My horse Harry ~ Larry ✓

31.

"Gemmo! Probůh, padej! Já se chci ráno maličko mazlit a ty mi sem vlezeš! Padej, hned! Jinak z tebe bude sedlo pro koně!" vyhnal jsem ji i s pohlavkem z pokoje.
"Čekam tě v jídelně! A jestli nepřijdeš do deseti minut, řeknu tátovi, že mu syn šoustá s podkonním!" vykřila jěště než se vypařila.
"Já ji snad zabiju!"

Vykoukl jsem ze své skrýše pod peřinou až když už byl čistý vzduch.
"Ale Harry, klídek. Vždyť se nic nestalo," šeptl jsem směrem k němu a obejmul ho, ať mu není smutno po tom mazlení, co nám Gemma pokazila.
"Určitě to myslela dobře. Máme ještě deset minut na mazlení, pak půjdeme dolů. Ať něco nevykecá," zasmál jsem se a dal mu pusu na tvář.

"Bože, ty jsi takové zlatíčko," zamumlal jsem mu do vlásů, které jsem jemně hladil ,stejně jako jeho záda, až jsem ho jemně pohladil po zadečku a pomaličku vstal.
"Tak pojď ty koťátko, musíme na snídani a pak do stáje připravit věci na zítra," vysvětlil jsem a natáhl na něj jedno z mých trik, které mu bylo o trochu větší, to však nikomu nevadilo.
"Jsi roztomilý, Lou."

Jeho ruka byla tak příjemná, no když se odtáhl, malinko nespokojeně jsem zamručel.
"Tak teď jsem koťátko? Vždyť jsem byl medvídek," zasmál jsem se a přetáhl si jeho obří triko přes hlavu. Malinko jsem v něm plaval, ale to nevadí, Harryho pohled mi napovídal, že se mu v tom líbím.
"Tak jo, jdeme dolů," zatahal jsem ho za ruku a šlo se dolů, kde bylo slyšet menší rámus.

Spokojeně jsem se usmál a vedl se tím mým skřítkem dolů do kuchyně, kde už má sestra dělala snídani. Hned jak mě uviděla se její tvář roztáhla do úsměvu a na stůl položila dva talíře toastů.
"Tak co tedy brácha, jak to je? Chrápeš nám s podkonním?" zasmála se, když mě drcla do ramene.
"Jsi blbá! Louis není podkonní."

S mírným úsměvem jsem se i s Harrym po pravém boku usedl ke stolu. Ani jsem se nenadál a už přede mnou přistál talíř s jídlem.
Necítil jsem se moc příjemně pod skenujícím pohledem Gemmy. Bylo to jako kdyby mě do slova a do písmene svlékala z kůže, aby věděla, co před ní s Harrym skrývame.
"My spolu nespíme," zamračil jsem se na ni.

"Tebe jsem se na nic neptala, pískle!" zasmála se na něj. Někdy nechápu jak můžeme být rodina.
"Hej Gemmo, klidni se, jinak tě sklidním já!" varoval jsem ji a zahleděl se do jejích očí. Viděla, že to myslím vážně a tak zmlkla. Opatrně jsem pohladil osůbku vedle mě a posunul talíř blíž k němu.
"Jez, musíme do stáje."

Trošku jsem se jí lekl. Vůbec jsem nechápal, o co jí jde.
Když se mě Harry dotkl, podvědomě jsem se natlačil víc na jeho ruku. Byl to tak moc příjemný dotek, nešlo odolat.
"Dobře," pípl jsem. Pustil jsem se do jídla, nechtěl jsem být v její přítomnosti déle, než bylo třeba.
"Tak pojďme," zahladil jsem s úsměvem, když už jsem dojedl a vstal.

"Okay," kývl jsem na znak souhlasu. Pak jsem kývl i na sestru, která jenom hraně našpulila pusu a dál jedla. Vytáhl jsem Louise do mého pokoje, kde jsem na něj navlékl jedno z mých jezdeckých trik, které mu bylo skoro akurát a nechal ho obléct si kalhoty a zbytek věcí, zatímco jsem se uklidil do koupelny a navlékl na sebe triko a rajtky.

Byl jsem tak moc rád, že jsem mohl být s ním od rána až do noci. Jen mám pocit, že máma nebude nadšená, že jsem jí o tom dal vědět až dnes ráno a to jen přes SMS.
"Můžem?" usmál jsem se na něj a oba jsme se vydali ke koním.
"Tak co máš v plánu?"

"No, nějdřív vykydat, pak nakrmit a nakonec sebrat koně do výběhu. Pak půjdu trénovat a následně půjdeš trénovat ty. Když bude všechno hotové, připravíme věci na zítra," shrnul jsem do jedné hromady a vešel do stáje, kde už mě výtalo mnoho koňských hlasů, které se dožadovali jídla.

