My horse Harry ~ Larry ✓

5.

Když to řekl, celkem to zabolelo, snažil jsem se mu jen pomoct. Cigaretami si ničí zdraví. Jednou si za to bude nadávat.
"Notak Louisi, nevrč hned. Chci ti jen pomoct, nic víc. Neber mě jako nepřítele. Chci, aby jsme byli v pohodě a to nepůjde, když na mě budeš protivný jen za to, že se snažím, dobrá? Je mi jasný, že to je tvůj život. Neberu ti ho. Jenom ti radím."

Povzdechl jsem si. Věděl jsem, že mi chce jen dobře. Přitom mě moc nezná a stará se o mé zdraví.
"Já vím, promiň Harry," omluvil jsem se. Tak jsem se za sebe styděl, že jsem na něj takhle vyběhl. Otočil jsem se čelem k němu a otevřel oči. Pohled na jeho smutné oči mě píchl u srdce.
"Vím, že mi jen radíš. Ale myslím, že to udělá nejlépe máma, až se to dozví," zasmál jsem se a mrkl na něj.

"Nemusí se to dozvědět, když s tím přestaneš. Bude to lepší jak pro ni, když si nebude muset ničit nervy, tak pro tebe, ty si zase nebudeš ničit zdraví. Bude to prostě lepší pro oba," usmál jsem se a zadíval se na mraky. Tak rád jsem je pozoroval a přemýšlel, jestli v nich jednou něco uvidím. No nikdy nic pořádného, občas kde tam nějaký nejasný obrazec a to bylo všechno. Jen koudoly plující po obloze.
"Chceš dnes jěště trénovat, nebo ti ukážu trasu na terenní jízdu?"

Zasmál jsem se tiše jeho prohlášení a posadil se. Prohl jsem se v zádech, abych se protáhl a pak i s ním vstal.
"Raději bych byl za možnost číslo dvě. Moc se mi trénovat nechce," zasmál jsem se.
No což, byla to pravda. A jistě se ani jemu nechtělo trápit se mnou kvůli nějakému tréninku.
"Tak když mi pomůžeš vysednout, můžeme jet."

"Vysednout už umíš, s ničím ti pomáhat nebudu!" zavrčel jsem se smíchem. Pohladil jsem Eseta po krku a sám se vyšvihl na Esetova záda. Čekal jsem na Louiho, pořád stál.
"Tak pojď, makej, nemám celý den," podpíchl jsem ho a krokem šel po louce ke vstupu do lesa. Konečně tam seděl a jel za mnou, i když mě propaloval pohledem.
"Tak a teď tudy do lesa."

To si snad dělá srandu!
S optížemi jsem nasedl a na oko uraženě ho následoval. Celou cestu se mi jenom tiše smál.
"Nesměj se mi, nebo si zakouřím při koních. A to se nebude líbit nikomu," ušklíbl jsem se. Harry na mě hodil pohled ala 'Zkus to a urvu ti ho'!

Přešli jsme si celou trasu, než jsme dojeli k poslednímu skoku, kde mi zavibroval mobil. Přišla mi sms-ka. Rychle jsem ji otevřel a opravdu se potešil. Byla od Alexe. Tak mi chyběl, koťátko moje.

Klubíčko: Hazzy, kde jsi? Čekám tě ve stáji, moc si mi chyběl 💔

"Louisi, jedeme do stáje. Tudy!" nasměroval jsem svého žáka až do stáje, kde mě už čakala černo-modrá hlava mého přítele. Ihned jak jsme dojeli, seskočil jsem z Eseta a běžel k němu.
"Zlatíčko moje! Tak moc jsi mi chyběl. Už ti celkem tmavnou vlásky," zasmál jsem se a dal mu pusu na čelo.

Překvapeně jsem se na něj podíval. Slezl jsem ze Zetory a vzal i Eseta.
"Harry, já je zavedu zpátky, jo?" zakřičel jsem mu a vzal je do stáje. Dal jsem jim dole uzdy, sundal Zetoře sedlo a všechno uklidil.
Pořád jsem myslel na Harryho a toho kluka, pohled na ty dva mi nešel ven z hlavy. Ani nevím proč. Ať si s ním chodí, vypadají šťastně...

"Hazzo, konečně jsem doma! Tak moc si mi chyběl. Bylo mi smutno. Už jsem se na tebe moc těšil. Na intru je přes týden tak příšerná nuda!" kňučelo mi to moje kotě do ramene a tulil si ke mně hlavou.
"Ale no, zlato. Půjdeme ven, popovídame si, můžeme jít k nám a pak ti pomůžu s tím projektem jak si říkal, dobře?" zašeptal jsem mu do ouška a jemně ho tam líbl.

Všechno už jsem měl hotovo. Chtěl jsem se alespoň mávnutím rozloučit s Harrym, ale ten už tam nebyl. Pokrčil jsem rameny, zavřel vrata od stáje a šel na parkoviště před rančem.
"Ahoj, mami," usmál jsem se na ni. Překvapeně se na mě podívala a pak mě také pozdravila.
Díky bohu, už jedeme domů!!

