My horse Harry ~ Larry ✓

7.

Když Harry s tou holkou, jak jsem zjistil - s Andreou, začali trénink, vyskočil jsem si na branku a pozoroval je. Šlo jí to opravdu dobře. Pozoroval jsem každý její krok. Celkem mi jí bylo líto, když ji Harry komandoval. Ale jistě to myslel dobře.
Pak, když už skončili, seskočil jsem dolů a šel mu pomoct uklízet. Vypadal být ještě naštvaný. Podle křiku... Nechápu ale, proč křičel i na mě. Ale raději jsem bez keců šel uklízet.

Byl jsem zapálený pro práci, a tak jsem se tak nějak neovládl. Sklidnil jsem hlas a šel Louimu pomoct. Všechno jsme uklidili na místa a skončili jsme až tím, že jsme společně uklidili stáje.
"Přeju jěště hezký večer. Zítra tě čekám, půjdeme na delší vyjížďku, aby jste se Zetorou navázali lepší vztah. Zvládnete to."

Po práci jsem si rukou protřel čelo a otočil se čelem k Harrymu.
"Tak jo. Pokud jsi si jistý, tak jsem pro," usmál jsem se a odklidil koště. Ještě jsem se s Harrym rozloučil mávnutím a šel si na parkoviště za mamkou.
"Ahoj, mami," pozdravil jsem a ona mi pozdrav oplatila úsměvem. Byla to příjemná změna. Předtím jsem ji nezdravil a ona se na mě jen mračila. Tohle bylo opravdu o hodně lepší.

Ten kluk mě těšil. Jezdil u nás ani ne týden a už se měnil. Na začátku jsem měl pocit, že jenom zůstane sedět, aby mu doma nic neřekli, a teď? Teď se snaží, maká a je na něm vidět, že ho to baví. Byl jsem rád i za něj.
Ve stáji jsem jěště večer nakrmil koně a byl jsem zralý tak akorát do postele. Zítra jsem měl naplánovaný veliký okruh. Měl jet i Alex, ten však už musel zpět na kolej. Má zkoušky, tak tu byl jenom na 2 dny, jeden tady a jeden u rodiny. Tak tam bude aspoň Louis.

Doma jsme si udělali rodinný večer před televizí, kde jsme si pustili snad tři filmy. Povídali jsme si a smáli se, přičemž jsme ujídali popcorn. Tak dobře jsem se s nimi už dlouho nenasmál.
Večer jsem zalezl do postele s příjemným pocitem na hrudi.
Ráno jsem brzy vstal a venku si zapálil. Byla ještě tma, takže mě nikdo neviděl. Pak jsem se vplížil zpátky do pokoje, dal si sprchu, oblékl se a šel si dát snídani. A pak se mohlo jet na ranč.

Seděl jsem na zemi a koukal do blba. Na mém mobilu nad ránem zablikala zpráva, kterou jsem otevřel až ráno. Chtěl jsem si rozbít hlavu a zabít všechny kolem mě. Byla to odporná fotografie Alexe, jak si užíva sex s nějakým chlápkem na baru. Dokonce bylo připojené i video. Cítil jsem se tak špatně. Tak to bolelo, co jsem komu udělal?! Byl jsem tak špatný přítel?
Naštvaně jsem vstal a šel balit na náš piknik, no v mé hlavě se zrodil plán a do košíku jsem hodil několik tabletek viagry od otce.

S úsměvem jsem se rozloučil s mámou a rozešel se ke stáji.
"Ahoj, Zetoro, jak se máš dnes?" usmál jsem se na ni.
Pak se u dveří objevil Harry. Měl takový zvláštní pohled. Nevěděl jsem, co měl znamenat, ale jelikož mě pozdravil a mile se usmál, neřešil jsem to.
"Ahoj," usmál jsem se na něj.

Jemně jsem se usmál a šel za Esetem.
"Tak zlato, jdeme se projet, bude zábava," usmál jsem se na mého koňského společníka, který kýval hlavou.
"Připrav Zetoru, odjíždíme!" zavelel jsem a připravil Eseta na cestu. Měl jsem naplánovanou lehkou trasu, která vedla do lesů a pak na jeden převis nad údolím.
"Louisi, pojď."

