My horse Harry ~ Larry ✓

9.

Přerušil mě. Myslel jsem si, že to udělá, ale ne touhle formou. Já myslel, že začne jen křičet smíchy nebo mě lechtat zpátky. Ale takhle! On mě políbil sakra! Má přítele a mně tady nejen honí, ale i dává polibky!
Zmateně a zaraženě seděl. Několikrát jsem i otevřel pusu naprázdno, než jsem si od něj odsedl do bezpečné vzdálenosti.
"Proč?"

Musel jsem se nad jeho reakcí smát.
"Pretože jsi šel udělat blbost, za kterou by jsi tu cigaretu nedostal nikdy, proto. Navíc si měl na rtu kousek pudingu, který mám rád," zasmál jsem se a spokojeně si olízl rty. Jeho reakcí nikdy nebudu mít dost, vždy mě pobaví tak, že to ani neumím vysvětlit.
"A neotvírej tu pusu naprázdno, vypadáš jak ryba."

Zamračil jsem se na něj. "Nejsem ryba," zavrčel jsem tiše, ale beztak to u něj vyvolalo další vlnu smíchu. Protočil jsem očima a plácl sebou zády na deku. "Jsi neuvěřitelný. Doufám, že ti chutnal pudink."
Zhluboka jsem se nadechl a vydechl. Pozoroval jsem oblohu. Chtěl jsem se soustředit na to, ne na něj. Tak mě rozhodil!

"Jo, chutnal, já vanilku moc rád," zasmál jsem se sám pro sebe a rozvalil se vedle něj na deku. Obloha byla nádherně jasná a pluli po ní obláčky, které jsem nestačil počítat, ale spíš se mi nechtělo.
Přemýšlel jsem nad tím, jak bude na závodech. Těšil jsem se na ně a Eset snad taky. Ten jenom věděl, že nás něco čeká kvůli delším tréninkům. Mé myšlenky však přerušilo zavrčení.
"Ale no, snad jsem tě nenaštval."

Podíval jsem se na něj se zdviženým obočím.
"Ne. Myslíš?" zamrkal jsem na něj a opět se podíval zpátky na oblohu. Byla nádherná, rád jsem ji pozoroval. Ale narušoval to ten kudrnatý kluk vedle mě. Pořád se přibližoval blíž ke mně, než byl už úplně blízko. Zhluboka jsem se nadechl a zavřel oči.
"Rozladil si mě. Jdi ode mě!"

"Tak promiň," šeplt jsem sklesle. Vstal jsem z deky a šel k Esetovi, pohladil jsem ho po hřívě a zabořil do ní ruce. Vždy mě to umělo nádherně uklidnit. Eset si na mně položil hlavu a vzduch z jeho nozder mi hladil záda.
"Mám tě tak rád, Esete." Políbil jsem ho na čelo a podrbal ho za ouškem. Odpoutával mě od toho kluka, který ležel za mnou a byl na mě naštvaný.

Když odešel, otevřel jsem oči. Opravdu šel pryč.
Protřel jsem si obličej a vydechl. Co jsem to udělal?
Sedl jsem si a podíval se na něj. Byl u Eseta, mazlili se spolu. Bylo na něm vidět, že je smutný. Vstal jsem tedy a šel pomalu za ním. Opatrně jsem ho zezadu objal.
"Omlouvám se, neměl jsem to říkat."

Když mě objal, trhl jsem sebou. Už jsem chtěl něco ošklivého zasyčet, aby se držel dál nebo aby mě pustil, ale jeho objetí bylo tak příjemné, že jsem ho nemohl jen tak odstrčit. Na to jsem ho měl až moc rád, no moje hlava to odmítala pochopit, a tak jsem jenom dál hladil Eseta po jeho čele, za co se mi odvděčil přitulením. Stejně jako koala na mých zádech.

Nic mi na to neřekl, měl jsem navíc pocit, že mě u sebe nechce.
Čelem jsem se opřel o jeho záda.
"Je mi líto, co jsem ti řekl, neměl jsem. Jen jsem zmatený, sám nevím proč." Nehlo to s ním a já to chápal.
"Jdeme to tedy sbalit a půjdeme?" šeptl jsem.

