My horse Harry ~ Larry ✓

67.

Když se se mnou zatočil, jen jsem se zamilovaně a šťastně smál. Byl to blázen a já ho stejně miloval.
"Tak jo, jde se na to!" křikl Niall a každý se chopil nějaké práce, abychom Harrymu pomohli s Esetem. Odstrojili jsme ho, vyhřebelcovali, dali mu krmivo a vodu, a pak jsme ho jen přikryli dekou.
"Vypadá spokojeně," usmál jsem se.

"Samozřejmě, že vypadá spokojeně, je to šampión!" pochválil jsem ho a podrbal na krku.
"Najlepší kůň ve stáji!" zhodnotil jsem a hodil mu jěště jabko za odměnu.
"Snad budeme první, doufám. Podle toho skóre by to mohla být i pravda."

"No, první místo by se ti po sto letech konečně líbilo, co?" dobíral si ho se smíchem Niall.
"Nech ho," šeptl s úsměvem Rick a mírně ho bouchl do ramene.
"Určitě budete první, věřím v to.... Cítím to," řekl jsem Harryho směrem.

"Že to říkáš právě ty, Horane! Tebe jsem na stupínkách neviděl snad věky!" podpíchl jsem ho a přitáhl si k sobě Louiho. Ten se smál, stejně tak Ricky a nakonec i sám Eset zařechtal.
"Tak vidíš, i kůň se ti směje," zhodnotil jsem a líbl Louiho na nos.

"Esete, kámo, i ty?" zeptal se nevěřícně náš irský přítel a chytil se za srdce.
"Všichni jste se proti mě spikli!" křikl, ale bylo vidět, jak mu cuká koutky.
"Nialle, klid, jednou na stupínku budeš," zasmál jsem se.

"Budu! Nemusíš se bát! Budu první! Ikdyž nevím kdy, ale budu!" zabručel s nafouknutými tvářemi a přitáhl si k sobě Rickyho.
"Neboj, budeš, já ti věřím," upokojil jsem ho a pomalu i s Louim kráčel před stáj, kde jsme si sedli na trávu.
"Co plánujete na závodech?" zeptal se hned Niall a já si vzpomněl na důležitou věc.
"Jdeme jěště kupovat Louimu hříbátko."

Spokojeně jsem si sedl do trávy a opřel se o Harryho rameno svou hlavou. Bylo tady nádherně, sluníčko svítilo, všichni hezky pohromadě.
"Cože?" Překvapil mě. Hlavu jsem tedy hned zvedl a nechápavě se na něj podíval. Jaké hříbátko?

"Hříbátko, pro tebe. Jenom pro tebe. Koníka, kterého ti společně vytrénujeme a bude jenom tvůj," usmál jsem se, když jsem viděl, jak Louiho očka zářila.
"Táta řekl, že můžu, ranč je skoro můj a peníze mám. Chci, aby si měl v stáji někojo svého, tedy krom Zetory, ale ta je majetkem statku, tenhle bude jenom tvůj."

"Pane bože," šeptl jsem několikrát po sobě a pořád na něj nevěřícně zíral. On to myslel opravdu vážně! No tohle... Do očí se mi natlačily slzy a já se mu hodil kolem krku.
"Pane bože!" křikl jsem. "Děkuju."

Vypadal tak šťastně!
"Klid lásko, bude tvůj a nemusíš mi děkovat, chci aby si měl svého koně, svého šampióna s dobrým rodokmenem," usmál jsem se a políbil ho několikrát do vlasů.
"Ber to jako dárek... předčasně k narozeninám."

"Ty jsi prostě zlatíčko," zasmál jsem se a pořádně ho políbil. Vůbec jsem si tohle nezasloužil a přesto se mi to dělo. Právě proto jsem Harryho pevněji obejmul.
"Louisi, vždyť nám ho neudus. Má šanci jít na ten stupínek a nakonec nepůjde?" smál se Niall.

"By si šel místo mě, že?" zasmál jsem se a pohladil Louiho po jeho vláscích.
"Neboj, on mě neudusí, jenom se těší. Ty by jsi se netěšil, jesltli bych ti řekl, že ti koupím kteréhokoliv koně ze stáje? Asi by jsi se také těšil," zhodnotil jsem se smíchem.
"To je pravda," přikývl Niall.

"Bože, já se tak těším." Málem jsem až skákal radostí. Opravdu jsem se moc těšil.
"Moc ti to přeju, Lou. Snáď se ti nějaký bude líbit," usmál se na mě Rick, který se opíral o Nialla.
"Děkuju. A vy plánujete co na závodech?" optal jsem se jich.

"Nevím, něco určitě podnikneme," usmál se Niall a přitáhl si Rickyho o kousek blíž.
"Určitě něco vymyslíte, možná u vás na ranči, nebo možná i u nás se něco najde. Přece jsem to slíbil, minimálně můžete přijít na výlet. Tátu ukecám, ať to nechá napokoji."

