My horse Harry ~ Larry ✓

3.

Šel jsem pomalu do stáje a otevřel všechny boxy. Nakonec jsem se vydal na louku, opravdu tam byli všechny koně.
"Domů!" Všechny koňské hlavy se zvedly mým směrem. Jeden kůň se vydal ke mně a když ho viděli ostatní, vydali se za ním. Usmál jsem se. Opravdu to bylo jednoduché. Za všemi jsem zavřel box a vrátil se za ním. Vypadalo to úžasně, co předváděl. Sedl jsem si na plot a sledoval ho.

Drezůru jsem měl za sebou, tak jsem šel ven odjezdit si parkur. Najednou jsem ho zahlédl po prvním kole na plotě jak se díva.
"Vidím, že se ti kouká dobře, ale, prosím, před ten oxer, asi tak 3 kroky, mi dej kavaletu, Eset tam špatně klade kopyta," přikázal jsem mu, no on se na mě díval jako na boží znamení. Zavrtěl jsem hlavou a kývl hlavou.
"Ta překážka, co má tři rudé kavalety nad sebou a jednu modrou, jako kdyby za nimi. Tam z té strany, ze které jsou ty rudé."

Polkl jsem a šel raději udělat, co po mně chtěl. Dal jsem kavaletu na místo a podíval se na něj. "Takhle?" On pouze přikývl a naznačil mi, ať ustoupím.Rychle jsem se mu klidil z dráhy a mohl se dál dívat, jak skáče.
Přemýšlel jsem, jestli takhle taky budu umět skákat. Pak jsem ale jen zavrtěl hlavou, stejně jsem sem nechtěl, tak proč o tom přemýšlím?

Nejak se na mě zakoukal, no spíš na Eseta, asi ho parkur zaujal.
"Aby ti oči nevypadli. Když budeš chodit pravidelně na tréninky a budeš makat, parkur tě taky čeká. A když se budeš opravdu snažit, tak licence a pak závody," zasmál jsem se, když jsem jel k ohradě.
"Za měsíc jedu na třídenní závody, jako pomocník můžeš jet s námi. Je to Military, takže rukou bude potřeba hodně," nabýdl jsem mu, no byla to pravda, 3 dny na závodech dají zabrat.

Sklopil jsem hlavu a lehce jsem se zamračil. Opravdu jsem o tom začal přemýšlet. Ale nevím, jestli tady tolik vydržím, abych mohl jet někam. Možná mě to ježdění přestane bavit. Už teď jsem tu vlastně z donucení...
"Měsíc je dlouhá doba. Nechám si to prolétnout hlavou. Ještě si to promyslím," usmál jsem se na něj. On jen chápavě přikývl.

"Je mi jasné, že už teď se tě snaží rodiče dotlačit sem, né to jěště na závody. Možná tě to chytne." Pokrčil jsem rameny a vyjel znovu na okruh. Dokončil jsem ho jěště jednou a pak jěště pozměněné dva.
"Na dnes konec. Jěště chceš jít někam? No nemáš na výběr, jěště potřebuji, aby si to tady uklidil a zanesl všechno pod ten přístřešek. Já zatím jdu odvést Eseta do stáje."

"Jasně, jdu na to," přikývl jsem a seskočil z plota na zem. Postupně jsem všechno uklidil pod přístřešek, jak mi bylo kázáno.
Když už byla i poslední překážka pod přístřeškem, svalil jsem se na zem a vydechl. Byla to dřina, ale bylo by hloupé nechat je zmoknout, kdyby náhodou začalo pršet.
Zaslechl jsem smích. Rychle jsem se postavil na nohy a oprášil ze sebe hlínu.

Vyšel jsem ven a uviděl ho vydechovat na zemi. Chudák, vypadal opravdu zničeně.
"Ale, ale, práce zmohla? A to jsi tu jěště jenom první den, počkej zítra, dovezou slámu, budeme ji muset uklidit a nanosit do stáje. To bude teprve práce!" zasmál jsem se a vytáhl ho na nohy.
"Na dnes máš padla, můžeš jít domů, zítra tě čekám ve stejném čase."

V duchu jsem zanaříkal, když jsem si představil, jak budu přenášet seno sem a tam.
Ach, bože, ne!
"Tak jo, zase zítra," usmál jsem se a vydal se před stáje. Máma asi byla obeznámena s časem, kdy končím, protože už tam stála a čekala na mě.
"Tak jak bylo?" zeptala se natěšeně.
"Celkem fajn." Úsměv jí malinko opadl.

Večer jsem strávil nad počítačem a nakupoval věci na soutěž. Eset potřeboval nové chrániče a podsedlovky a já potřebuji nové sako a taky kravatu. Sladil jsem to všechno do zelené, ať to vypadá dobře. Uložil jsem pak věci v pokoji a usnul, dnes to bylo fajn. Zítra budeme uklízet slámu, takže bude práce. Já sice jenom na stroji, no i tak.

Další den jsem jen bezmyšlenkovitě koukal z okna ven, než mě máma vysadila na ranči.
"Tak si to užij, přijedu ve stejnou dobu jako včera," usmála se a mrkla na mě.
Povzdechl jsem si, zaklapl dveře od auta a vydal se ke stáji. Nikde nebylo nikoho, tak jsem šel pozdravit Zetoru.
"Ahoj, holka. Překvapená, že mě tady vidíš?" zasmál jsem se, když zaprskala.
Takže asi jo, uchehtl jsem se.