"Jo, jdeme, musím jít trěnovat. Ty už můžeš jít domů," zašeptal jsem do Esetovy hřívy a shodil ze sebe jeho ruce. Šel jsem sbalit deku a věci a vyhodil je na koně. Sám jsem se vyšvihl na jeho hřbet a v úplnem tichu jsme jeli zpět do stáje. Tam jsem Eseta zavedl do stáje a začal ho chystat na ténink. Byl jsem tak zabrán sám do sebe, že jsem ani nevnímal, kdy Louis odešel. Eset se už těšil na trénink, no moje hlava byla zaměstnána Louisem.
Jezdili jsme chviku, no pak jsem udělal něco, co dlouho ne. Špatně jsem ho navedl na skok. Eset to nakonec zvládl, no já přeletěl přes jeho hlavu a zůstal na zemi. Tak neuvěřitelně mě bolel kotník. Zakřičel jsem tak nahlas, že ke mně ihned doběhlo několik lidí.

Harry si ani nevšiml, že už jsem jel. To jsem ho až tak naštval? Už se mnou nepromluví ani slovo?
"Ahoj, broučku," promluvila máma hned jak jsem nasedl do auta.
"Ahoj," řekl jsem lehce sklesle, ale naštěstí se neptala.
Doma jsem hned i bez večeře zalezl do postele. Chtěl jsem usnout, tak bych nemyslel na nic, ani na něj. Naneštěstí, nespal jsem celou noc, možná jen hodinu, dvě. V noci jsem si byl i zakouřit tu cigaretu, co mi dal.
Další den mě máma vezla zpátky na ranč. Neměl jsem z toho dobrý pocit. Již ve stáji jsem byl zticha, abych ho nějak nerozčílil. Ale jak se ukázalo, nebyl tam. Přišel až později. O berlích!
"Sakra, Harry, co se ti stalo!" vyděsil jsem se a doběhl až k němu, prohlížeje si ho.

"Nic, jenom jsem spadl. Jdu trénovat. Jdi mi připravit překážky, pozítří mě čeká závod," zavrčel jsem a přesunul se k Esetovi.
"Tak hochu, něco se včera stalo, ale to nevadí, jdeme trénovat," usmál jsem se na koně přede mnou a pohladil ho po hřívě. On jenom zařehtal a položil si hlavu na tu mou.
Louis tam pořád jenom stál a koukal se na mě jako na idiota. Nechápal jsem, čemu nerozuměl.
"Neslyšel jsi? Odchod!"

Koukal jsem se na něj jako na idiota, to uznávám. Ale sakra, kdo by se na něj takhle nekoukal!
"Děláš si srandu, že jo?" zeptal jsem se ze srandy. Jeho vážný výraz tváře ale mluvil o něčem jiném.
"Padl si na kotník nebo na hlavu?! Takhle nikam nemůžeš, jenom se víc zraníš!" Byl jsem z něj úplně mimo, byl samé překvapení. Ale dnes ne v tom dobrém slova smyslu. Jen se na mě naštvaně podíval.

"Padej připravit ty skoky! Už jsem trénoval i v horším stavu. Něco jsem ti řekl, tak to udělej, okamžitě!" sykl jsem po něm a dál opřený o jednu berlu chystal Eseta.
"Esete, drž. Hodný kůň," pohladil jsem ho a políbil ho na krk. Za nedlouho jsem už měl všechno hotovo a seděl na jeho zádech. Šli jsme do haly a tam byly připravené jenom nízké kavalety.
"Louisi!"

Nechtěl jsem, aby skákal přes ty vysoké kavalety, tak jsem je snížil.
"Hele, už ti nevymluvím, abys neskákal a nesoutěžil. Ale nenechám tě se zmrzačit celého rovnou tady." Ruce jsem si skřížil na prsou a zvedl bradu směrem k němu. I s Esetem se blížili ke mně. Harry hned zesedl ze sedla a šel si upravit překážky.
"Promiň, že se o tebe starám!"

"Promiň, že chci vyhrát," odvětil jsem a i přes bolest, která mi vystřelovala z nohy, jsem si skoky upravil na dostatečnou výšku. Eset šel pořád za mnou a podepíral mě.
Všechny překážky už byli na svém místě a já se pustil do tréninku. Zatínal jsem zuby, no Eset to zvládal za nás oba, jako vždy.
Když jsem dojezdil asi třetí kolo, zastavil jsem při Louisovi.
"Beztak je to tvoje chyba."