"Jo, určitě někdy přijedeme. Uděláme si hezkou vyjížďku," pousmál se Niall a políbil Rickyho na spánek.
"Jste tak sladcí," uculil jsem se na ně. Rick hned zčervenal a lehce sklopil zrak. Niall se zasmál a pohladil ho po ruce.

"Jste spolu nádherní!" zasmál jsem se a štípl při tom toho mého do tváře.
"Poklade, tak co? Půjdeme se kouknout na to hříbátko?" navrhl jsem. Těšil jsem se pomalu víc než on. Miluju malá hříbátka.

"Jo!" křikl jsem vesele a už se hrabal na nohy.
"Tak pojďme. Už se na ty prcky moc těším," zaculil jsem se. Budou určitě roztomilá.
Harry mě zatáhl za ruku a už jsme šli.

Niall s Rickym nás nasledovali a já je všechny tři vedl k ohradě s hříbátky.
"Loui, chtěl bys klisnu nebo hřebečka?" zeptal jsem se, když už jsme je všechny viděli. Bože jak já je zbožňuju!
"Tak asi něco s rodokmenem."

"Ti jsou nádherní," vypískl jsem hned jak jsem je uviděl. Tak drobní a tak rozlišení!
"Chtěl bych hřebečka," rozhodl jsem se nakonec.
"Co myslíš? Ty jsi tady odborník," usmál jsem se na něj.

"Tak do stáje chci určitě někoho s rodokmenem. Takže hřebečka," poznamenal jsem a koukl na ty, co nabízeli.
"Možná tamtoho?" navrhl jsem a ukázal na malého černého hřebečka.

"Ten je opravdu sladký," pousmál jsem se a sledoval toho drobečka. Porozhlédl jsem se po všech hříbatách a každé zkoumal pohledem.
"Asi bych si vybral tamtoho černého," pousmál jsem se.

Ten Fírský hřebeček byl opravdu hezký, i jeho rodokmen byl úžasný, několik skvělých drezúrních koní, například jeho máma. Měl jsem čest ji vidět na přehlídce. Nádherné stvoření. A táta parkurový kůň. Na to se tihle koně moc nepoužívají, ale možná jenom rekreačně to bude stačit.
"Takže z tebe bude drezurní jezdec?" zeptal jsem se a ještě zkontroloval několik věcí v jeho údajích.

S úsměvem jsem sledoval toho prcka. Už jen z pohledu jsem si ho zamiloval.
"No, možná jo. Co ty víš," zasmál jsem se a natáhl ruku. Hned ke mně přiběhl a po očichaní se nechal pohladit.
"Je krásný," vydechl jsem.

"Takže tenhle? Jsi si stoprocentně jistý?" zeptal jsem se jěště jednou, protože to nebyla záležitost, která se dala vyřídit jenom tak.
"Zůstane s náma opravdu dlouho, takže musíš vědět, že za něj bereš plnou zodpovědnost. S výcvikem ti samořejmě pomůžu, ale ostatní bude na tobě."

Odvrátil jsem od toho krasavce pohled a podíval se hluboko do Harryho nádherných očí.
"Harry, desíš mě. Mám nutkání si to celé rozmyslet," řekl jsem popravdě. Celkem mi nahnal strach. Už jsem si nebyl tak jist, že bych nějaké hříbátko chtěl.

"Já jenom nechci, aby ten drobeček skončil zapomenutý ve stáji, když se o něj nebudeš starat. Hříbata potřebujou hodně péče. Vím, že ty to zvládneš, ale musím se tě na to zeptat. Ten drobek tě bude potřebovat jako mámu. Má jenom 10 měsíců, budeš se mu muset věnovat pořádně, bude na tebe závislý," vysvětlil jsem mu, ale pak se na něj usmál. "Ale se vším ti na začátku pomůžu."

"Děkuji," pousmál jsem se a zadíval se na to černé hříbátko. Nešlo mu odolat.
"Myslím, že to zvládnu. Já mu prostě nemůžu odolat," zaculil jsem se.
"Viď že to zvládneme?" optal jsem se té němé tváře.

Jako kdyby mu rozuměl zařechtal a poskočil ve své ohradě.
"Asi se mu taky líbíš, tak tedy Black Zephyr je náš," usmál jsem se na Louiho, sebral jeho číslo a šel dovnitř vyřídit všechny papíry. Za půl hodiny jsem se vrátil s malým označením na jeho stáj, které znamenalo, že je prodaný.
"Tak už je náš, tedy tvůj."

"Harry, jsem tak šťastný!" vypískl jsem a hodil se mu kolem krku.
"Je to, jako by to bylo naše miminko," zachichotal jsem se.
"Neboj, drobku, hezky se o tebe postarám. I já, i Harry. Bude mi pomáhat, víš?" sklonil jsem se k hříbátku.