My horse Harry ~ Larry ✓

37.

Opravdu jsem se někdy musel pozastavit nad tím, jak rychle to stvoření mění nálady. Jednu chvilku se zdálo, že se rozbije jestli se ho dotknu a teď jsem měl strach já, že mě ubije bičem. Raděj jsem ho jen poplácal po hlavě a mé kroky směrovali na naše typické místo. Nebyli jsme daleko a Niall tam už stál. Ihned se mi hodil kolem krku jako panda a já něl dojem, že spadnu. Naštěstí jsem to ustál a Niall se za chvilku pustil a jenom zůstal zavěšený na mém krku.
"Chyběl si mi Harry," mumlal s hlavou položenou na mém rameni.

Následoval jsem Harryho někam dozadu, kde nikdo nebyl. Chvílemi jsem začal i pochybovat, že se tu s někým má potkat, ale když jsme přešli za roh jedné malé budovy, stál tam blonďatý klučina s jiskřičkami v modrých očích a širokým potěšeným úsměvem na rtech.
S výkřiky radosti si skočili do náruče a hodnou chvíli se objímali. Přišlo mi to roztomilé, že měli takové hezké přátelství.
Pak se od sebe odtáhli a Niall si mě všiml. "No Harry, neřekl si mi, že někoho dovedeš."

"No to víš Nialle, tvoji díru už znám, potřebuju někoho jiného," zachechtal jsem se a ihned si tím vysloužil silné bouchnutí do ramene.
"Ty jsi tak gigantický idiot Harodle! Jak si dovoluješ takhle mluvit!" nadával mi a přitom bouchal všude, kde dosáhl.
"Hej, klid. Víš, že to je vtip." Opatrně jsem si přitáhl Louiho blíž a ukázal na něj, pak na Nialla.
"Lou, tohle je Niall, ty víš, kdo to je. A Ni, tohle je Louis, můj současný podkonní," opět jsem zavtipkoval a opět jsem za to dostal jenom praštění do ramene, tentokrát od Louise.
"Dobře, dobře, můj současný přítel, lepší?"

Přišlo mi celkem vtipné to jejich pošťuchování. Byli jako malé děti. Neobešlo se to bez úsměvu a mé tváři. Ten však vystřídalo lehké zamračení a ruka mi vystřelila k Harryho ramenu. On totižto až moc dobře ví, jak to oslovení nesnáším od té doby, co mi to řekla jeho sestra. Naštěstí se opravil.
"No tak to je zajímavé. Tak dlouho se nevidíme, někdy si píšeme a ty nemáš ani špetku slušnosti se mi o tom zmínit?" zeptal se naoko pohoršeně, pak ale propukl v smích.
"Moc mě těší," natáhl jsem k němu ruku. On mě ale místo toho objal.
"Mě taky. Doufám, že na tebe není Harry příliš hrubý. Ty jeho nálady..."

"Jaké nálady jako myslíš?" zamumlal jsem s hranou uražeností a nosem až někde v oblacích.
"Jsem rád, že si rozumíte," zhodnotil jsem, když mé oči uviděli ruku na Louiho ramenech a jak si ho opatrně přitáhl k sobě.
"Drž se dál Horane, tohle je moje teritorium," vyhrozil jsem a hrdelně zavrčel.
"Tak ale pojďme na oběd, slíbil jsem ho Louisovi za malinkou scénku ve stájích."

Niall po nás strelil pohledem. "Jakou scénu?" Cestou jsme mu to s Harrym vysvětlili a ukázal jsem mu začínajícím se modřinky na zápěstí.
"No Louisi, já se ještě divím, že s ním jsi. Já bych ho hnal!" vykřikl, což způsobilo můj smích.
"To já bych nedokázal," zavrtěl jsem hlavou a usmál se na Harryho.

"Já bych pak hnal tebe, Horane!" zasmál jsem se a praštil mu do zad. Ale když jsem zaslechl, co řekl Lou, musel jsem se usmát. To bylo hezké.
"Vidíš? Takhle to vypadá, když tě má někdo rád, ne takový nevychovanec jako ty, Horane!" křikl jsem než jsme došli k jídlu.

Došli jsme k stánkům s jídlem, nebylo tu moc lidí, ale jídla tu tedy dost bylo.
"Jídlooo!!!" zařval a rozběhl se k jednomu ze stánků. Leknutím jsem s sebou lehce trhl. Vůbec jsem takovou reakci nečekal. Co to sakra bylo?
Nechápavě jsem se podíval na Harry, který se jenom smál.

On prostě miluje jídlo. Ani jsem se nenadál a seděli sme za stolem, který se díky Niallovi prohýbal pod závalem jídla. Od tacos, přes hamburgry až po několik šišek.
"Tak vás zvu kluci!" zasmál se a poukázal na plný stůl.

