Why you?

Kapitola 49.

,,Cože?!" vykřikl Liam a vymrštil se do sedu, jen co mu sádra povolila. Zděšeně a zároveň překvapeně hleděl na nás oba a oči mu údivem div nevypadly z důlků.

Jeho přehnaná reakce mě celkem nepřekvapila. Kdyby na mě někdo vybalil, že měl úžasnou návštěvu v ředitelně, taky bych se divila. Ani slovem jsem se však nezmínila o tom, co se dělo pak. Nepotřebovala jsem jim vysvětlovat, jaký je Owen parchant.

,,To mi chceš jako vážně tvrdit, že sis to nakráčela k říďovi a s klidem mu řekla o co go?" ptal se dál zvědavě.

,,Měls vidět, jak byla celý dopoledne odhodlaná. Dokonce tomu obětovala volnou hodinu," okomentoval to Jason. 

,,No to si dokážu živě představit," uchechtl se Li. ,,Když si něco ta její blonďatá palice umane, jde přes mrtvoly." Bílým až moc sterilním pokojem nasáklým odérem dezinfekce a protkaným lahodnou vůní horké čokolády, kterou jsme donesli s Jasonem, se roznesl smích.

,,Dokonce jsem se dozvěděla velkou novinku," řekla jsem tajemně a Li nanovo zvědavě nadzvedl obočí.

,,Anoo? A jakou. Syp to sem ty nejžhavější drby. Potřebuju trochu zpráv ze světa, protože tady v nemocnici to je příšerná nuda," postěžoval si a protočil očima, což mě donutilo k dalšímu smíchu. ,,Ne, fakt, úplnej zapadákov. Největší pozdvižení je, když dají na snídaní čerstvý rohlíky." Upil ze svého kelímku toho hříšně lahodného nápoje a lépe se uvelebil v polštářích. 

,,Když jsem chtěla řediteli říct, jak to bylo, skočil mi do řeči a dopověděl to za mě," řekla jsem na začátek a než stačila pokračovat, Liam mě přerušil.

,,Někdo to viděl a napráskal? No to mě podrž!"

,,Ne, nech mě domluvit," řekla jsem a usmála se. Byl jako malé dítě natěšené před rozbalováním dárků. ,,Owen mu prý řekl, že si spadl sám," dokončila jsem a už jen čekala na jeho reakci, která za to opravdu stála.

Liam otevřel pusu dokořán a hleděl na mě beze slov. ,,To si děláš prdel," vysoukal ze sebe a na jednotlivá slova kladl důraz. 

,,Nedělám. Prej byla vytřená podlaha či co, tys uklouzl a já jsem údajně tak blbá, že si to neumím vysvětlit jinak, než že tě musel někdo shodit. Protože samozřejmě naše nebohá andělská dvojice by za to rozhodně nemohla."

,,Ten hajzl. Až se mi dostane pod ruce, tak mu zakroutím krkem. Co si to vůbec dovoluje, šmejd jeden! Hraje si na drsňáka nebo co jako?" čertil se jako nabroušená čivava, která potká dogu. Prskal nadávky do všech stran, což vyvolalo další salvu smíchu z mé a Jasonovi strany. ,,Co se dělo pak?" vydechl nakonec.

,,Nic moc, ředitel to ale bral vážně. Jen co jsem vyšla, zavolal rozhlasem ty tři, aby se k němu dostavili. Pak jsem jen zalezla do třídy a cajk. Dokonce ke mně přišla i nějaká holka a poděkovala mi," přiznala jsem.

,,Jako za co?"

,,No, že to někdo nahlásil. Prý mě viděla vycházet nebo tak, tak si to asi spojila dohromady." Pokrčila jsem ledabyle rameny a dopila čokoládu. Kelímek jsem hodila do koše v rohu místnosti jako správný basketbalista. Bohužel, asi bych jen seděla na střídačce, protože kelímek se odrazil od hrany koše a odletěl zcela jinam. S otráveným povzdechnutím jsem se proto zvedla a došla ho vyhodit tam, kam patří. Když jsem se však vracela na místo, což bylo momentálně na posteli v Liamových nohách, neunikl mi Jasonův zamyšlený pohled. 

Luskla jsem mu před obličejem, aby se probral a on jen se zamrkáním konečně začal vnímat. Hned se však trhaně nadechl a zeptal se na něco, z čeho jsem zamrzla na místě: ,,Lou, co se dělo potom, co jsi vyšla z ředitelny?"