Od rána jsem s vlečkou běhal nahoru a dolů po ranči, aby jsem všechny balíky uklidil do stodoly. Bohužel, spouště tam zůstalo jako po tornádu.
Dokončil jsem poslední balík. Před chvíli přijel i ten kluk, pořád neznám jeho jméno. Nebo mi ho říkal? Nevadí.
Odparkoval jsem a šel za ním do stáje, hladil Zetoru. Nad tím pohledem jsem se musel zasmát.
"Tak a teď pojď makat, trénink bude pak."

Zaslechl jsem tichý smích ode dveří a s klidným výrazem ve tváři jsem se na něj podíval.
"Už, už," povzdechl jsem si. Vydal jsem se po jeho boku ven ze stáje.
"Tady se prohnala nějaká bouřka?" vykulil jsem oči na ten nepořádek. Pak jsem se na něj podíval. To jako stihl udělat on s těmi balíky?

"Bouřka ne, jenom já s traktorem a balíky sena. Máš co dělat, já se jdu postarat o koně." Zasmál jsem se a hodil po něm smeták.
"Jinak, jak se jmenuješ?" Vykoukl jsem jěště ze stáje a probodl ho očima. Asi mě teď nenáviděl. Má smůlu, musí makat.

Málem jsem nezachytil ten smeták. Probodl jsem ho pohledem. Nadělal tu takovou spoušť! To snad ani nemohl udělat sám. Určitě mu někdo pomáhal!
"Louis," zavrčel jsem lehce a podíval se na něj. Nejradši bych ho někam nakopal. Asi už by nikdy nemohl mít děti...

Rychle jsem zvedl ruce v obranném gestu.
"Dobře, dobře, Louisi, udělej to, pak tě čekám v hale, přiveď si i koně. Dnes budeme zkoušet klus." Naposled jsem se usmál a šel koně pustit do výběhu a uklidit všechny stáje. Bylo to na dlouho, no když jsem přišel do haly, Louis už tam stál.

Rychle jsem to tady poklidil. No rychle - trvalo to dlouho, ale v hale jsem byl první já!
Dovedl jsem tam Zetoru, pěkně osedlanou. Čekali jsme na něj možná tak 5 minut, víc asi ne.
"Tak a co teď?"

"Co asi, nasedni, to už si mohl vědět," broukl jsem a čekal, než opravdu nasedne a dosedne. Došel jsem k Zetoře a upevnil lonž.
"Tak, teď jí pobídni do kroku. Hezky pomalu, ať se zahřeje," přikázal jsem mu a vedl ho lonží kolem.
"Tak a teď ji mírně, dá se říct, kopni, nebo lépe řečeno, stiskni patama a začni se jemně zvedat. Aby pochopila, že má klusat."

Zetora se hezky dala do klusu. Nedzvedaval jsem se lehce a pak dosedal. Připadal jsem si opravdu hloupě.
"Připadám si divně," zaskuhral jsem směrem k němu. Jen se pobaveně zasmál a hlavou kývl, že mám trošičku přidat na Zetořině rychlosti. Udělal jsem tak a koukal se, jak se potěšeně usmál.
"Stejně je to divné," zamumlal jsem si.

"Tak si představ, že s někým šoustáš, už se ti to nebude zdát divné. A teď hezky dosedej, hlavně jemně, abys jí neubližoval na záda," podpýchl jsem ho a jemně cukl lonží, aby Zetora přidala. Když můj komentář zaslechl, celý zrudl a zabíjel mě pohledem.
"Oči rovně Louisi, mezi uši, ne na mě! Jenom hezky dosedej."

Hezky jsem dosedal a koukal se před sebe, jak chtěl. Plnil jsem každý jeho rozkaz. Jsem přece hodný kluk, no ne? Až na to, jak se chovám a kouřím, ale což...
"A mám vám k tomu i vzdychat, pane instruktore?" ušklíbl jsem se a tiše se zasmál. K dosedáni jsem jednou, možná dvakrát zavzdychal a pak se začal tiše smát jeho výrazu

Tak tohle si nebude dovolovat, nemá žádné právo, jsem starší! Zacukal jsem lonží a Zetora se rozcválala. Louis se zapotácel, udělal kotrmelec na jejích zádech a sletěl na zem. Zetoru jsem si přivolal a pohladil po uších.
"Hodná holka," zašeptal jsem a koukl na toho provokatéra. Má co mu patří.
"Nasedej, znovu. Vidím, že na tebe jdu moc pomalu a máš čas přemýšlet nad blbostmi. Pokračujeme."

Pád byl tvrdý. Celkem mě bolel zadek.
"Bolí mě zadek, jako bych s někým doopravdy šoustal," zasmál jsem se.
Chápal jsem to, ale tak nějak jsem doufal, že by mě díky těmto mým kecům nechal jít pryč. Už bych sem nezavítal. Klid by jsme měli oba.
Nasedl jsem zpátky na sedlo a pokračoval v tréninku.