Připravil jsem Zetoru a vysedl do sedla.
"Už jdu," usmál jsem se a i se Zetorou se vydal ven za Harrym.
"Tak jedem!" zavelel jsem a s úsměvem se vydal ku předu. Harry se hned objevil po mém boku a šli jsme po nějaké trase, co on vymyslel. Šli jsme lesem, kde to bylo krásné, než jsme dorazili k převisu...
"Je to tady nádherné!" široce jsem se usmál.

Dojeli jsme na převis a já se rozhlédl kolem. Miloval jsem tohle místo, tu přírodu. Eseta jsem zavedl na louku za námi, kterou miloval.
"Louisi, zaveď tam i Zetoru, Eset ji pohlídá," usmál jsem se a rozložil nám oboum deku a  na ni jídlo. A taky dvě plechovky Nestea, do jedné jsem nasypal prášek. Louis si sedl vedle mě a usmíval se od ucha k uchu.
"Nazdraví!"

Nechal jsem Zetoru u Eseta a sedl si vedle Harryho. S úsměvem jsem si od něj převzal plechovku. "Děkuji, nazdraví." Oba jsme si přiťukli a napili se. Bylo to výborné. Během minuty jsem to vypil, opravdu mi to chutnalo.
Harry mi vzal plechovku a odložil ji bokem.
S širokým úsměvem jsem si lehl na záda. Tuto nádhernou chvíli ale přerušil tlak v rozkroku.
Sakra! Co to?!
Otočil jsem se čelem k Harrymu, ten ležel na zádech. Modlil jsem se, ať to přestane. Ale, čím víc jsem se k Harrymu posouval, tím míň jsem si myslel, že to přestane samo...
Posouval jsem se, až jsem se rozkrokem dotkl jeho stehna. Úlevně jsem vydechl. Bylo to lepší, ale mnohem lepší bylo, když jsem se o něj začal otírat.

Dal jsem mu tam opravdu velikou dávku, prý to zabere rychle, no netušil jsem, že až tak! Začal se ku mně lísat a ihned byl skoro jako zajíc při páření.
"Ale Louisi! Co děláš? Bolí tě nohy? Nebo tě něco škrábe? Nemusíš se tu o mě otírat, jenom se podrb," zasmál jsem se a odtiskl ho od mého těla.
"Dáš si koláč?"

Zakňučel jsem jako raněné zvíře a snažil se sám sebe uklidnit.
Bože, proč!! Co jsem ti kdy udělal?! Proč zrovna teď? Proč vůbec?!
"Ko-koláč?" koktal jsem s hlubokým dýcháním. "J-jo, klidně," přikývl jsem a čekal, než mi ho podá. S chutí jsem se do něj pustil. Potřeboval jsem nějak zaměstnat své ruce, aby se nesesunuly k rozkroku.
Harry pořád opakoval něco o tom, ať se podrbu, když mě něco škrábe.
"To jako vážně?!" nevydržel jsem a zamračil se na něj. On jen se smíchem přikývl. No jak myslí, ale bude toho litovat, to mě se uleví.
"Jak myslíš," pokrčil jsem rameny a rukou sjel ke svému klínu.

Nemohl jsem uvěřit tomu, co vidím, on si opravdu začal dělat dobře přede mnou?! Jako opravdu? Tohle jsem nečekal, ale nezastavil jsem ho, jenom jsem se bavil. Byla to celkem sranda. Louis se už skoro vysvlíkal, no nechal jsem ho, ať mi udělá divadlo. Pobavilo mě, jak se nedokázal ovládat.
"Louisi, co se děje? Snad se něco stalo po cestě?"

Tohle bylo utrpení! Nechápal jsem, jak se mi to mohlo stát!
Rukou jsem si zašel až pod kalhoty, div jsem si je nestáhl úplně. Podíval jsem se zaraženě na Harryho. To snad nemyslel vážně!
"Harry, prosím, pomoz mi," zavzdychal jsem, ale on se jen ušklíbl. Zamračil jsem se a přelezl po čtyřech do jeho klína. Ze mě si srandu dělat nebude!
"Harry, pomoc," šeptl jsem mu do tváře a otřel se o jeho klín.

Tak tohle je šou! To se mi líbí, ani jsem netušil, co jsem mu dal, když takhle reagoval.
"No Louisi, potřebuješ pomoct tady?" zeptal jsem se, když jsem zkušenou rukou zajel k jeho klínu a stiskl celou jeho délku. Louis ihned zavzdychal tak nahlas, že ho museli slyšet i doma.
"Lou, Lou, klidni se," zavrkal jsem se smíchem a začal ho uspokojovat.