Why you?

Kapitola 8.

Ti tři nám zatarasili cestu k parkovišti a mně bylo jasné, že nám nedají pokoj. Hlavně poté, co se všichni tři ušklíbli.

,,Můžete prosím uhnout? My procházíme," zeptala jsem se co nejvíce klidným a nevinným hláskem. Zkusíme to po dobrém. 

,,A proč bychom to jako dělali? S tebou se navíc vůbec nehodláme bavit. Máme nějaké nevyřízené účty s Liamem," odpověděl umírněným tónem Dave a nadále si v ústech pohrával s mentolovou žvýkačkou. Liam sklopil pohled a lehce se roztřásl. Musí mít z nich opravdu strach a vůbec se mu nedivím. Tyhle tři gorily by naháněly strach i veliteli americké flotily.

Stiskla jsem mu rameno, aby věděl že tu není sám a otočila jsem hlavu na kluky přede mnou. Nehodlám být ustrašeným kuřetem.

,,A to jako nemáte nic jiného na práci, než se potulovat po prázdném stadionu a kouřit bůh ví co?" nakrčila jsem obočí když si Nick zapaloval další cigaretu.

,,Vadí ti to snad? Být tebou, jsem zticha, protože dneska si na hřišti moc nezazářila," odpověděl mi Nick hned poté, co natáhl kouř do plic.

Owen se rozchechtal, div se nezlomil v pase. ,,Nick má pravdu, to co jsi tam dneska předváděla, maličká? Evidentně zas taková hvězda nebudeš. Sis jako myslela, že dáš gól, celý tým vyhraje a tribuna bude skandovat tvé jméno? Že třeba díky tobě vyhrajete tuhle nesmyslnou soutěž?"

Slova mého údajného partnera na projekt mě píchla u srdce jako šíp namořený ve smrtelném jedu. Do očí se mi nahrnuly slzy. Musela jsem zamrkat, abych je zahnala zpět.

,,Moment, to neee. Ty sis to opravdu myslela? Bože a já už si myslel, že jsi aspoň trochu normální. Řekni mi, jak s někým jako jsi ty mám přežít následující týdny?" pozvedl obočí a dál se smál na celé kolo.

,,Nech ji být. Náhodou hrála skvěle a nemůže za to, že ty jsi to ještě nikam nedotáhl. Nikdo z vás nic nezvládl za život a Lou dneska pomohla dovést tým k vítězství. Takže buď tak hodný a příště drž hubu!" ozval se vedle mě napruzený hlas a všichni jsme pohlédli tím směrem. Myslím, že nikdo sám nečekal, že by se Li takto dokázal ozvat. Snad ani on sám ne. V jeho očích jsem ale viděla, že toho začínal litoval, když ho Dave chytl pod krkem.

,,Ty si na nás budeš ještě votevírat hubu? Ty jeden skrčku malej, co si o sobě myslíš!" křičel na něj a dal mu pěstí do žeber až se mu na obličeji rozlila bolestná grimasa a tiše vyjekl.

,,Ne! Nechte ho být! Vždyť za nic nemůže," odhodila jsem tašku s věcmi a chystala se toho magora od Liama odtáhnout, ale zabránily mi v tom něčí ruce kolem pasu. Owen si mě přitáhl k sobě a zašeptal do ucha: ,,Nikam nepůjdeš. Jen se dívej, co všechno se tvému kamarádíčkovi může stát. A ty mu nepomůžeš. Nedokážeš to asi tak jako nedokážeš kopnout míč do branky bez toho, abys do někoho vrazila."

Byla jsem naštvaná. Měl pravdu a to mě vytáčelo ještě více. Liamovi se po několikáté ráně spustili slzy z očí. zřejmě už mu to bylo jedno. Vzlyk se mu vydral z úst když dopadl na kolena a Nick mu něco řekl, ale já to neslyšela. Každopádně Li vyvalil oči a strach v něm ještě vzrostl.

To ne. Dupla jsem mému vězniteli na nohu. Když povolil sevření, vytrhla jsem se mu a odstrčila Nicka, až zavrávoral a spadl na zem. Než stačil Dave něco udělat, vrazila jsem mu pěstí ránu do tváře, za kterou jsem se vůbec nemusela stydět. Vytáhla jsem vystrašeného Liama za paži na nohy a popostrčila ho k východu. Ten jako by se probral a utíkal pryč. 

Než jsem ale udělala jediný krok já, někdo si mě za zápěstí opět přitáhl k sobě. Hlavou jsem vrazila do hrudě dotyčného a urychleně jsem ji zvedla nahoru. Podívala jsem se do potemnělých modrých očí, které díky vzteku byly téměř černé.