My horse Harry ~ Larry ✓

26.

"Já nemůžu Harry," řekl jsem roztřeseným hlasem a s pokroucením hlavou.
"To přece nejde, ty už přítele máš," smrkl jsem. Sice jsem ho tu už dlouhou dobu neviděl, ani o něm neslyšel a vlastně ani v nemocnici jsem ho nevidel, když tam Harry byl, no pořád spolu byli, myslím si...
"Alexe," řekl jsem mu na jeho nechápavý pohled.

"Nemám Louisi, už dlouho ne," šeptl jsem znechuceně. Vytáhl jsem z kapsy mobil a ukázal mu fotku, kterou mi poslal. I teď se mi chtělo brečet, no přemohl jsem se.
"Podvedl mě a já se s ním rozešel. Nejsme spolu už dlouho. Myslím si, že mě i tak nemiloval, nepodvedl mě poprvé. Byl jsem pro něj jenom hračka na sex a taky na věci, které chtěl. Teď si to uvědomuji, jenom mě využíval. Ale ty jsi opravdu hodný hoch. Máma říkala, že si u mě byl každý den, zatímco Alex se nepřišel ani podívat. Moje otázka pořád platí."

"T-to jsem nevěděl," polkl jsem a podrbal se nervózně vzadu na krku.
Byl tak blízko! Moje srdce bilo jak o život. Zbláznilo se z jeho přítomnosti.
"K-když já nevím Harry. Co když to není dobrý nápad, co když se Alex vrátí, co když si zítra zase nevzpomeneš? Co když-" Má slova zastavil jeho obličej, který se těsně před tím mým zastavil, oči upírajíc do těch mým.

Bylo mi špatně, když tak moc pochyboval a měl slzy na krajíčku. Bylo mi to pravdu líto, a tak jdem se zvedl a přiblížil mou tvář k té jeho. Jemně jsem ho po ní pohladil a přitáhl si ho jěště blíž.
"Na tohle už nezapomenu," šeptl jsem vteřinu předtím, než jsem ho políbil na jeho malinové rtíky. Byli tak jemné a tak sladké po koláči, který jedl před chvilkou.
"Na tohle určitě nezapomenu," zopakoval jsem, když jsem se na chviličku odlepil jen proto, abych se nadechl a ihned pokračoval v mazlivém polibku.

Při prvním polibku a jeho slovech jsem jen překvapeně vykulil oči. Ale už při druhém jsem je slastně zavřel a oddal se jeho dokonalým rtům, které mi byli na nějakou chvíli po nemocnici odebrány.
Smutek a slzy byly náhle kde-tam. Teď byla důležitá tahle chvíle.
"Harry, proč?" nechápal jsem, když jsme se od sebe odtáhli.

"Srdce mi řeklo, že je to takhle správně a já svému srdci věřím, ukázalo mi cestu už mnohokrát a zatím se nemýlilo," vysvětlil jsem a jemně ho palcem pohladil po tváři, která byla rudá. On se červenal. Bylo roztomilé ho tak vidět. Možná ty léky neoblbovali, jenom rozjasnili mou mysl, která věděla, co chce, jenom si to moje hlava nechtěla připustit.
"Doufám, že to nevadilo."

Nešlo to jinak, než se jen přiblble usmívat a nechat své tváře, ať zrůžovějí. Jeho velká dlaň se ocitla na mém rudém líci a hladila jej. Bylo to moc hezké, sám jsem se k ní přitulil.
"Nevadilo," usmál jsem se a sám ho ještě na malou chvíli políbil.

"To jsem rád Loui, jenom, musím si to trochu urovnat v hlavě. Takže, v nemocnici... Byl si se mnou každý den, jak si říkal, mazlili jsme se. Doufám, že jsem neudělal něco nepatřičného, to by mě opravdu mrzelo. Nechci, aby si se na mě díval jako na úchyla. Nic si z toho týdne nepamatuju," mluvil jsem na něj už z křesla, do kterého jsem se hodil, abych si to všechno urovnal.

Lehce jsem se zasmál a podíval se na něj s menším úsměvem. Už mi bylo mnohem lépe, žádné slzy, žádný strach.
"To ne, nic takového," zavrtěl jsem hlavou.
"Stejně si to už jistě dávno myslíš ty o mně. Od toho pikniku, kde jsem- no..."

Vzpomněl jsem si na ten piknik a musel jsem se malinko zasmát, i když ve mně byla hodně velká síla říct mu, že to nebyla jeho chyba, neodvážil jsem se, a tak jsem se na něj jenom spokojeně usmál.
"Nic si z toho nedělej, dobrá? Už je to minulost."

Stydlivě jsem se na něj usmál a přikývl. Měl pravdu, už se nemůžu ohlížet za tím, co bylo. Je to pryč. Stejně jako Alex. To byl asi můj největší důvod k úsměvu.
Oba jsme v klidu dojedli druhý kousek toho dokonalého zákusku od jeho mamky a pak jen tiše seděli.
"Tak, jak to tedy bude?"

