Why you?

Kapitola 19.

Byla jsem vzteky bez sebe, když vyhlašovali výsledky štafet na obědě. Liam se mě snažil chlácholit, že se nic neděje. To se mu to říká jednoduše, když oni skončili třetí. Cítila jsem, jak mě někdo neustále pozoruje a já věděla moc dobře, kdo to je. A nehodlala jsem mu ten naštvaný pohled oplácet.

Odpoledne nás čekala slíbená společná hra. Hned, co se jedna z profesorek pustila do vysvětlování pravidel hry, bylo znát, že nad tím strávili několik hodin, aby ji dostatečně celou promysleli. Na začátku jsme si měli každý vylosovat papírek s barvou našeho týmu. Vytáhla jsem si červenou a Li bohužel modrou. Jaká škoda, že nebudeme spolu.

V té hře půjde ve zkratce o to, který tým vybuduje větší panství. Na začátku bychom každý měli mít jednu budovu a pomocí lehkých úkolů získávat materiál jako dřevo či železo na vybudování dalších. Také budeme potřebovat dostatek jídla a zásob vody pro obyvatelstvo. Hra bude mít limit snad tří hodin a po celou tu dobu bychom se měli snažit získat co nejvíce majetku. Samozřejmě to nebude zas tak jednoduché. Kazit nám to budou nejrůznější pohromy jako bouřka či zemětřesení nebo hladomor s nemocemi. Pokud nebudeme mít dostatečná opatření, seberou nám některý majetek. Aby toho nebylo málo, jeden z týmu bude mít reflexní vestu a bude představovat jakéhosi loupežníka, který bude moct okrádat ostatní, když poběží s nově vyhranou surovinou do svého panství. Stejně tak můžou ostatní loupežníci z jiných týmů okrádat nás. Máme se v této funkci střídat.

Zní to opravdu zajímavě. Je pravda, že to úplně do detailů nechápu, ale to se spraví během hry. Po všech dotazech k pravidlům jsme se měli rozdělit do týmů podle barev. Vzala jsem si od učitelky červený praporek z krepového papíru a vydala se hledat ostatní červený z týmu.

Hledání netrvalo dlouho a já našla zbylé členy v hloučku poblíž. Zarazil mě ovšem modrooký vysoký kluk, kterého jsem ve svém týmu rozhodně nechtěla. A co hůř, byl tam i Dave.

Došla jsem k nim s červeným cárem papíru v rukou s tím, že jim nejspíš chybím.

,,A helemese, koho tu máme. Doufám, že úkol pro získání dřeva nebude soutěž v trakařích, to bys ho asi moc nenasbírala," zachechtal se Dave a já si naštvaně založila ruce.

,,Myslíš? Ta štafeta byla ve dvojici, pokud se nemýlím, takže si laskavě odpusť tyhle poznámky."

,,Nechme toho, na tohle nemáme čas. Jestli to chceme vyhrát, musíme spolupracovat jako tým a ne se rozhádat už na začátku," promluvil vyšší brunet a umlčel nás tak oba. 

V týmu nás bylo celkem šest. Já ještě s jednou holkou a zbytek kluci. Tomu říkám genderová vyváženost, fakt že jo. Tmavovláska, která se mi později představila jako Zoe, mi pomohla připevnit krepák na paži.

Dostali jsme reflexní vestu, kterou si hned oblékl Dave, a kartičku se základní budovou našeho panství. Teď jsme měli asi deset minut na vybrání místa naší základny a určení taktiky. Velení se ujal právě vysoký brunet a mně to vůbec nevadilo. Vlastně byl skvělým kapitánem.

,,Takže, Dave bude teda na začátku ten loupežník. Zoe, ty bys mohla zůstat tady a dávat dohromady to, co jsme nasbírali, abychom věděli, co nám zbývá a tak. Pro ty suroviny by bylo dobrý, kdybychom chodili po dvou. Já půjdu tady s Chrisem a vy dva," ukázal na mě s Owenem, ,,se minimálně pokuste nezabít. Tu dvojici bych volil proto, že jeden by mohl nést získané suroviny a ten druhý si kdyžtak zahraje na obětního beránka před loupežníkem ostatních, jasný?" zeptal se nás a všichni jsme jednoznačně přikývli na souhlas.

,,Po nějakým čase se můžeme vyměnit, kdyby někdo nemohl, nahradí Zoe. Však to uvidíme v průběhu hry," prohlásil Dave a já ani nečekala, že on je schopný něco takového vymyslet, i když se jedná o primitivní záležitost.