Why you?

Kapitola 1.

,,Ach bože, Adriene, není možné, aby se tvůj bordel dostával přes práh mého pokoje!" rozrazila jsem dveře pokoje mého staršího bratra a ihned spustila.

  Ale jako vždy mě plně ignoroval. Seděl za pracovním stolem, dlouhými prsty ťukal do klávesnice a mě nevnímal. Byl ke mně otočený zády, proto jsem popadla polštář ležící vedle postele s rozházenou peřinou a vší silou ho po něm hodila.

  Trefa do černého! Tedy, spíš do blonďatého. Přesněji do jeho nafoukané blonďaté hlavy.

,,Au! Lou, jsi normální? Tohle mi nedělej?!" vmžiku se otočil a konečně mi věnoval pozornost. To to trvalo...

,,A ty přestaň zatahovat nepořádek i do mého pokoje!" Postavila jsem mu na stůl kopu knížek, které obsahovaly jen a pouze odbornou literaturu. Náš největší šprt rodiny přeci musí vědět naprosto vše. Občas mě to iritovalo, ale zase chodící wikipedie se sem tam hodí, když si s něčím nevíte rády.

,,Hej vy dva tam nahoře, přestaňte po sobě řvát jak zvířata. Nemáte už tak náhodou vyrazit do školy?" chtěla jsem pokračovat v poučování bratra alespoň o některých základních hygienických návycích, protože mimo učení vše ostatní dosti zanedbával a jeho pokoj byl toho ideálním příkladem. Mamčin hlas mě ale přerušil. Měla pravdu, měli bychom vyrazit co nejdřív, jinak dojdeme pozdě a já nechci mít další pozdní příchod. Přeci jen nejsem zrovinka ranní ptáče.

  Pobrala jsem si věci, přetáhla si přes hlavu mikinu, protože léto je za námi a zima už o sobě začíná dávat vědět. Seběhla jsem schody a od mamky si převzala svačinu. Zbožňuju její svačiny, doufám, že dneska budu mít sýrový sendvič. Pořád si říkám, že bych měla být trochu samostatnější alespoň v chystání jídla, ale jí se zkrátka nedá odolat. Navíc vždycky argumentuje s tím, že jsem její jediná dcera a nejmladší potomek, takže jsem byla předurčena k rozmazlování.

,,A co snídaně?" jen jsem pokroutila hlavou a zakousla se do jablka. Mamka už naštěstí nic nenamítala, věděla, že by to stejně nemělo cenu. 

,,Na večeři dneska přijdou klienti z práce vašeho otce, tak ať si doma."

,,Neboj mami, po tréninku tu jsem co by dup," usmála jsem se na ni a začala se obouvat.

,,Já jen aby to nedopadlo stejně jako minule, kdy si tvrdila úplně to stejný, a pak si došla pozdě a ještě celá od bláta," musela jsem se uchechnout při vzpomínce z minulýho roku. Ten den zrovna probíhaly nábory do nového fotbalového týmu a nás to s kamarády tak chytlo, že jsme si pak šli ještě zakopat do parku. Jenomže den před tím lilo jako z konve, takže jsem na oblečení neměla pouze zelené skvrny od trávy. Dodnes nemůžu zapomenou na výraz čiré hrůzy mamky, když jsem pak došla dom. 

,,Slibuji, že dnes nezapomenu. Tak zatím ahoj, večer!" zakřičela jsem do domu a zabouchla za sebou dveře.

  To jsem teda zvědavá koho taťka dotáhne dneska. Je architekt a pro své klienty by udělal cokoliv. Většinou je pozve k nám na večeři. Myslí si nejspíš, že když lidé uvidí, jak má spokojený život a šťastnou rodinu, bude to lepší přístup než kdyby je vzal do jakési luxusní restaurace nově otevřené ve městě. Nevím jak se mu to vždycky povede, ale většinou dojem udělá a pak má co navrhovat a realizovat dalšího půl roku. Máma je zdravotní sestrou ve zdejší nemocnici. Celkem se to hodí, obzvlášť když jste stejně šikovní jak já a ošetření potřebujete permanentně.