Dojedl jsem, zanesl talíř do myčky a pak se vrátil k Louimu.
"Eh, no, půjdeme vykydat stáje, pak zahnat koně z pastvy, dát jim najíst a objednat všechny věci a pak... Pak si večer můžeme pustit nějaký film, co ty na to ?" Čekal jsem na přikývnutí a tím pádem schválení mého plánu.

Zamyslel jsem se nad tím a musel jsem se usmát. Jo, byl to velice dobrý plán, to se mu muselo nechat.
"Tak jo, souhlasím," přikývl jsem. Zdál se mi být spokojený.Vstal jsem a dal mu pusu na tvář.
"Tak pojďme, ať nám to netrvá dlouho," zasmál jsem se.

Když mě políbil, zamrzl jsem. Sám jsem mu navrhl vztah, no i tak jsem byl zarazený, že se do toho vrhl tak rychle. Opatrně jsem taky vstal a šel za ním do stáje.
"Začnime, ať to máme všechno hotovo co nejdřív, dobře?"

"Tak se zvedni a pojď," zasmál jsem se a s ním za zády jsem se vydal do stáje. "Jde se na věc."
Nejdřív jsme vykydali ty stáje - nesnáším tu práci, ale udělat se musí. Pak jsme se postarali o koně a hříbata, které jsem si naprosto zamiloval. Byla úžasná. Hravá a zvědavá. Prostě hříbata...

Uklidili jsme celičkou stáj a taky všechny boxy, do kterých jsme následně dovedli koně a zatímco si Loui hrál se hříbaty, já třídil věci v skladě, vyhazoval věci, které už nebyli použitelné a některé se skoro rozpadali. Dávno se nic nekupovalo takhle najednou. Pokaždé se kupovali jenom malé věci, no sedla a postroje tady byli dlouho a už to bylo vidět. Dokonce i repelenty, krmivo a jiné věci. Bude toho hodně.
"Hotovo Louisi, můžeme jít."

Překvapeně jsem odtrhl pohled od Storm a Nosyho a upřel ho na kudrnatého kluka u dveří.
"Už?" podivil jsem se. Ale když jsem se podíval na hodiny, došlo mi, že už jsme tu byli něco přes dvě hodiny!
"Tak jo." Oba jsme se vydali zpátky k Harrymu domů.
"Co všechno jdeš objednávat?"

Šli jsme pomalu k nám domů a já si to všechno přehrával v hlavě. "Dva postroje do vozu, tři sedla, dvě uzdy, šest sad pro jezdce, pět podsedlovek..." vyjmenovával jsem a nakonec jsem si uvědomil, že je toho opravdu moc.
"Bude toho hodně a musím to všechno vybrat a objednat dnes, protože o víkendu to musí dovézt, od pondělí tady máme tábor s dětmi. Sice jenom denní, ale i tak to bude potřeba.

Wow. Nevěděl jsem, kolik toho potřebují.
Oba jsme vyšli schody do jeho pokoje, on si sedl před stůl, kde měl notebook a já se hodil na postel.
"Takže tady bude příští týden docela rušno, co? Máte tady tábor často?"

"Bude a očekávám tvou pomoc, doufám, že ti to je jasné!" zasmál jsem se. "A ne, jenom jednou za prázdniny, takže to ujde jako nic. Děcka se vždy těší a za ten týden se toho hodně naučí. Určitě i ty." Zasmál jsem se, zatímco jsem vybíral postroje a sedla. To by bylo a na řadě byly sady.
"Myslím, že i Zetora by potřebovala nové věci, protože staré někdo zapoměl venku a zmizeli," zamumlal jsem jeho směrem.

"No tak teď už o té pomoci vím. Ale nevadí, určitě přijdu," usmál jsem se na něj a přikývl při tom na znak mého souhlasu.
"Oh, vážně?" Vytřeštil jsem na něj oči. Tu mou krásnou modrou soupravu?
"Tak to asi opravdu potřebuje novou," uchechtl jsem se, přišel k němu a nakoukl do počítače

"Jo, protože se praly a třídili a to dělají děcka, které trénují taky. Pravděpodobně se někomu zalíbila a sebral si ji domů. Milé ne?" řekl jsem naštvaně a ukázal mu sady, na které jsem se koukal.
"Tak si nějakou vyber, ať jste hezcí."

Vypadal opravdu naštvaně. Asi se jim to nestává často, ale přesto někdy jo. A jelikož tahle ani nebyla moc odskoušená a měli jsme ji jenom krátce, tak ho to namíchlo.
"Tak jo, kouknu se na to," usmál jsem se a tím ho trochu uklidnil. Očima jsem projel všechny co tam byly.
"Můžu mít opět modrou?" optal jsem se nadšeně. Ta sada byla opravdu krásná.

"Můžeš, Zetoře modrá pasuje a myslím si, že se jí taky líbí," přikývl jsem a hněv ze mě malinko opadl. Louis si nakonec vybral nádhernou modrou sadu, která se mi opravdu líbila a budou v ní vypadat kouzelně.
"Dobrý výběr. Tak a teď zbytek: pamlsky, granule a všechno ostatní. Mohl bys, prosím, skočit dolů pro večeři? Máma tam bude."