Why you?

Kapitola 12.

Po obědě jsem si zašla do sprchy, protože jsem byla celá ulepená od potu. Dobrá nálada mě neopouštěla, a tak jsem si dokonce i něco málo zazpívala. Naštěstí se v tuto dobu nikdo jiný do sprch ani nepodíval, takže mé skřehotání nebylo slyšet. Jiní by se totiž raději oběsili na sprchové hadici, než aby museli poslouchat pokus o imitaci Freddieho Mercury.

S veselým pobroukáváním Bohemian rhapsody jsem se vrátila na chatku. Vyběhla jsem tři schodky na malou terásku, která byla před samotnými hlavními dveřmi. Přes dřevěné zábradlí, které ji celou lemovalo, jsem přehodila mokrý ručník a vešla dovnitř.

Zrovna jsem naznačovala kytarový sólo a uklízela špinavé oblečení do kufru, když se za mnou ozval můj spolubydlící: ,,Máš dobrou náladu, co se děje?"

,,To víš, lidé mívají dobrou náladu, když vyhrají," zastrčila jsem kufr zpět po postel a otočila se na něj i s úsměvem. Překvapeně jsem se na něj ale podívala, když jsem si uvědomila, co za aktivitu právě provozoval. Nikdy jsem netušila, že něco takového uvidím.

,,Ty-ty si čteš?" sedla jsem si na postel do tureckého sedu a jen valila oči.

,,Opravdu? A já myslel, že peču cukroví. Od kdy jsi tak všímavá mi řekni," pobaveně se na mě podíval.

,,Ale jak, vždyť to není možný, já-," nebyla jsem schopná slov, nečekala jsem to. Někdo jako on si čte? Měla jsem ho za neandrtálce a teď tohle?

,,A co tě tak překvapuje? Ty to neumíš?" zaklapl knížku, otočil se na bok a hlavu si podepřel rukou, protože doteď ležel na zádech.

,,Jistě, že umím číst. Jen jsem nečekala, že někdo jako TY bude číst."

,,Někdo jako já? To mi to prosím vysvětli," zvedl obočí zároveň s pravým koutkem.

,,Já jsem si myslela, že ty nečteš, vždyť...," co jsem mu krucinál měla odpovědět? Sorry Owene, doteď jsem tě měla za nevyvinuté homo habilis. To by asi nešlo, ,,....zkrátka jsem si myslela, že nečteš, stačí?" musela jsem být celá rudá, ale zřejmě mu to nevadilo.

Dál mě jen pozoroval, což mě trochu děsilo, takže jsem to trapné ticho musela nějak utnout: ,,Co vůbec čteš?"

,,Sněhuláka," odpověděl.

,,Sněhuláka? Chybí ti zima?" jen, co jsem vyslovila tuhle poznámku se Owen hlasitě zasmál.

,,Ne to ne, vlastně zimu nenávidím. Nechápu, co na ni všichni vidí, na těch hromadách studeného bordelu, který padá z nebe. Jen mám rád severské krimi a autor nebyl schopný vymyslet lepší název. A co ty? Podléháš literatuře nebo je to striktně pod tvou úroveň?"

,,Náhodou něco málo taky přečtu, ale mám s sebou jen pár povídek, nejsem zas tak úplně vášnivá čtenářka jako ty," pousmála jsem se a upřela pohled do klína.

,,Aspoň že něco, ještě bych si o tobě musel myslet, že jsi neandrtálec s absurdně nízkým IQ a žádným pudem sebezáchovy," mezi řečí otevřel knížku tam kde skončil a nejspíš pokračoval. Musela jsem otevřít album ležící na nočním stolku, abych tak zakryla svůj rudý obličej, když použil slova, kterými jsem ho ještě před pár minutami sama v hlavě popisovala.

Když už jsem tu knížku, která mi měla údajně pomoct se neztrapnit, měla v ruce, rozhodla jsem se ji využít. Budu muset ještě něco nafotit, ale datum zvládnu napsat a výzdoba po obvodu neuškodí. Rozsypala jsem tužky z pouzdra vedle sebe, abych se pak nemusel namáhat hledáním a pustila se do uměleckého díla. Jason by ze mě měl radost a ještě by mi záviděl konečný výsledek.