, tak ať ho hned potlačíme," zamumlal jsem a třmeny vytáhl až úplně k sedlu.
"Teď přitiskni paty k jejímu břichu. Bacha, aby si ji nekopl. Tak znovu." Zetora se opět rozešla krokem a on se jí držel úplně jako klíště.
Kurz skončil a přikázal jsem mu, ať sleze. "Ukliď, zaveď ji do boxu udělej, co si udělal i včera, pak přijdi do haly. Dnes tě mírně zotročím, já musím trénovat."

Bez třmenů to bylo úplně jiné. Už jsem chápal, co tím myslel. Ale vůbec se mi to bez nich nelíbilo.
Na konci jsem z ní pomalu slezl a šel ji odvézt do boxu. Udělal jsem přesně to, co včera. Sundal jsem jí sedlo i uzdu, uklidil to na své místo a vykartáčoval ji. Pak jsem se vydal do haly.
"Co mám dělat teď?"

Dojel jsem do haly, chtěl jsem začít drezůrou... taková rozcvička. Rozkrokovali jsme se a najeli na první pasáž. Eset nádherě kladl nohy, byl jsem spokojený. Ten tvrdý trénink se ukazoval. Po dokončení kruhu jsem zahlédl toho kluka, jak stojí při vstupu. Dojel jsem k němu a usmál se.
"Já musím teď trénovat. Koně jsem už obstaral ráno, stejně tak boxy. Tvou úlohou teď je jenom je sebrat z louky. Není to nic těžekého, jenom nejdřív otevři všechny boxy a pak na louce silně zakřič 'domů!' a oni přijdou. Jsou už tak naučení. Jestli nepůjdou, tak si vem vodítko a některého odveď, ostatní to pochopí. Když budeš mít hotovo, budu venku na parkuru, tak přijď tam," vysvětlil jsem mu a opět odklusal do středu haly.