My horse Harry ~ Larry ✓

45.

"Hej hej hej hej heeeej! Niallere! Ani to nezkoušej, jinak budeš po kastraci! Louis je můj a tím to pro tebe začíná a končí," zavrčel jsem s plameny v očích.
"Zabiju tě, jestli mi ho sebereš, tak se drž laskavě dál," vrčel jsem a přitáhl si Louise k sobě. Ihned se schoval a já ho hladil po zádech. Můj malý princ.

Niall mě objímal a natiskl se nosem k mému krku.
Byl jsem tak rád, že mě Harry od něj odtáhl. Tak nějak jsem se bál, že by se Niall o něco pokusil.
Sice mě Harry nechal Niallem líbat, ale byla to jen sranda a po tomhle mě naštěstí zachránil.
Okamžitě jsem ho objal a nasál jeho dokonalou vůni, kterou nemá nikdo jiný na světě.

"Můj malý princ," zašeptal jsem mu do vlásků a hladil ho, aby se uklidnil. Naštvaně jsem koukal na Nialla. Pochopil že to přehnal. Opatrně pohladil mou ruku na Louiho zádech.
"Promiň mi Lou, to byla jenom sranda," zašeptal s malýma jiskřičkama v očích. Bylo mu to líto, viděl jsem to.
"Tak myslím, že je čas jít spát. Ni, můžeš jít do pokoje pro hosty, my půjdeme nahoru ke mně. Ráno se vidíme, dobře?"

"To nic Ni," šeptl jsem směrem k Niallovi.
"Pojďme spát," podíval jsem se na Harryho. Ten vypl televizi a i se mnou se postavil. Cítil jsem se jako koala, když jsem tak na něm visel. Niall šel za námi a všechna světla zhasínal, než jsme všichni zalezli do pokojů.
"Dobrou kluci," řekl Niall a zavrel dveře naproti těm od Harryho pokoje. Harry nás oba položil do jeho postele.

"Už jsi v bezpečí, dobře? Můj malý princ, kterého budu chránit i vlastním tělem. Můj maličký krásný princ," šeptal jsem mu do vlasů, které mě jsemně šimrali na tváři, když už jsme leželi v posteli.
"Už jsi v pořádku, zlatíčko."

"Teď jsem princ? Už nejsem princezna?" zachichotal jsem se a přitáhl si Harryho k sobě blíž. Otřel jsem se o jeho nosík tím svým a on se začal tiše smát.
"Ty můj zachránce."

"Dnes jsem se ve sprše přesvědčil, že jsi princ," zasmál jsem se a do nosíku ho jemně kousl.
"A pro tebe budu klidně i princ v lesklé zbroji, když se ti to bude líbit," zamumlal jsem opět a pohladil ho po zádech.

"Ty jsi můj princ na Esetovi," zasmál jsem se a políbil ho na tvář, krk a rty. Tak rád jsem se s ním tulil!
"Tak už pojďme spát, ty můj rytíři, ať zítra máme sílu na práci," zamumlal jsem do jeho dokonalých rtů a oba nás přikryl peřinou víc se na něj tisknoucc.

"Klidně," zašeptal jsem a pohladil ho po zádech.
"A teď spi, zítra máme před sebou dlouhou cestu," popřál jsem mu a společně s ním v náručí usnul.
Ráno jsem vstal, když Louis jěště šťastně pochrupoval, a tak jsem se rozhodl udělat mu snídani. Když jsem však sešel do kuchyně, už tam stál Niall a něco dělal. Nemusel jsem ani nic říkat, když zvedl hlavu a koukl se na mě. V očích mu bylo vidět, že ho to ze včera nepřestalo mrzet. Opatrně jsem rozpřáhl ruky a on mě ihned obejmul.
"Je mi to tak líto, promiň mi to, já jenom... víš... znáš mě a bylo to na něj moc. Opravdu mě to mrzí," kňučel mi do ramene a já ho jenom hladil po zádech.
"Neboj, skoro nic se nestalo. Bude to v pořádku."

Spokojeně jsem ležel v posteli. Cítil jsem, že jsem vzhůru, ale vůbec se mi nechtělo ven. Bylo mi pod peřinou tak teplo a všude to vonělo jako Harry. Tohle musel být ráj!
Najednou se na mých zádech objevila velká ruka a začala dělat kroužky. Spokojeně jsem zamručel a otevřel oči. Vedle mě seděl můj dokonalý přítel.
"Dobré ráno zlato," usmál jsem se.