"Tak jo," řekl jsem s lehkým povzdechem. Oba jsme se pustili do kydání hnoje v stájích, což jsme měli za skoro dvacet minut hotovo.
Koně už se nemohli dočkat jídla, které jsme jim pak hned dali, ať mají sílu jít do výběhu.
"Copak holka, dnes budeme mít trénink, těšíš se?" zeptal jsem se Zetori, která už byla ve výběhu, zatímco se Harry a Eset chystali na vlastní trénink.

Všechno jsem zvládli v pořádku a koně vypadali šťastně. Pohladil jsem Eseta po hřívě a vyhodil na něj sedlo a uzdu a zavedl ho do haly. Pořád jsem jěště trochu kulhal a můj ret byl natržený ze včerejší rvačky. Vypadal jsem určitě úžasně. Sám jsem se musel smát. Loui už mě čekal v hale a koukal se. Začal jsem jězdit a postupně jsem mu říkal, kde jsem ho naváděl, aby mi předělával překážky.

Létal jsem po Harryho trati a očkem ho sledoval. Částečně kvůli obdivu jeho osoby, částečně kvůli strachu, aby mě s Esetem nezabili při jízdě. Naštěstí jsem byl rychlejší v své práci a Harry to také sledoval, pro jistotu.
Harry dnes s Esetem jel báječně, i když se sám na sebe mračil.
"Úsměv!" zakřičel jsem na něj trochu a ukázal mu rukama na své tváři pohyb na horu v úsměvu.

Mračil jsem se, protože jsem se soustředil. Myslel jsem na to, že musíme dávat pozor, aby se nic nestalo. Eset skákal skvěle, jenom moje pohyby mi pořád připadali nesprávné! Musel jsem se mračit až do chvilky, co na mě zakřičel Louis, abych se usmál a já jeden pohled se jemným úsměvem věnoval přímo jemu a otočil Eseta k němu.

Oba došli až ke mně.
"Harry, já nemám právo ti do toho kecat, nejsem tvůj trenér, naopak, to ty jsi můj. Ale podle mě se na to chceš soustředit až moc, musíš se malinko uvolnit. Je to jako s tancem, když se příliš soustředíš a nevcítíš se do hudby, poděláš to," řekl jsem a modlil se, aby na mě nezačal křičet, že mu nemám co poroučet.

Musel jsem se nad jeho komentářem maličko uchechtnout.
"Lou zapomínáš, že já na koni jezdit umím. Jenom mi prostě připadá, jako kdybych dělal všechno špatně a celé to za mě dělal Eset. Musím se uklidnit, abych mu to nepokazil," vysvětlil jsem a otočil Eseta zpět ke skoků.
Jak na začátku, tak i na konci jsem nebyl spokojený s tím, jak to dopadlo. Neshodili jsme nic ,ani nevynechali, no i tak jsem však měl nepěkný pocit.

Chudák Harry. Ale nevěděl jsem, jak mu pomoci. Jenom jsem ho dal sledoval, jak jezdí a podle jeho dalších instrukcí měnil a upravoval jeho trať.
Když se blížil ke konci, šel jsem připravit Zetoru na náš společný trénink, abychom se mohli prostřídat.
"Tak co? Jaký trénink budu mít dnes pane trenére?"

"Tak dnes... dnes ti dáme klasiku. Čili nasedni a rozkrokuj se," usmál jsem se na ně a sledoval, jak pomalu krokuje se Zetorou a následně klusá. Bylo hezké sledovat, jak se zlepšil. Celý trénink jsem ho pozoroval a přikazoval mu různe měnit směry a rychlosti, až jsem ho na konci sebral na lonž, na které cválal.

Harry vypadal moc spokojeně s mou a Zetořinou prací. Když něco, tak mi řekl a my se opravili. Prostě běžný trénink.
Pak nás vzal na lonž a sám udával směr naší jízdy. Takhle jsme podle jeho příkazů trénovali asi hodinu. Sesedl jsem dolů ze Zetori a odstrojil ji.
"Co všechno je potřeba na ten závod? Jdeme to přichystat, ne?"

Jak se hned zajímal, to se mi moc líbilo. Přikývl jsem a vedl ho do sedlovny, kde už jsem měl naskládané věci. Celý náš zelený set, taky kravatu, gumičky a všechno potřebné, abych na nic nezapomněl. Přichytil jsem Louise při tom, jak pozoruje mou kravatu na stole až jsem se divil, co je na tom kusu látky tak zajímavého.