Why you?

Kapitola 26.

,,Je to za námi, myslím, že můžeme vyrazit," zhodnotil situaci Owen. Po celou dobu, co jsme se schovávali v našem provizorním úkrytu před tou živelnou pohromou, jsme rozebírali nejrůznější filmy od komedií, přes fantasy až k romanci. Zmínil každičký detail a bravurně popisoval spoustu scén. Tímhle vším mě dokonale rozptyloval. Natolik, že má hlava ani nestačila vnímat děj okolo.

,,Díky bohu," ulevilo se mi, když po dešti opravdu nebylo ani památky a hromy už byly tak tak slyšet pouze z dálky.

,,Příště stačí Owene," mrkl na mě můj černovlasý společník a já nad ním jen s úsměvem pokroutila hlavou.

Po zbytek cesty vládla velice příjemná atmosféra. Kdo by se nedivil taky. Věděli jsme kudy zpátky, bylo po bouřce a jako bonus jsem na sobě měla jeho mikinu, díky které mě neustále obklopovala ta dokonalá vůně. I ti nejlepší parfuméři světa by se nezvládli ani zdaleka přiblížit této osobité vůni. 

Kámen ze srdce mi ovšem spadl, když jsme z dálky viděli ceduli kempu, nebo jak to nazvat, kde se nacházela naše chatka. Na plácku se to hemžilo pár lidmi a já se málem rozbrečela úlevou, když jsme došli k hlavní budově a sedli si na lavičku.

,,Konečně jste tady," vykřikla nadšením jedna z učitelek a přiběhla k nám. To je najednou starosti.

,,Omlouváme se, trochu jsme zabloudili a pak nás dohnala ta bouřka, museli jsme počkat než to přejde," uvedla jsem situaci na pravou míru a zaklonila hlavu, opírajíc si ji tak o  dřevěnou lavici. 

,,Zabloudili, to musela být hrůza," vyhrkla celá překvapená a zděšená, ale něco se mi na tom jejím tónu nezdálo. Možná už jen blouzním z vysílení. Nechápu jak můžu odehrát zápas na pohodu, když tam běháme sem a tam a potom mě zmohne jeden výlet. I když v našem případě by se to dalo srovnávat i s tůrou. Dneska mám v nohách kilometry a kilometry. 

,,Bodejď by ne, však jste nám dali špatnou mapu," odfrkl si Owen a založil si ruce na hrudi. Odvrátil pohled od učitelky na stranu a díval se kamsi do neznáma.

,,To není možný, všem jsme dali tu stejnou. A ostatní ze žluté trasy se vrátili zcela v pořádku," mykla rameny jakoby se vlastně vůbec nic nedělo. Však ono to je normální, že? Ztratí se dva žáci, ale co! Však oni si poradí sami, však už jsou někteří plnoletí a my jako učitelé si s tím vůbec hlavu lámat nemusíme, viď? By mě opravdu zajímalo, co by dělali, kdybychom se nevrátili do noci, vždyť už teď se začíná stmívat.

,,Super a co kdyby se nám něco stalo, hm? Co kdybychom se ztratili tak, že bychom se už nevrátili. Dobře, řekněme, že bychom nezabloudili, ale co kdyby si jeden z nás něco udělal? Někde spadl a nemohl by se hnout, protože by si zlámal vaz a ten druhý akorát panikařil. Jo mobil, jsme měli, ale ani pomoc bychom si nezavolali, protože tady na tom zpropadeným místě ani signál není! To byste nás taky hledali, kdybychom se nevrátili do večera? Nebo byste tady seděli a nic nedělali? Co?!" rozkřičel se modrooký na všechny strany a zběsile rozhazoval rukama. Z očí mu šlehaly blesky a nepravidelně dýchal jak moc byl rozčílený. Učitelka však jen seděla a s ledovým klidem mu oplácela pohled.

,,Klid, notak. Jsme zpět a nic tak dramatického se nestalo," promluvila jsem směrem k němu a dlaní mu sevřela rameno. Otočil se na mě a skutečně po chvíli vychladl, bylo toho na něj moc a já to dost chápu.

,,Chlapče, přestaňte se tady na mě rozkřikovat. Jak vidím, jste oba v pořádku, takže-" chtěla pokračovat, ale nenechal ji.

,,V pořádku? Vy si myslíte, že jsme v pořádku? Krucinál vy ani nevíte, co všechno se stalo. Víte třeba, že má strach z bouřek?" vyhrkl a ukázal mým směrem, načež pokračoval: ,,Měla strach, propadala panice a kdybych snad i já byl v koncích, bůh ví, co by se stalo, vždyť-" metal slova za slovem jako zbraně, ale i on byl přerušen.