Nikdy v životě bych neřekl, že se do jednoho člověka může vejít tolik jídla. Niall mi však ukázal, že to jde. Snědl toho tolik, co já za celý den ne.
Já si dal jenom jeden hamburger s kolou... Jednou za čas si přeci můžu dát i takovou nezdravou věc. A musím uznat, že to bylo vážně dobré.
"Tak co, vy dvě hrdličky, jak dlouho už se znáte?" zeptal se s plnou pusou něčeho, teď asi koblih, Niall.

Já sám jsem si dal veliký burgr se sýrem, do kterého jsem se pustil a ukusoval k němu kousky nachos. Mňam!
"Hmm, kolik to už je, Lou? Měsíc? Možná, nevím přesně, ale asi spíš míň. Víš... jak jsem nestíha,l tak jsem ti to zapoměl napsat. Promiň mi to, Ni," pousmál jsem se a hodil si do úst další kousek.
"Ale neboj, o nic si nepřišel. Navíc naši na konci týdne jedou na týden někam do háje a já budu mít na starost celý ranč, takže bych potřeboval pomoc," mrkl jsem na něj.
"Chápeš, co myslím?"

Niall se chvíli tvářil, že přemýšlí, o čem to Harry mluví, ale pak, jako by ho někdo něčím zasáhl, si vzpomněl, zaculil se a mrknutí Harrymu vrátil. "Moc rád, Hazza," ušklíbl se a spokojeně se psutil dál do jídla.
Chvíli jsem těkal pohledem z jednoho na druhého a naopak, ale nic jsem z jejich tváří nevyčetl. Byli divní, ale byl to očividně jejich druh přátelství, který jim vyhovoval a byli za něj rádi.

Všiml jsem si Louisova zmateného pohledu. Jenom jsem ho pohladil po ruce a dal mu pusu na líce.
"Loui, neboj i ty jsi pozvaný. Tvé mámě to určitě nebude vadit. Budeme mít celý statek pro sebe, jenom my tři. Bude zábava!" usmál jsem se a pohladil ho ve vlasech.
"Nialovi to vadit nebude, že ne Ni?" mrkl jsem na něj a ten se jenom usmál s hranolkou v ústech.
"Jestli se budu moct připojit, tak si dělejte, co chcete."

Nejdřív jsem přemýšlel, zda by mě opravdu mamka pustila. Ale i teď mě klidně pouští i na tři noci k Harrymu jen tak. Asi je ráda, že mám nové kamarády, kteří nejsou jako ti před tím. Ti už se mi raději ani neozvali, zapomněli na mě...
Ale bojím se jí říct, že je Harry můj přítel. Nevím, jak bude reagovat, nikdy jsme na téma orientace nevedli konverzaci.
"Jasně, bude to super. Uděláme si filmové večery i s jídlem," usmál jsem se nadšeně. A Niall ještě víc po zmínce jídla.
"Tak to se přidám," zazubil se.

"No jo, ty a jídlo!" zasmál jsem se a žďuchnul mu do ramene.
"Takže si uděláme týden zábavy, koní a jídla!" zhodnotil jsem a pohladil Louiho ruku, která se jemně chvěla.
"Beru!!" vykřikl se smíchem Niall a usmál se jako sluníčko.
"Pak si ale půjčím Thora, moje zlatíčko musím nechat doma. Bylo by to podivné a rodiče by se zlobili."

Niall pak vypadal trochu sklíčeně, když si vzpomněl a uvědomil, že své zlatíčko, jak on sám řekl, musí nechat doma.
"Neboj se Nialle, přeci týden uběhne rychle a budeš pak zase s ním," mrkl jsem na něj. Zapřemýšlel jsem a asi mě pak něco napadlo.
"Pomysli na tu zábavu a hlavně na to jídlo. Kvůli tomu se oplatí jít, ne?" ušklíbl jsem se.

"To je pravda, ty jsi ale Inteligentní klučina! " vykřikl a zasmál se opravdu hlasitě.
"Tak už vidím, proč sis ho vybral, pálí mu to," smál se, zatímco Louisovi pocucháním zničil vlasy.
"Nemusíš se bát, Ni, ne jenom kvůli tomu," doplnil jsem a zaposlouchal se, protože vyhlasovali, že vyhodnocení bude o chvilku na hlavním závodišti.

Nejdřív jsem chtěl Nialla zabít pohledem za ty vlasy, ale kvůli Harryho dalším slovům to nešlo. Pohled mi hned změkl a nešlo se neusmát.
"Tak to abychom šli," pronesl s posledním jídlem v puse Niall. Málem mu nebylo rozumět.
Všichni jsme se zvedli a po rozloučení jsem si šel sednout na tribunu a čekal, kdy už začnou vyhodnocovat.