My horse Harry ~ Larry ✓

65.

"Nialle, hlavně klid!" zabrzdil jsem ho, když skoro běžel po schodech. Když jsme však vylezli na naše patro, uviděl jsem Dana zuřivě bušícího do dveří. Silně jsem ho odtrhl odedveří a na to jsem ihned schytal pořádnou do nosu.
"Ty hajzle," zavrčel jsem a utřel si krvavý pramínek z nosu a koutku rtu. Byl celkem v ráži, a tak jsem schytal i jednu do hlavy. To jsem mu ale opětoval.

Slyšel jsem najednou víc hlasů na druhé straně, bouchání na dveří ustalo. Malinko rozklepaně jsem otevřel dveře a málem vykřikl. Harry se tam s Danem pral hlava nehlava.
"Nialle, bez pro pomoc!" doběhl jsem k Niallovi, ať tady jen tak nestojí.
"Ty sráči!" vykřikl Dan, když mě slyšel. Zrovna byl nad Harryho tělem, takže mě snadno popadl za nohu a stáhl mě k zemi.

Když jsem uviděl, jak stáhl Louise, i napříč bolesti jsem se po něm hodil a stáhl jej zpět. Samožrejmě se to neobešlo bez bolesti a můj rozkrok ucítil tvrdost jeho kolene.
"Tos neudělal!" zaskučel jsem a praštil ho do nosu. Naše rvačka pokračovala a já začínal uvažovat, kdo na tom bude nakonec hůř.

Pořádně jsem narazil o zem, ruka mě šíleně bolela. Neměl jsem ale odvahu vstát. Bál jsem se, že když vstanu, tak mě zase stáhne dolů a ta ruka by pak bolela ještě víc.
"Od sebe vy dva!" zaslechl jsem rázný hlas a pomalu zvedl hlavu. Byli tam dva ochrankáři a za nimi Niall. Ti dva hned běželi rozdělit Harryho a Dana a Niall mi šel pomoct vstát.

"Hajzle! Ty špinavej hajzle! Zabiju tě idiote!" vřískal a ochranka ihned pochopila, koho musí držet. Z nosu a rtu mi tekli tlusté stužky krve a vsakovali se do obřího fleku na mém triku.
"Pane, jste v pořádku?" zeptal se ihned policajt, když uviděl v jakém jsem stavu.
"Dám si na to led a umyju to, měl bych být v pořádku. Ale, prosím, odveďte ho jinam, bojím se o přátele."

Niall mi pomohla na nohy a když už konečně Dana odvedli, rychle jsem se vřítil k Harrymu. Zavrtal jsem mu hlavou do hrudi a tuze, i přes bolest v ruce, jsem ho objal a plakal mu do trička.
"Já se o tebe tak bál," smrkl jsem.

To moje koťáto se na mě ihned hodilo. Mírně jsem zaskučel, protože moje tělo jěště pořád cítilo údery. Důležitější byl ale Loui a jeho objetí.
"Jsem v pořádku, Loui, jenom potřebuju něco mokrého a studeného. A asi i nějakou náplast a taky jiné triko, jsem celý od krve," pousmál jsem se bolestivě a stiskl zuby k sobě. "Rick je v pořádku?"

"Rick zůstal na pokoji a jak se tak dívám, teď je u něj Niall," smrkl jsem pořád z šoku.
"Tak pojď, jdeme ti to ošetřit." Vstal jsem a za ruce ho vytáhl na nohy. Sykl jsem bolestí zarovno s Harrym, ale on toho měl víc.

Rick stál uprostřed pokoje a se strachem na nás koukal.
"T-to... To se stalo kvůli mně..." začal kňučet a vzlykat. Niall ho držal a hladit.
"Není to kvůli tobě, Ricky," pípl jsem a posadil Louiho na gauč. Nejdřív jsem se musel postarat o jeho ruku. Celou jsem jí natřel chladící mastí a sám si šel pro lekárničku.
"Potřebuju to vydenzifikovat."

"Pomůžu ti," vydechl jsem, když už s mojí rukou byl hotov. Teď byla řada na mě. Vzal jsem si lékárničku na naši postel a on si sundal tričko. Měl tam dost škrábanců, které byli potřeba vyčistit.

Vypadal jsem jako kdyby mě napadl hladový tygr.
"Tolik šrámů jsem neměl už opravdu dlouho, ale i tak mě nejvíc bolí ret a nos," zafučel jsem a koukal na Louiho, který mi čistil všechny šrámy.
"Jenom doufám, že ty jsi v pořádku," zhodnotil jsem, když už mi lepil ret leukoplastem s polštářkem.