"Dobré ráno, princátko. Dolů už tě čeká snídaně, kterou pro tebe Niall udělal. Po včerejšku se cítil zle. Tak pojď." Pousmál jsem se a opatrně mu odhrnul přikrývku. Ihned se skroutil jako žížala.
"Ale no tak, proncátko, pojď. Čekám tě dolů," poznamenal jsem a jěstě předtím po něm hodil oblečení.

Vůbec se mi z vyhřáté postele nechtělo, ale tak když už mi Harry podal oblečení a Niall udělal snídani... Proč ne?
Sešel jsem dolů a tam už mě oba čekali, stejně tak i velká snídaně vaflí na stole.
"Louisi!" vyjekl Niall a pak se jemně usmál. "Moc mě ten včerejšek mrzí. Udělal jsem ti snídani."
"Nialle, vždyť já se na tebe nezlobím."

"Já se bál... Nevypadal si včera moc dobře. Bál jsem se, že budeš naštvaný. Já prostě, tohle nedělám běžně, ale někdy mám prostě chvilku, že chci obejmout a no... Nikoho nemám. Takže promiň..." vysypal ze sebe. Louis se jenom usmíval, a tak to bylo asi v pořádku. Všichni jsme se najedli a hned potom sbalili věci na cestu - jak plavky a osušky, tak jídlo - a mohlo se do stáje.

"Nialle, nemusíš se vůbec bát, on se někdo najde," usmál jsem se na něj a objal ho. Když se mu po tom objetí stýská.
"Díky," zasmál se a pocuchal mi vlasy.
"Heeeej, běž si raději vzít věci, ať můžeme jít," vynadal jsem mu.
V stáji jsme připravili koně a mohlo se jet na tu vyjížďku k jezeru. A jak se zdá, budeme plavat. Sakra...

"Tak a může se jet," usmál jsem se nakonec, když jsem všechno zkontroloval. Měli jsme všechny věci a Niall si půjčil Zeuse. Byl to mladý, bílý valach, který miloval procházky. Všichni jsme jeli bez sedel, jenom s vaky na zádech.

Cesta k jezeru byla krásná. Okolní příroda mě vždy uchvátí natolik, až se sám divím.Je prostě úchvatná.
Oba se zastavili a já udělal to samé. Vypadalo to, že už jsme na místě. A jak se zdá, je to to samé jezero, u kterého už jsme společně s Harrym byli.
"Doufám, pane Stylesi, že jste zkontroloval okolí, zda tu nejsou hadi. A tentokrát neplavce netopte," zasmál jsem se.

"Hahaha, Tomlinsone! Teď už neplavec nejste, takže to neplatí. Ale neboj, Lou, už nebudu. Minule se nám to nevyplatilo. Tak pojďme," zasmál jsem se a jenom rychle ze sebe strhl triko a hodil se do vody. Bože ta byla tak příjemná!
"No pojďte vy dva, já nekoušu."

Malinko neochotně jsem se začal také svlékat do plavek.
"Nemusíš se bát, oba na tebe dáme pozor," mrkl na mě Niall a já se jen spokojeně usmál. Byl to hodný kluk.
Koně jsme nechali, ať se pasou a my naskákali do vody. Ti dva blázni se hned začali cákat a bláznit.

"Stylesi! Vsadím se, že pod vodou vydržím dýl než ty!" křikl na mě se smíchem Niall.
"No to pochybuju, Nialle, kuřáka porazím kdykoliv a kdekoliv!" Zasmál jsem se, ale na jeho stávku přikývl. Když chce teda testovat sílu, nemám nic proti.
"Loui, budeš dozor, jasný? Ne, že bude tahle ovečka podvádět," nařknul mě a cvrnknul mi do lokny u tváře.

Zasmál jsem se a odstartoval ty dva šašky v jejich soupeření. "Tak dobře, vy dva. Tři, dvaaaa... Start!" křikl jsem s úsměvem a oba dva se ve stejnou chvíli ponořili. Byli pod vodou celkem dlouho a málem mě trefilo, když se oba vynořili najednou.
"Kdo byl první?!" vykřikl Niall.
"Nikdo."

"Heeej! Jak to myslíš nikdo?! Vždyť já to určitě vydržel dýl!" začal ihned vrčet Niall a při tom rozhazoval rukama.
"Ty jsi blázen, někdy dám odvetu," umlčel jsem ho a položil se na hladinu vody. Tak krásně se slunilo na hladině vody. Krása.

"No nikdo. Byli jste nastejno," zasmál jsem se.
"No tohle, to snad ne!" vykřikl a skočil po mně.
"Nialle! Počkej ty jeden irský skřete!" vykřikl jsem po vynoření a začal po něm cákat vodu.