  Přehrabovala jsem se myšlenkami na svou rodinu sem a tam až jsem přes park přešla ke škole. Honosná budova z rudých cihel přede mnou stála a přímo některé lákala ať vstoupí a ukojí svůj hlad po vědomostech. Jediné, co lákalo mě dovnitř byl možná tak Jason a fotbalové hřiště. To bude zas den. Z dálky už vidím jak za rohem budovy Raynoldova partička opět šikanuje nějakého kluka. Owen Austin, Nick McLean a Dave Raynold. Tři machýrci, kteří si nedájí pokoj. Myslím, že celá střední se jich bojí včetně učitelů a nemůže se dočkat až odchodí poslední ročník a vypadnou na univerzitu. Teda pochybuji o tom, že by tato individua něčeho takového dosáhla. Ale Owen není zas takový neandrtálec jako ti dva zbylí, Dave je v místním týmu basketbalu už jen kvůli své výšce a Nick má přinejmenším vlivné a bohaté rodiče.

  Radši jsem to nechala plavat, na problémy si zadělávat nepotřebuju. Jen mi bylo líto toho chudáka, kterého si dnes vybrali za svou oběť. Přešla jsem dlouhou chodbou až ke své skříňce a zrak mi padl na vedlejší. Patřila Grace. Mé nejlepší kamarádce, která se bohužel musela odstěhovat. Její rodiče se rozvedli v létě a ona musela s taťkou odjet do Francie. Je to daleko na přátelství, ale stále kontakt udržujeme. Teda aspoň se snažíme.

  Posbírala jsem potřebné učebnice a sešity na dnešní vyučování a rozešla se do třídy. V naší třídě nic zajímavého nejspíš nenajdete. Většinou se pozdravím s pár lidmi a zapluju na své obvyklé místo vedle Jasona. Grace mi moc chybí, spolu s Jasonem jsme byli nerozlučná trojice, ale časy se bohužel mění. Jas je umělec a rozený talent. Zpívá ve sboru, jeho hlas je jako zástup pějících andělů a on si to moc dobře uvědomuje. To ovšem není vše. Se svými uměleckými díly vyhrál nejednu soutěž. Jeho obrazy visí i na chodbách školy. No jo, náš talent od přírody! V podstatě takový opak mé maličkosti. Ale humor máme stejný a skvěle si rozumíme, známe se už od základní školy.

  Řekneme si sotva pár slov a učitelka vstoupí do třídy hned se zvoněním. Popožene pár opozdilců a hned spustí na třídu svým pronikavým hlasem: ,,Dobrý den, ještě než začneme s výukou, chtěla bych vám oznámit, že zítra k nám do třídy přijde nový student. Jako vaše třídní vyučující od vás očekávám jen to nejlepší chování, ať si zvykne a rychle se zapojí do kolektivu," pokračovala dál, ale já se jen v duchu musela smát. Chudák kluk. Kolektiv zde asi nenajde, spíše válčicí skupinky dvou holek. Ty se dokážou pomlouvat donekonečna. Je vtipné jak je jejich přátelství chatrné. Je postavené na pilířích tvořenými pouhými lži. Jen okořeněné o pár pomluv. Občas se od nich dozvíte něco o sobě, co sami nevíte. Potom tu je pár normálních a neutrálních lidí jako já s Jasonem, a pak nagelovaní bohatí frajírci, o které se perou již zmiňované skupiny holek.

,,Vsaď se o cokoliv, že to bude další bohatej spratek a támhle Lissa ho sbalí ihned, co vkročí do třídy. A on se nebude moct vynadívat na její krásu a skočí ji do rozevřenýho klína," naklonil se ke mně Jas a slovo krása naznačil na prstech v uvozovkách. Jen jsem se potichu zasmála, koukla na černovlásku špulící temně rudé rty a odpověděla nazpět: ,,Klidně se vsadím o mejdan, ale myslím, že ho jako první sbalí Mia," podívala jsem se na prsatou blondýnku se samolibým úsměvem. Dneska na sobě měla modrou halenečku a černé zařezané kraťasy. Kdyby si vzala bikiny, tak by snad zahalila větší část svého těla.

  ,,Platí," sázku jsme uzavřeli a hned poté nás okřikla učitelka, ať ji přestaneme rušit výklad, jinak jdeme k tabuli. Snažila jsem se dávat pozor, ale nemohla jsem se dočkat oslavy na počest mé výhry v této směšné sázce.

To jsem se ale mýlila a sama to netušila.