Chudáček můj, měl toho opravdu hodně a některé rány byly opravdu ošklivé.
Nakonec jsem ho ještě políbil na jeho nos a opatrně i na ret, ať se mu to rychleji uzdraví.
"Nevím. Krom té ruky mě nic nebolí. Jenom ty už nebudeš mít děti, když tě tak silně kopl," kňukl jsem s pohledem na jeho rozkrok.

Na ten jsem málem zapoměl, i když mě bolel jako sto čertů.
"Loui, jsem gay, jestli se mi postaví, tak je všechno v pořádku a jestli budu neplodný, tak to celkem přežiju. Aspoň doufám," zachechtal jsem se. " A když ne, budeš nahoře ty, to se zvládne."

Musel jsem se zasmát spolu s ním. Lékárničku jsem pak odložil bokem na stůl a pak se k němu lehounce přitulil.
"Já bych nahoře asi být nemohl," zachichotal jsem se. "Takže... snad se ti nic nestalo."

"Snad to bude v pořádku, ale kopl mě pořádně," zasmál jsem se a položil hlavu na jeho rameno.
"A když ne, tak je to na tobě, zlato," foukl jsem mu do ouška a pohladil jeho maličká záda.
"Toho idiota snad na chvíli chytli, nechci, aby ti jěště něco udělal," pípl jsem a jěště jednou si ho důkladně prohlédl.

Spokojeně jsem se k němu přitulil, ale také jsem dával pozor na jeho zranění.
Konečně jsem se cítil bezpečně po tom Danovom výstupu...
"Snad ho i vyloučí za nesportovní chování. Tohle by dělat přece neměl," podotkl jsem a zadíval se Harrymu do očí, které ale sledovali moje tělo a kontrolovali ho. "Neboj lásko, ta ruka je to jediné, co mě bolí, opravdu."

"To jsem rád, jinak bych ho zabil," zavrčel jsem mírně a políbil ho na čelo. Zvedl jsem se z postele a i s Louim za patama šel za kluky.
"Ricku? Jak jsi na tom? Jsi v pořádku?" zeptal jsem se, když jsem ho tam uviděl sedět s Niallem.
"Ten tě zřídil!" zhodnotil Niall, načež se Rick téměř rozplakal.
"Ale no tak, Ricky, to je v pohodě, nic se nestalo."

Rickovi Harryho slova vůbec nepomohla, beztak se po jeho tvářích začali kutálet slzy o velikosti hrášku. Všichni jsme ho začali uklidňovat, on přeci za nic nemohl. To Dan byl cvok... blázen... doslova!
"Určitě tě to hrozně bolí," smrkl Rick, když si Harryho přeměřil pohledem ještě jednou.

"Už jsem zažil i horší. Nevím kdy, nevím co, ale určitě ano... možná, když mě zhodil kůň," zasmál jsem se, abych ukázal, že jsem opravdu skoro úplně v pořádku. Nechtěl jsem, aby se o mě bál jak Rick, tak Louis.
"Jsem v pořádku kluci, trochu zmrzliny to spraví."

Po jeho posledních slovech se nám všem rozšířili v oči. Tedy hlavně Niallovi.
"Skvělý nápad! Pojďte, skočíme si na zmrzku!" jásal a u toho poskakoval jako malé dítě. Všichni jsme se smáli, než náš nezpražil pohledem.
"Na co čekáte?"

"Jeden je tu mírnej mrzák! Ber ohled Nialle. Jinak tě utluču!" zavrčel jsem se smíchem a zbíral se k odchodu. Louis se na mě pořád starostlivě díval, ale já se jenom usmál.
"Jsem v pořádku, neboj se. Skočíme na pivo a něco nezdravého k sňedku, do některého ze stánků před závodištěm a už mi bude o hodně líp!"

"No tak dobře." Pobaveně jsem nad ním pokroutil hlavou a nabízenou ruku jsem přijal. Ruku v ruce hned za Niallem a Rickem jsme pomalu šli ven.
"Páni, tady toho je?" vykřikl Niall, když už jsme byli u stánků. Už jsem mohl vidět jak mu z pusy teče slina.

"To teda! Nialle běž pro pivo, Loui s Rickem pro jídlo a já seženu stůl!" rozdal jsem rozkazy a sám se vydal za mým úkolem, který mi byl přidělen mnou samotným. Ale splnil jsem ho, když jsem našel čistý stůl, který nebyl zaházený poháry, talířky a bůhví čím vším ještě, jako byli některé kolem.

Přikývl jsem na souhlas a rychle hmátl po Rickyho ruce.
"Tak pojď, jdeme pro to jídlo!" zajásal jsem a už ho táhl pryč od těch dvou. Vzali jsme všelijaké dobroty jako bonbóny, brambůrky, donuty, tyčinky a tak dále. Všechno jsme to pak donesli k Harrymu na stůl a čekali na Nialla až se vrátí s pitím.