S Alexem jseme zalezli do mého pokoje a ihned se pustili do jeho projektu. Ten byl hotový za ani ne hodinu. Pak jsme si jenom povídali na mé posteli při televizi.
"Harry? Kdo byl ten kluk?" začal najednou Alex a moje mysl se ihned stočila k Louisovi.
"Jenom můj nový žák."

S mámou jsme si počas cesty povídali. Bylo to příjemné, ani bych nečekal jak... Už dlouho jsme si takhle skvěle nepopovídali.
Doma jsem šel do pokoje, jako vždy a i bez cigarety jsem usnul. Byl to dlouhý den... Ale pěkný.
Další den jsem se i normálně těšil k těm koním.

Alex odešel pozdě v noci a já zůstal opět sám. Smutně jsem se hodil na postel a zadíval se do stropu. V mé mysli se hned zjevili mně známé modré kukadla, která mě pozorovala. Nemohl jsem je dostat ven. Usnout se mi podařilo až nad ránem, a tak to taky vypadalo. Louis měl přijet už ráno kvůli tomu, že poobědě mi musel pomáhat s mým tréningem.

Máma mě ráno hodila na ranč a já se vydal do stáje. Dostal jsem se hned k Zetoře a pohladil ji.
"Ahoj, krásko, jak se máš?" usmál jsem se na ni.
Zaslechl jsem odkašlání. Byl to Harry. Ale vypadal, jako by nespal.
"Ahoj, Harry. Spal si vůbec? Asi to byla dlouhá noc s přítelem, co?" ušklíbl jsem se.
Je to kanec..

"Ne, nebyla, Alex odešel večer, přes noc jsem byl sám. Nemusíš se bát, že bych vás střídal," odvrkl jsem a donesl mu sedlo s věcmi.
"Tak ji teď rychle nastroj, čekám vás v hale. Pohni, jinak budu noc trávit s tebou," vyhrozil jsem mu mým způsobem. Vešel jsem do haly a připravil kavalety. Unaveně jsem se opřel o zeď a čekal.

Střídat? Noc trávit se mnou? Páni. Ten je asi hodně unavený...
Zasmál jsem se a osedlal Zetoru. Vylezl jsem na ni a rozešel se ven ze stáje.
"Tak jo holka, jdeme na to," usmál jsem se a vyšel ven.
"Harry, nechceš jít raději spát? Vypadáš, že by ti spánek prospěl," zamračil jsem se ustaraně.

"Ne, to je v pořádku, jsem zvyklý. Neboj se a koukej se rovně. Mezi uši a dopředu, jasný? Jeď přes kavalety klusem a uklidni dech, cítím ho až sem," podpíchl jsem ho a pomáhal s tréninkem. Dnes mu to šlo opravdu nádherně. Byl šikovný, jemně dosedal a Zetoru dobře naváděl na překážky. Nakonec jsem mu zatleskal.
"Skvěle Louisi!"

Nevím, čím to bylo, ale dnes nám to se Zetorou opravdu šlo. Dokonce nás Harry i pochválil. Sám pro sebe jsem se usmál a pak se ale soustředil na jízdu.
"Paráda, jde to. Sám se divím," zasmál jsem se, když jsme dojeli k Harrymu.

"Šlo vám to opravdu krásně, asi se ti znásilnením budu vyhrožovat častěji," pousmál jsem se a pohladil Zetoru po čele. Ona je taky šikovná a tak jsem jí podal mrkev.
"Nevadí, běž se o ni postarat, čekám tě na terase při domě i s obědem. Nenechám tě hladového," dokončil jsem a šel nám naložit oběd od mamky. Guláš s brambory a domácí chléb. Mňam!

Překvapeně jsem se na něj díval, než sám odešel.
"No tak to mi ještě scházelo. Snad se v jeho posteli v blízké době opravdu neocitnu," mumlal jsem si pro sebe a vedl Zetoru do stáje. Když jsem ji odstrojil, šel jsem za Harrym.
"Děkuji, krásně to voní," poděkoval jsem, když mi podal misku s gulášem a chléb k tomu.

"Pojď jdeme si sednout ven, je tam hezký výhled na výběhy," oznámil jsem mu. Otevřel jsem dveře na terasu, kde byl stůl a křesla, takže se tady dalo pohodlně najíst.
"Dobrou chuť, Louisi," popřál jsem mu a sám začal jíst. Mámin guláš, to je prostě dokonalost. Ani jsem se nenadál a už ve mně byla celá miska. Rozvalil jsem se na křesle a pozoroval koně ve výběhu.
"Tak snad ti chutnalo," ozval jsem se po chvíli, kdy jsme dojedli. Sebral jsem misky a zanesl je do kuchyně. Vylezl jsem zpět na terasu a kývl na Louiho: „Pojď mi pomoct."
Šel jsem do mého pokoje, potřeboval jsem vzít do stáje věci, co jsem objednal pro Eseta. No když Louis uviděl postel, couvl.